LYŽÁK (1D)

24. Love you, goodbye

,,Holky, nemáte náhodou teploměr?"zeptala jsem se holek.Dneska jsem se probudila ještě v horším stavu než včera.Větší kašel, bolest hlavy, bolest krku a možná teplota, ani jedno z toho nechybělo.
,,Ne, ty máš teplotu?"odpověděla mi El.Jasně, teploměr určitě budu potřebovat k tomu, abych si obula boty.
,,Asi jo.Nicméně dneska nikam nejdu."otočila jsem se na posteli, což mi šlo taky celkem stěží.
,,Vypadáš docela špatně."chápala Beth.
,,Díky."odeskla jsem.Toho bych si bez ní samozřejmě nevšimla.
,,Hele my jdeme na snídani, chceš něco přinést?"El popošla ke dveřím.
,,Možná banán, kdyby tam byl prosím.Ale jinak nemusíte, děkuju."poprosila jsem.
,,Jasně, tak za chvilku jsme zpátky."Beth odcupitala za El a společně odešly z pokoje.Tou chvilkou asi myslela nejmíň půl hodinu, ale mně to nevadilo, naopak vyhovovalo, protože jsem mohla zase usnout a nehrozilo, že by mě někdo za pět minut vzbudil.

Jak jsem si myslela, holky se vrátily až po půl hodině, kterou jsem celou prospala. Přinesly mi banán, o který jsem je poprosila a ještě než jsem ho stihla sníst byly zase pryč, tentokrát na sjezdovce.To mi připomnělo, že bych možná měla napsat Niallovi, že dneska nepřijdu, protože mi tentokrát už skutečně nebylo dobře.Vím, jak se dokáže strachovat.Ale tento bod byl až v pořadí na druhém místě, jako první bylo dát si prášek na hlavu a něco na tu teplotu, stejně tak jako na kašel.Když už jsem byla venku z postele, aspoň jsem si na topení dala nahřát šátek, se kterým normálně jezdím, abych si ho pak dala kolem bolavého krku.Zalezla jsem zpátky do postele, ale na napsání Niallovi jsem zapomněla, protože jsem hned usla.

Ze spánku mě vyrušil vyzvánějící mobil.Koukla jsem se na čas.Skvělý, spala jsem jen třičtvrtě hodiny.Podívala jsem se na jméno člověka, který mi volal a už jenom při tom pohledu jsem se musela usmát, protože to byl Niall.Moje schopnost mluvení tak, aby mi člověk rozuměl asi nebyla zrovna vysoká, ale i tak jsem hovor přijala.

,,Ash, to se mi ulevilo."uslyšela jsem hned z druhé strany.
,,Ahoj."
,,Kde seš?Je ti něco?Nejseš na svahu."strachoval se.
,,No vlastně jo.Jsem na pokoji-"zakašlala jsem.,,a jsem vlastně trochu nemocná.Ale nechoď za mnou, pořád jenom spím."
,,Fakt nechceš abych přišel?Hned bych to tady zabalil a šel za tebou."
,,Ne-"další zakašlání.,,to je dobrý, já fakt jenom spím a nedělám nic jinýho.Vlastně se skoro ani na nic jinýho necítím."
,,Ale kdyby cokoliv, tak mi zavolej, budu na telefonu."
,,Jasně.A promiň, že jsem ti před tím nenapsala, ale usnula jsem."
,,Hlavně, že seš vpohodě, bál jsem se, že se ti něco stalo."
,,Jako, že by mě někdo unesl, jo?"uchechtla jsem se.
,,Třeba.Tak já už tě nechám ať můžeš jít spát, úplně slyším jak seš zesláblá."
,,Jo, no dobře.Tak zatím ahoj."
,,Ahoj, mám tě rád."
,,Já tebe taky."Niall zavěsil a já si trošku povzdechla.Mobil jsem odložila zpět na noční stolek a pak už zase usnula.

Opět mě něco, tedy spíše někdo probudil.Tentokrát to byly holky, které se převlékaly, jak jsem poznala opět na svah.To jsem spala opravdu dlouho, ale aspoň jsem se cítila maličko líp.

,,Kolik je, to jsem spala tak dlouho?"zachraptěla jsem, jak mě zabolelo v krku.Vždyť já jsem úplně zapomněla na ten šátek na topení.
,,Ty seš vzhůru?"rozzářila se Beth a já přikývla.
,,A jak ti je?"ptala se El při zapínání své bundy.
,,Trochu líp.Ale ne o moc."přiložila jsem si ruku na čelo a tvář, abych zjistila, jestli  mám pořád teplotu.Nepotěšilo mě zrovna to, že jsem ji nejspíš pořád měla.
,,A nemáš hlad?"na Elinu otázku jsem akorát záporně zakroutila hlavou.Na to, že mi nejspíš posílá anonymní vzkazy a ví o mé zesnulé sestře byla až moc hodná.To mi připomnělo, že jsem dneska ani neměla čas se zamyslet nad včerejším setkáním s Caitlin.
,,No a co-"odkašlala jsem si, což už byla dneska klasika.,,ty závody?"
,,Nebylo to úplně jednoduchý, ale myslím, že bych mohla být tak druhá.Caitlin byla hrozně dobrá."povídala mi Beth zaujatě při nanášení řasenky a já jen přikyvovala.
,,Tak to je dobrý, gratuluju."
,,Ale prosímtě, ještě jsem se neumístila.Uvidíme večer."večer bude vyhlašování, na které se já díky svému zdravotnímu stavu nejspíš nedostavím, ale abych pravdu řekla, je to pro mě spíše vysvobození.