Bratr mého přítele |Fremione FF ✔

21. Zpátky v Bradavicích

Napsala @Siberiansoldier

,,Těšíš se?" nadšeně vypískla Ginny, to mě vytrhlo z přemýšlení.,,Promiň.. co jsi říkala?" sklopila jsem pohled a do očí mi spadlo pár pramenů mých kudrnatých vlasů, které jsem nejméně deset minut upravovala,aby tolik nepřipomínaly lví hřívu. 

,,Nad čím zase přemýšlíš?" začala se vyptávat nejmladší Weasleyová.
Copak jí můžu říct ,že myslím na jejího bratra? Copak jí můžu říct,že myslím na Freda? Prolétlo mi hlavou.

,,Já.. už bychom měly jít." podívala jsem se na hodinky a ve spěchu se zvedla, k mému štěstí to Ginny okomentovala pouhým povzdechem a pak se vydala zpět do stanu, ve kterém už určitě stál nastoupený klan Weasleyovic famílie v cestovních pláštích a Harry.

~~~

,,Co se tu stalo?" zamumlala zmateně Ginny a upravila si své zrzavé vlasy.
,,Smrtijedi." odpověděl Ron jednoduše na poněkud zbytečnou otázku, tohle nám všem totiž došlo ,,Tohle nám všem došlo Rone"řekla jsem zřejmou věc.

Paní Weasleyová nás sjela zamyšleným pohledem a dál nekomentovala, k mému štěstí jsme už za chvíli vcházeli do obchodu na příčné ulici,který se jako jediný tvářil vesele.

Všude byly barevné ozdůbky a odněkud hrála i veselá hudba, mě však do nosu praštila mě moc dobře známá vůně, vůně poměrně drahé kolínské,která se dala zakoupit v Prasinkách, vůně díky které se jí vybavil jen jeden člověk, Frederick Weasley.

Usmála se,když uslyšela Fredův hlas, hlas, který tak moc milovala.
,,Čemu se tlemíš?" drkla do ní s menším úsměvem Ginny ,,Ničemu" zakecala to a bez jakýhkoli dalších slov se vydala prozkoumat onen obchod plný magie a radosti.

Proplétala jsem se kolem dětí,které s úsměvy zkoušely jakési pochutiny nebo dokonce i boty díky kterým,mohli chodit po stěnách.

Nic z toho mě ale nezaujmulo tak, jako vysoký zrzavý kluk,který se spolu se svou kopii věnovali zákazníkům a rozdávali radost.

,,Tady je moje oblíbená šprtka." objevil se za ní zničeho nic Fred, trochu jsem sebou cukla a zrudla,když jsem ucítila jeho horký dech na krku.

,,Ahoj Frede." usmála jsem se trochu a otočila se na něj ,,No nazdárek Herm." dostal se k nim i George, oba měli na sobě padnoucí oranžové sáčko, žlutou vestu a rudou kravatu, to všechno doplňovaly černé pečlivě vyleštěné boty a vyjímečně upravené vlasy.
To všechno podtrhoval úsměv u kterých oba bratři ukazovali své bílé zuby.

,,Kde máš Ginny?" zvědavě se zeptal o několik minut mladší z dvojčat, George.
,,Nevím, někde tu bude." nespouštěla Herm pohled z Freda.

,,Tak já vás tu nechám, hrdličky."pošeptal Fredovi George a odešel.
,,Takže.. jak že se máš?" zeptal se mimoděk a ohlédl se přes rameno ,,Ale jo, celkem dobře.. a co ty?" podívala se mu do čokoládových očí.

,,Tak.. od té doby,co jsme vypadli ze školye nám skvěle." odpověděl i za bratra ,,Něco ti ukážu." chytl jí za zápěstí a vydal se s ní pryč.

Pomalu míjeli regály napěchované sladkostmi, hračkami nebo dokonce i hůlky které se při pronesení jakéhokoli zaklínadla proměnily v myš.
Jak šli dál hudba se vzdalovala a s ní i hlasy a hluk ,,Tady.." zamumlal a dřepl si, byli vzadu, ve skladu kam normální zrak návštěvníka tohoto obchodu neviděl.

Přidřepla jsem si taky a zpozorovala akvárium plné jakýchsi rybiček které vesele měnily barvy, jednou růžová.. poté zelená..

,,Jsou krásné.." zamumlala jsem ohromeně.
Po chvíli tichého pozorování rybiček které stále měnily barvu jsme si stoupli, dívali jsme se na sebe. A mě až teď došlo jak je vlastně vysoký, stoupla jsem si na špičky a chtěla něco udělat.
Jenže v tu chvíli se ozval George ,,Nechci rušit hrdličky ale Fredie, kde že jsou ty dortíčky?" cukla jsem sebou a poté co Fred otráveně odpověděl jsem se sklopeným pohledem zamumlala ,,Měla bych jít."
Utekla jsem jako srab pryč.

~~~

Postávala jsem na nádraží opřená o sloup a čekala na to, než se Ginny uráčí přijít.
Snažila se držet dál od ostatních a ignorovat pohled Draca Malfoye.

,,Tak jdeme?" vytrhla mě z přemýšlení Ginny tlačíc před sebou vozík s kufrem a koštětem.
,,Jo.. jasně." kývla jsem a spolu s Ginny a svým vozíkem se vydaly k vlaku, Ginny si.. alespoň co já jsem věděla, potřebovala odskočit. Ale co na tom bylo pravdy to netuším.

,,Nad čím přemýšlíš?" začala konverzaci Ginevra když se dostaly v pořádku spolu s věcmi do kufru ,,Nad ničím důležitým.. jen nad tím jestli mám vše." zalhala, Ginny si jen povzdechla protože jí došlo že jí nehodlám nic říct a pak se neklidně zavrtěla na sedačce.

,,Hermiono?" vešla dovnitř po půl hodině cesty Lenka Láskorádová, blondýnka z Havraspáru která byla... em.. poněkud nenormální.
,,Ano?" zvedla jsem pohled od knihy.

,,Nechceš Jinotaje?" zeptala se a natáhla ke mně ruku s výtiskem Jinotaje na jehož obálce byla jakási postava celá v růžovém s hlavou.. koně??

,,Jistě, díky" usmála jsem se na ní a Jinotaje si vzala, ta mi úsměv opětovala a odešla.

,,Kniha počká.." odložila jsem mudlovský román a otevřela tyhle noviny.
,,Škrkny, uřknutí.. nebezpečí košťat?" listovala jsem těmi novinami, tohle byly pouze čtyři slova která jsem si zapamatovala.
Už jsem pomalu začínala číst první článek když vešla Ginny.

~~~

,,Je tokrásné.." zamumlala jsem kdyžjsem spatřila, tentokrát po šesté Bradavický hrad.