Hvězdy v tvých očích

Kapitola první i poslední

Byl to velice zvláštní a nepříjemný pocit.

Nedalo by se na sto procent odhadnout, kolik prváků letos nastoupí. Za to už teď je více než zřejmé, že je na dohledu daleko méně známých tváří než ty předchozí roky.

Všichni s tím počítali. Nikdo, ani ti nejlepší z nejlepších nebyli tak naivní, aby věřili, že se na konci sejdou všichni. Dalo by se říct, že kdysi byl Harry Potter jedním z mála, kdo byl svědkem něčí smrti.

Dnes už se tento zážitek válel na břemeni všech.

Voldemort byl poražen a spolu s ním odešel i kus z nás.

Toho dne se nikdo nesmál. Stávající studenti, nebo lépe řečeno ti, co zbyli společně diskutovali tiše. V jejich očích se stále odrážel druhý květnový den a velká většina z nich se ohlížela po prázdných místech v kupé.

Ani prvákům nejiskřily oči nadšením tak, jak to v předchozích letech bývalo. Jejich rodiče se sice tentokrát díky porážce největšího černokněžníka nemuseli o své potomky obávat - ale ti byly přímo otřeseni tím, co se k nim dostalo z vyprávění.

Jaké to asi je vracet se na místo, které bývalo pro některé jedinou spásou - a nyní při pohledu na něj zpětně opadaly zbytky veškeré naděje?

Hnědovláska tiše hleděla z okna vlaku a s velkou námahou rozmotávala chuchvalec ve své hlavě. Sem tam zabloudila očima po těch nových neznámých obličejích, které bohužel nikdy neuvidí Bradavice jejíma očima.

Neuvidí ani úžasného Brumbála s takovým tím kouzelným a zároveň nenuceným dědečkovským pohledem, Hagridovy oči usmívající se tak jako dřív, nikdo na vlastní kůži neprocítí žertíky a elektrizující přítomnost Weasleyových dvojčat a Severus Snape si je nepřeměří tím svým přísným pohledem...

Zkrátka... nikdy už nic nebude jako dřív.

,,Tak tady jsi." uslyší Hermiona ten požehnaně známý hlas, který ji vyrve z jejích myšlenek a díky bohu i z těch co by kdyby spekulací.

Ginny Weasleyová s nasazeným úsměvem i přes veškerou bolest a prázdnotu v očích. Nechala se svou o rok starší kamarádkou přivinout do objetí a poté zaujala místo naproti ní.

Přestože Hermiona nadevše milovala prázdniny u Weasleyových, letos je svou přítomností nepoctila. Nikdo jí to ale neměl za zlé... paní Weasleyová stejně jako ostatní utkvěla ve zhroucení a přes veškerou svou odvahu a sílu nebyla Hermiona tím, kdo by se na nevyléčitelnou bolest této úžasné rodiny dokázal dívat.

Není nic horšího, než když rodič přežije své dítě. Je to jako stále se zařezávající nůž do srdce a všemožná utrpení v jednom. Přesto všichni největší oběť viděli v Georgovi, jemuž s dvojčetem odešla i jeho duše.

Není proto divu, že se stejně jako dva zbylí členi Zlatého tria rozhodl školu nedodělávat.

,,Potkala jsi už někoho?" zeptala se tentokrát o něco smutněji zrzka a bez jediného pohybu začala očima mihat do stran.

,,Ne, ještě ne..." odpověděla Hermiona s pohledem do země a promnula si rukáv u mikiny.

Ginny si neslyšně oddechla a podepřela si bradu s pohledem z okna.

O několik kupé vedle se stav nálady a pocitů příliš nelišil. Dívka s tmavými rovnými vlasy, které dopadaly na ramena schovaná pod černou košilí skončila pohledem u kluka se světlými vlasy, jenž seděl naproti ní.