Při pomyšlení na světlo mě ihned napadne takové to klasické myšlení lidí stylu 'dobra' a 'zla'. Většinou je právě světlo spojováno s tím dobrem.
Proč? Možná protože na světle je jednodušší přežití. Protože vidíme kolem sebe a máme přehled nad věcmi kolem nás.
Světlo nám taky dává hezké možnosti úhlu pohledu na věci. Díky němu vidíme i barvy a taky kvůli němu i dýcháme.... Víceméně.
No není to světlo nakonec celkem úžasné?
A kdy by mohlo být světlo jako to 'zlo'? Třeba si představme takovou tu vcelku známou myšlenku. Že když jsme na světle tak my nevidíme ty co jsou ve tmě....ale ti co se skrývají právě v té tmě nás můžou nenávistně pozorovat aniž bychom si jich všimli.
A pak nám případně zlomit vaz ale tak to už je na nich asi...
Líbí se mi ta myšlenka, že se tma snaží před světlem schovat v podobě stínu. Že nikdy nebude tenhle svět bez tmy i když je den. Protože se tma jen tak jednoduše nevzdá.
Když někdo umírá tak je to někdy zobrazeno jako 'světlo na konci tunelu'. Zvláštní že? Ale asi jsem pochopila už proč.
Dává to i smysl s tím že světlo vábí většinu živých věcí... včetně nás samotných. Proto všichni jdeme směrem k tomu konci tunelu ať už chceme nebo ne. Chceme vědět co je v tom světle. ..
Celý život jdeme jakoby v takovém dlouhem tunelu se spousty zatáčkami...a jakmile dojdeme na konec tak zemřeme....
.
.
Tak uvidíme světlo na konci tunelu..
