že by osud

5. část

Došel jsem k tomu domu a zaklepal. Nikdo mi však otevřít nešel. Zkusil jsem to znovu, pořád nikdo neotevřel. Začal jsem zvonit a nepřestával protože jsem slyšel jak tam někdo chodí, takže dokud neotevřou nepřestanu zvonit. Po nějaké době už je to asi přestalo bavit a otevřeli mi. Ve dveřích stáli její rodiče a byli úplně na mol. Začali na mě řvát jestli jsem se náhodou nezbláznil. Vešel jsem dovnitř a začal ji hledat, bylo mi jedno, že mě tam nepustili, ale já ji musím najít, nemůže tady zůstat pokud tu je. Došel jsem dolů do sklepa, kde byla přivázaná u nějakého sloupu. Byla úplně ledová a slabá. Rychle jsem ji odvázal, vzal ji do náruče a odnesl ji do auta. Vrátil jsem se dovnitř a chtěl ji vzít nějaké věci, ale měla tam jej pár triček, nějaké kalhoty, ale půlka z toho byla roztrhaná. Všechno jsem tam nechal a šel za ní do auta. Nastartoval jsem a odvezl ji do nemocnice, vyšetřil jsem ji a dal ji na lůžko. Zítra už bude naštěstí v pořádku a bude moci odejít, ale tentokrát si ji pohlídám. Asi si myslíte, že mi na ní nějak moc záleží. A částečně máte pravdu. Není to pro mě jen normální pacient, je to pro mě člověk, který to měl hodně těžké. Chtěl bych aby si zažila trochu normálního života. Dneska nic nemám protože mám ještě volno. Tozjdol jsem se, že jí zajedu koupit nějaké oblečení. Koupil jsem jí nějaká trička, košile, tílka, mikiny, kalhoty, kraťasy a tak různě, nějaké boty. Pár teplejších věcí a šel jsem domů. Peněz mám docela dost a tak bydlím ve větším, věci jsem do pokoje, ve kterém bude. Naskládal jsem jí oblečení do skříně, na stůl jí připravil školní věci jako tašku, penál, sešity a tak dál. Když jsem měl vše hotové bylo dost pozdě, šel jsem si lehnout a projet instagram. Nic nového, tak jako vždy. Ráno jsem se probudil a udělal ranní rutinu. Pak jsem šel do práce a řekl, ze Týna může odejít až kolem 6, to už budu mít po službě a ona mi nebude moc utéct. Převzal jsem pár případů, udělal nějaké papíry a byl čas odchodu. Došel jsem za Týnou na JIP a zrovna se chystala odejít.
T: dobrý den, potřebujete ještě něco pane doktore
J: přišel jsem pro vás
T: jak jako pro mě
J: do 18 let ti zbývá měsíc a několik dní, ale jelikož tvoji rodiče nejsou schopni se o tebe starat zůstaneš na ten měsíc a několik dní u mě
T: to v žádném případě
J: Týno, já s vámi nebudu diskutovat, buďto půjdete ke mě, nebo do děcáku, kde nebudete mít ani vlastní pokoj. U mě už máte pokoj připravený, budete mít i svoji koupelnu
T: no tak dobře, ale hned jak mi bude 18 od vás odejdu, nechci vás zatěžovat
J: dobře, jak budeš chtít a teď jdeme
Vzal jsem její tašku, chvilku mě přemlouvala, že si ji vezme sama, ale já nepovolil a pak už jsme seděli v autě. Dojeli jsme ke mě před dům a na vzal její věci dovnitř.
T: máte to tu hezké
J: děkuji
T: není zač
J: je mi to hloupé, ale když už tady budeme spolu měsíc válčit nemůžeme si tykat?
T: ale jo, proč ne
J: Janek
T: Týna
J: Tak pojď, zavedu tě do pokoje
T: dobře