Amy (L.S.)

6.

Byl pátek odpoledne. Harrymu nebylo moc dobře. Kdyby si změřil teplotu, možná by zjistil, že ji má zvýšenou. Splýval s jeho bílou stěnou, ale nevěděl čím to je. Říkal si, že třeba něco špatného snědl. Doufal, že se z toho přes víkend vyspí, když Amy nebude doma.

Pávě zmiňované balil tašku do nápravného zařízení. Musel jí dát jejího plyšáčka, dečku, cestovní pelíšek a její oblíbené dobrůtky aby se jí náhodou nestýskalo.
„Musím Louisovi připomenout, aby Amy krmil tak jako já doma.“ Mumlal si pro sebe Hazz.

Trvalo mu snad 15 minut než dobalil. Několikrát se mu při tom zamotala hlava, ale nedával tomu moc pozornosti.
Teď šlo o jeho chlupatou parťačku.
Před odjezdem se s ní chtěl ještě pomazlit. Bude se mu po ní stýskat. Takhle dlouho bez ní snad ještě nikdy nebyl.

Jakmile se začala blížit šestá hodina, vzal Am na vodítko, popadl tašku, klíčky od auta, peněženku, telefon a vydali se k autu. Amy se uvelebila na zadní sedačce, kde měla svoji cestovní deku. Harry ji připoutal za kšíry, aby se jí něco nemohlo stát v průběhu jízdy a sám se přesunul na sedadlo řidiče. Připoutal i sebe, nastartoval a vydal se k centru.

Čím blíž byli, tím víc to chtěl otočit a vrátit se domů. Jeho kabát pomalu smáčely slzy, ale věděl, že to musí udělat. Když zastavil před centrem, neubránil se několika vzlykům a pohledy Amy mu to moc neulehčovaly. V tom mu přišla zpráva.

Od: Mr. Tomlinson 
Čekám na vás. Budu u recepce. Tebe s Amy si vezmu přednostně ;)

Pro: Louis
Dobře, budeme tam do pár minut. Už jsme na parkovišti.

Otřel si oči a šel pustit Am z auta. Připnul si ji k vodítku, vzal její zavazadlo a vydal se vstříc velké budově, ve které už na něj netrpělivě čekal Louis.
Když už mluvíme o Louim. Nedokázal Harryho celý den dostat z hlavy. Sváděl to na zranění, která mu ošetřoval. Prostě měl strach aby se mu něco nestalo, vždyť to je přeci normální. 
Pořád se ale nemohl zbavit pohledu smaragdových očí, které na něj kulil kudrnáč, když mu čistil kousance a odřená kolena.
Z přemýšlení ho vytrhl zvuk dvěří, kterými právě vstoupil Harry s Amy.
Loui je šel přivítat a provést po budově.

Ukázal Harrymu, kde se pro čtyřnohé miláčky připravuje prvotřídní strava, provedl ho psím salonem, lázněmi, hernou a musel se usmívat nad Harryho výrazem.

L: „Copak, čekal jsi něco lepšího?“ Uchechtl se Lou.

H: „Vůbec ne. Nikdy jsem si výcvikové centrum nepředstavoval jako školku.“

L: „Ve většině center to nevypadá ani z daleka jako tady. Máš pravdu, že to tu je trošku jako školka pro psy.“

H: „Tak to jsem rád, že Amy bude zrovna tady. Taky jsem četl že tu nepoužíváte žádnou formu fyzických trestů. To se mi taky moc líbilo.“

L: „To máš pravdu, nesnáším, když někdo psy trestá, bije nebo trápí. Naprosto to nenávidím.“

H: „Jsem moc rád že se dostala k tobě. Nedám na ni dopustit.“

L: „Jo, to já taky. Vidím, že ji máš moc rád. A to je jedině dobře.“

Dále se šli podívat na velkou zelenou pláň, která byla schovaná za budovou.

Byla tam spousta překážek na agility a všude místo, kde mohli pejsci vesele pobíhat.

Kdyby byl Harry pes, určitě by to tam miloval.

L: „Vidíš támhle vzadu toho kluka s rukávem?“

H: „Toho, co na něm visí ten pes?“