Nic se ti nestane.

Inhalátor

Stiles

,,Scotte já tohle pololetí nechci zas chodit na lacross, vždyť o zápasech furt sedím jen na lavičce.."
Zaskuhral jsem.
,, Ale no taaak, vždyť si to minulý pololetí i hrál"

,, Jen proto že nebyl nikdo jiný kdo by nahradil zraněného Stuarta. Ty tréninky mě vždycky zabily, stačil mi ten půl rok. Teď už fakt ne. "
Oznámil jsem pevně rozhodnutý, že se ve druhém pololetí coachem dobrovolně zabíjet nenechám. Nepotřebuji v sedmnácti umřít na infarkt způsobený hrůznou činností jako je běh. To jsem ale ještě nevěděl jak se na mě začne dívat. Scott nahodil ten nejprosebnější štěněčí pohled a já si jen odfrkl a protočil oči.
,, Nesnáším tě Scotte.." ,, Joo!! Díky Stilesi! Tak se tam o přestávce půjdem zapsat jo?"Začal se vesele usmívat.
,, No jo.. " zabručel jsem a už plánoval co si napíšu na náhrobek..zahynul při tragickém zapálení svích vlastních plic při vykonávání toho ohavného běhu..

.......

Konečně konec poslední hodiny.
Už by to fakt chtělo léto. Naházel jsem tedy nepotřebné věci do skříňky a odešel na parkoviště. Nastoupil do auta a odjel domů.
Hned jsem se svalil na postel, kdybych neměl hlad, asi bych usnul. Táta má něco v práci tak si musím něco udělat sám.

......

,,Scotte! " zavolám do telefonu. ,, No co je?" ,, Našel jsem nový tátův případ, jedu za tebou." ,, Co? Stilesi radši.." nezájem, típnu to a jedu už ke Scottovi

.....

,, Sakra Stilesi!! " zakřičí leknutím Scott když se otočí a uvidí mě stát v jeho dveřích do pokoje. ,, Nechci se zas plést do případů tvého táty.."
,, Scotte ale tohle je fakt vážný, na to sám nepřijde." kouknu na nějm svím štěněčím pohledem.
,, No tak co je to za případ? " Radostně se usměju ale hned zase zvážním.
,, Vražda.." ,, Co? Ty se chceš tátovi plést do vraždy? " ,, Našla se jen půlka těla. " ,, Cože!? Jakto?" ,, To musíme právě zjistit Scotte." ,, Tak jdem"  Scott už neudržel svou zvědavost a tak mě s baterkou sledoval až do lesa.

...

,, Sakra! " Vyjeknul Scott který právě zakopnul. ,, Scotte!! Eh..no." ,,Aaaah!! Fuj dohajzlu! "  Rychle vyskočil na nohy když zjistil o co zakopl.
,, Tak aspoň už víme že policie našla nohy a hledají vršek"  ,, Stilesi nevtipkuj teď! Já ležel na půlce mrtvoly sakra! "  Vynadal mi. ,, Dobře promiň..Doprdele!! Schovej se!" ,, Co je Stilesi? "  ,,Táta.." Strčil jsem do Scotta aby nebyl přes kopeček vidět, já už se schovávat nemusel protože už si mě táta všiml...skvělý.
,,Stilesi? Co tu děláš?? " ,, Ahoj tati" Pozdravil jsem a došel k němu.
,, Co tu tedy děláš synu?? " ,, Co? Já nic, já vůbec nic.." Na co se mám sakra zas vymluvit. ,, A kde máš Scotta? " ,, O čem to mluvíš? Ten tu není" ,, Opravdu? " ,, Opravdu, jsem tu sám, nebylo mi nějak dobře tak jsem se šel projít na čerstvý vzduch, no a podle mě je nejčerstvější vzduch v lese tak jsem tu" usmál jsem se, táta na mě jen chvíli koukal ale pak jen zakroutil hlavou. ,, Pro dnešek konec! Zítra ráno v 7 před lesem a budeme pokračovat! " zavelel ostatním policistům se psi a tak jsme odešli do aut. Doufám že mě za to Scott nezabije.

......

Začne mi zvonit mobil. Sakra kdo mi volá vždyť je tak půl třetí v noci. Scott.
,, Ahoj Sco.." ,, Stilesi?! " ozvalo se vyděšeně z telefonu. ,, Co se děje? " ,,Stilesi, napadlo mě nějaký zvíře!" ,,Cože? Stalo se ti něco?? " ,,Pokousalo mě to, nevím co to bylo! Bylo to obrovský a chlupatý, svítily mu oči a..a vrčelo to na mě!!"
,,Scotte hlavně klid jo? Třeba to byl zaběhlý pes" snažil jsem se ho uklidnit ale on zas začal sám sebe stresovat  ,, Dva metry velký!?! "
,,Veliká chlupatá doga, ta existuje. Hlavně se nijak zbytečně nestresuj, je ta rána v pohodě?" ,, Jo, ošetřil jsem si ji. " ,, Dobře. Teď jdi spát Scotte, ráno máme školu a trénink, jo?"
,, No dobře, tak u školy"
Zavěsil, já si jen povzdechl, přetočil na bok a zas usnul.

.......

,, Stilesi říkám ti už od první hodiny, že mě fakt něco kouslo. Přímo sem"
Přesvědčoval mě dneska už asi po čtvrté, šli jsme zrovna z tréninku lacrossu domů. Vytáhl si tričko a ukázal mi místo kde byl ještě nalepený zakrvácený obvaz. Odvrátil jsem pohled, zatím nedošlo na to že mi chce údajně zmizelou ránu ukázat. Podle toho obvazu to nevypadalo že zmizela. Odtrhl tedy obvaz a...
,,Sakra jako že tam nic není? "
,, Vidíš? Já to to říkal celou dobu, mám tam jen maličké jizvičky od těch zubů hele" ukázal prstem na několik víc viditelných jizviček, i tak ale nebyly skoro vidět.
,, Ajo, fakt tam jsou." musel jsem uznat, asi si ze mě celý den nedělal srandu a je to fakt pravda. ,, Stilesi to ale není možný. Kdyby si viděl jak byla ta rána hluboká..není možný aby se to zahojilo za týden natož přes noc!"
,, Je jen jediný důvod.. " řekl jsem tajemně. ,, Jakej??" ,, Auuuu" zavyl jsem a začal se smát. ,, Debile"  praštil mě Scott naštvaně ale neušlo mi jeho mírné uchechtnutí. ,, Už to tak bude, si vlkodlak Scotte" to už se začal i on smát, jen zakroutil hlavou a odjeli domů.

......

Přijel jsem domů a začal dělat úkoly. Po chvíli mi ale zabzučel mobil.

Scott: Zapoměl jsem ti říct že se musíme do toho lesa vrátit, nechal jsem tam ten novej drahej inhalátor...

Stiles: No joo...tak za 10 minut před lesem u toho zelenýho baráku na konci ulice.

Vstal jsem tedy, vzal si mikinu a seběhl schody. Táta byl v práci a tak jsem mu nemusel nic říkat.

......

Šly jsme lesem stejnou cestou jako v noci a koukali do země v naději že inhalátor najdeme. Celou dobu jsem šel kousek za Scottem a nespouštěl oči ze spadaného listí na zemi když v tom jsem do něčeho naboural až jsem málem spadl. Tou překážkou co mi stála v cestě byl Scott. Z ničeho nic se prostě zastavil.  ,, Hej, co je Scotte?! "
Houknul jsem trochu podrážděně. On do mě jen drkl a tak jsem se podíval směrem kterým se díval i on. ,,Oh.." To bylo jediné na co jsem se zmohl. Kus od nás stál vysoký muž s havraními vlasy a propaloval nás pohledem. ,, Co tu chcete? Víte že je to soukromý pozemek?" zeptal se vážně a zvedl jedno obočí muž. Chtěl jsem nás nějak omluvit ale jazyk nechtěl pracovat takže ze mě zase vyšlo jen ,,Eemmm,..no my tu..ee" ten chlap je sakra děsivej. ,, Tumáš.. " vyndal z kapsy inhalátor a hodil ho Scottovi. ,,..zmizte a už sem nechoďte.." otočil se muž a odešel. My tam jen vykuleně stály a nechápali jak vlastně věděl že tu jsme a jak věděl že jsme tu pro inhalátor. Po chvíli jsme se ale vzpamatovali a každý odešel k sobě domů.

......

Až do dneška jsem neměl ani tušení že tu žije někdo tak strašidelnej. Vzhledem strašidelnej nebyl, to jen ten jeho pohled a tón když mluvil...brrrr, ještě teď mě z toho mrazí.

Taaak první kapitola, doufám že vás příběh zaujal XD a že se budete těšit na další kapitoly.
Jen se omlouvám za případné chybky a překlepy kterých jsem si nevšimla, ale tak komu se to nestane že jo.
Tak teda díky za přečtení a mějte se zatím krásně vlčci.
Annie