One shots [Marcus & Martinus]

Fotbalový zápas

Už zase nestíhám.Tak jako vždycky.V rychlosti nasednu do auta a rozjedu se do Møsjoenu, kde bych měla být tak za 20 minut.Nemůžu přijít pozdě.Dneska můj přítel hraje finálový zápas a já mu slíbila že tam budu od začátku až po úplný konec.Většinou mě jeho zápasy moc nebaví.Nejsem nějaký extra velký fanda fotbalu a proto se tam většinou nudím.I když koukání na sexy Marcuse ve zpoceném dresu a šortkách je neodolatelný.Ale po dvou letech už se vám i tato činnost omrzí.Teda až po pár minutách od začátku.Většinou se tedy jezdím na jeho zápasy třeba učit a nebo jen popovídat s Vivien, Martinusovou holkou.Je moc milá a nějaké velké kamarádky nejsme.Milostný vztah Marcuse a Martinuse je vlastně úplně odlišný a drží je od sebe co nejdál.Takže když jsem já u Gunnarsenů, zahlédnu Vivien jen občas.Dojela jsem do Møsjoenu s dvouminutovým spožděním.Jelikož to bylo finále nějakého turnaje, bylo tam docela dost lidí a mě dalo celkem problém najít místo na parkování.Zamířila jsem k šatnám a po cestě napsala Marcusovi krátkou zprávu že jsem tu.Zanedlouho už si to naproti mě štrádoval blonďáček, s rozchuchanými vlasy, dresem a tepláky.Bože byl k sežrání.
,,Ahoj babe" pozdravil mě a já ani nic neřekla a ihned si přivlastnila jeho narůžovělé polštářky, které chutnaly po cole.
,,Si měl Colu?" zeptala jsem se když jsme se od sebe odtrhli a opřela naše čela o sebe.Jen s úšklebkem přikývl a přitáhl si mě ještě blíž k sobě.
,,Jsem rád že jsi tu" zamumlal a ukázal mi svoje bílé perličky.
,,Nemůžu si přece nechat ujít, jak můj přítel dá vítězný gól" řeknu a usměju se, načež Marcuse moje slova rozesmějou.
,,Dobře, kvůli tobě se budu snažit dát vítězný gól" zasmál se a políbil mě na špičku nosu.Ví že takováto malá gesta lásky miluju.Jinak tomu nebylo ani dnes.
,,Tak já jdu najít nějaké místo na tribuně.A ty mi to hlavně vyhraj.Hodně štěstí Maci, miluju tě" povzbudila jsem ho trochu a asi to zabralo, protože začal zářit jak sluníčko a na rozloučenou mi věnoval dlouhý polibek, se slovy ,,miluju tě Naty".
Pořád tak nějak omámená Gunnarsenem jsem se vydala do davu najít nějaké to místo co nejblíž k hřišti.Nakonec jsem si sedla do čtvrté řady blíže k brance domácím, tedy Marcusovi a jeho týmu.Zanedlouho na hřiště vyběhly oba dva týmy, Macovo v tmavě modrých dresech a hosté v červených.Začala jsem  nadšeně tleskat a očima jsem pozorovala Marcuse, který pohledem projíždel tribunu a když mě spatřil, mrknul na mě.Roztomilé malé gesto, které dokáže rozechvět moje srdce, patřící jemu.Po nějakých uvodních kecech se začalo tedy konečně hrát.A tenhle zápas byl jiný než ty ostnaní.Oba týmy hrály zajímavě a rychle, že jsem někdy měla problém udržet pohled na míči.Diváci na tribunách tomu všemu dodávali správnou atmosféru a mě to opravdu bavilo.Zvláště potom, co se Marcus v prvních dvaceti minutách prosadil a dal gól.A i když byl Mac na střídačce, pořád jsem upřeně koukala na hřiště.
//
Je to nerozhodně 2:2 a do konce zápasu zbývá posledních dvanáct minut.Začínala jsem být nervózní, protože jsem chtěla aby Marcus vyhrál.Celý jejich tým by si to za tu dlouhou a namáhavou cestu do finále zasloužil.Ze samého napětí jsem snad i na chvíli zapomněla dýchat.Kolem mě křičel dav.Marcus dostal míč a ani chvíli neváhal a rozeběhl se proti obráncům druhého týmu.Těsně před tím jedním to obrátil a nahrál spoluhráči na druhé straně.Ten obešel hráče z druhého týmu a zase nahrál Macovi, který byl teď naproti brance a proti němu už stál jen jeden obránce a brankář.Se zatajeným dechem jsem pozorovala Marcuse, jak chytrou kličkou obelstil obránce a teď si to mířil přímo do brány.Když vystřelil, viděla jsem to jako ve zpomaleném filmu.A když míč narazil do bílé sítě, samým šteštím jsem vyskočila a vyjekla.Začala jsem tleskat jak oživot, protože můj přítel dal právě rozhodující gól v posledních asi šesti minutách.Marcus nadšeně vyskočil do vzduchu a hned se mu do náruče vrhl celý tým.Do konce hry už náš tým dokázal udržet míč na jejich hrací straně.A tak když se ozvalo závěrečné zapískání, celá tribuna, včetně mě, vyskočila do vzduchu a začala nadšeně tleskat, ječet a pískat.Zatímco tým si na hřišti nadšně skákal do náruče a objímal se.Pyšně jsem koukala na Marcuse, který se ale najednou odpojil od davu svého týmu a zamířil si to k tribunám.Přesněji tam kde jsem seděla já.Všichni ho pozorovali co se bude dít.I já ho nejistě ale pyšně pozorovala.Pár kroky vyskočil až ke mně.Nestihla jsem ani nic říct nebo udělat, protože si sundal dres a podal mi ho.Šokovaně jsem si ho od něj vzala a nechápavě se na něj podívala.
,,To máš k tomu vítěznýmu gólu" řekl těsně předtím než spojil naše rty v jedny a já se usmála.Dokáže být ten kluk ještě víc dokonalý?Nevím jak jsem si ho zasloužila, ale právě teď, za něj děkuju všem bohům.