I miss you ✔

Chapter 11

,,Napadlo mě, co bude až se vrátíme domů?" Zeptla jsem se Alexe při snídani. 

,,Já nevím," usmál se. "Ani nevíme jestli s náma vůbec Em poletí."

,,Myslíš, že by neletěla, proč?" 

,,Třeba si našla nikoho jinýho, nebo tak," pokrčil rameny.

,,Zeptám se jí hned, jak přijdou," usmála jsem se. 

,,Dobře." znovu se usmál a chytl mě za ruku. 

Emily s Colem přišli asi po dvaceti minutách, vzali si  něco k jídlu a sedli si k našemu stolu. 

,,Takže Em, jak se těšíš domů?" Zeptala jsem se.

,,Cože?" 

,,No, poletíš s náma ne?"

,,Nemůžu," sklopila pohled.

,,Co to povídáš, jasně, že můžeš, musíš!" Řekla jsem. 

,,Musela jsem slíbit, že se nikdy nevrátím," pokrčila rameny.

,,Emily, tohle bylo před šesty lety, musíš domů, musíš za Jackem a Sally a za-"

,,Za?" Zvedla obočí.

,,Za jejich dcerou, Emily." Řekla jsem tišeji.

,,Oni po mě pojmenovali jejich dceru?" 

"Jo," prikývli jsme všichni čtyři.

,,Jackovi se stýská," řekl Cole. 

,,Sally taky," řekl Alex.

,,Kdy letíte?" Zeptala se.

,,Zítra." Řekla jsem.

,,A-aha, ale to už nestihnu zablokovat letenku, ne?" 

,,Doufali jsme v zázrak, máme zablokovaný čtyři," řekl Cole. My o tom nevěděli, zablokovával je on. 

,,Vážně?"  Zeptala se a my přikývli. 

,,Kde vůbec bydlíš?" Zeptala jsem se.

,,V takovým letním domku, kousek od pláže, vezmu vás tam," usmála se a dala Colovi pusu na tvář. 

Po snídani jsme šli rovnou k Emily. Byl to fakt celkem kousíček od naší pláže. Domek byl na léto, ale byl krásně zařízený. Emily ho měla jen pronajatý, Měla tam strašně moc fotek se mnou, Colem, Alexem, mojí mámou, Jackem a Sally. Její oblečení a ostatní Emilyiny věci jsme narvali do dvou velkých kufrů. Když jsme dobalili, vrátili jsme se zase zpátky na náš pokoj, kde jsme vše zbalili i my. Jen jsme si nechali venku věci na zítra, do letadla a tak. Vzali jsme si plážovou tašku, hodili do ní nějaké pití, zamkli jsme pokoj a šli jsme před Colův pokoj, kde jsme čekali na Cola a Em. Po pěti minutách vyšli a my konečně šli k bazénu. Dneska jsme šli k bazénu z toho důvodu, že jsme u něj dlouho nebyli, poslední čtyři dny jsme byli u moře. Dorazili jsme k lehátků, položili si na ně ručníky a věci a šli jsme do bazénu. Konečně šťastní s Emily. Konečně s Emily.

,,Už jsem ani nečekala, že vás někdy uvidím," usmála se na mě Em.

,,Jo, to my tebe taky," taky jsem se usmála.

,,A jak to spolu máte, s Alexem?"

,,Svatbu zatím neplánujeme, jestli se ptáš na tohle," zasmála jsem se.

,,A dítě?" 

,,To jo," zaculila jsem se.

,,Počkej, takže jsi v tom?" Objala mě.

,,No, to zatím ne," usmála jsem se. 

,,Ježiši, je neuvěřitelný, jak už jste velký."

,,A dospělí," zasmála jsem se.

,,No to teda."

,,Šest let, je šest let, no," pokrčila jsem rameny.

,,Čekala jsem každý den na pláži, na našem místečku, jestli jste se třeba sem nevrátili, nebo tak. Vyšlo to, po šesti letech," usmála se.

,,Jsi ráda?"

,,Hrozně moc, nemohla jsem ani vidět rodinu," sklopila pohled.

,,Jak to?"

,,Protože jsem vás chtěla chránit, vás i mojí rodinu, tak to bylo řečeno."

,,Aha," pousmála jsem se. 

,,A co jinak bydlíte vy tři ještě spolu?" 

,,Nene, my s Alexem bydlíme ve svym a Cole taky," usmála jsem se. 

,,Strašně se už těším domů," usmála se a já ji objala.

,,Strašně jsi mi chyběla Em."