Střední není špatná jak jsem si představoval

Přežiju ?

Nikdo nebyl poblíž takže jsem neměl žádnou naději, že by mě kdokoliv zachránil.  V hlavě mi probíhaly detailní popis Mei. Mohl jsem myslet na cokoliv jiného ale stejně mě jediné co mě napadalo je to že mi kuchařka dala menší porci než Johnovi. Začal jsem teda myslet. Její azurově zbarvené oči, které překvapivě ladil s tím co má na hlavě. Červeně zbarvené vlasy pletené do jednoho velkého copu. Co jsem viděl ve škole tak Mei nosí ráda kostkované košile nebo dlouhé pohodlné mikiny. Neměl jsem zájem o tom mít vztah, ale přiznávám že její postava byla laděná jako pro modelku. Moje myšlení se blížilo ke konci a probudil jsem se zpět v realitě. Vážně stojím před tím kdo mě zabije. Měl jsem pouze 2 možnosti a to se smířit se svým osudem a nechat ať se mi stane cokoliv. Ne doslova cokoliv nezvládl bych kdyby mě nutila být jejím sluhou.  Nebo jí venčit psa. Teď mi v hlavě proudila otázka "Má vůbec psa, kočku nebo jakýkoliv zvíře?". Můj popis stejně stojí za nic. Neznám jí natolik a stejně v téhle situaci mi to bylo k trusu Tyrannosaurusa Rexe. No a ta 2 možnost je předtím než mě chytí vyklouznout a utéct jako by mě naháněl někdo kdo má tělo jako kulturista a dlouhé fialové vlasy. Bojím se fitness center a ještě víc lidí co jsou takhle vypracovaní. Nic proti nim nemám jen mám strach, že by mě kdokoliv z nich nutil jít cvičit a seznamovat se s dalšími lidmi. Stačí mi přítel, kterého mám. Kdyby mě John už nepovažoval za přítele chápal bych to. Kdo by se chtěl přátelit s idiotem, který tráví čas jenom doma a nebo sám na hřišti. Přišlo mi jako bych uměl ovládat čas. Zpomalit ho, zastavit, vymazat, protože můj myšlenkový pochod měl už kolem 5 minut. Znovu jsem přepnul do reality. Tentokrát odhodlaný udělat cokoliv co budu moct. No a tak jsem stihl ještě předtím než na mě promluvila od ní utéct co nejdál. Stejně jako když vám holka oznámí že je těhotná. Děkoval  jakékoliv entitě, která mě ochránila. Mei se za mnou nehnala. Zhruba po 300 metrech jsem zpomalil. Moje kondice nebyla to co bývala. Nikdy stejně nebyla dobrá ale alespoň jsem věděl že se nebudu muset vymlouvat z tělocviku kvůli běhání. Všichni na mě docela divně koukli jak jsem běžel o svůj život. Běžel je bylo slabé slovo doslova jsem zdrhal jak Němci ze Stalingradu.  Měl jsem klid a tak jsem pořád rozdýchával tento zážitek. Došel jsem domů kolem typické 4 hodiny odpoledne a šel dělat moje klasické věci. Úkoly, testy a projekty, když v tu chvíli mi došlo, že si Mei celou dobu chtěla promluvit o projektu, který nám Jiglesiová zadala. Moje chyba mě  moc zranila. "Co jsem to udělal?" říkal jsem si. Já jsem kvůli tomu běžel!! Udělal jsem jednu z aktivit, kterou ze srdce nenávidím.  Překvapivě k tomu že cvičená jde celkově vedle mě tak nejsem ani moc při těle. Stejně si pořád říkám že ty vtipy o váze jsou mířený na mě. Nedivím se jim ale i tak mi to mohli říct z očí do očí. Udělal jsem své klasické povinnosti a náhle bylo čas abych šel spát abych nevypadal ráno jako čerstvě pohřbený člověk. Ráno proběhlo klasicky akorát, že jsem dneska šel do školy sám. John musel dřív do školy nebo se mi už začal vyhýbat. Zase se to stalo znovu do mě někdo narazil. Zvědav jestli to byla ta samá osoba jsem jí šel pomoct. Kdo by to čekal, že to vážně bude ona. Já teda ne. Bylo mi to vcelku jedno, ale pomohl jsem ji. Co mě překvapilo tak se omluvila a  představila. Lisa Turner bylo jméno, které na mě vyhrkla. Ze slušnosti jsem se taky představil. "Já jsem Toby Jones je jméno mé". Po chvíli jsem si uvědomil co jsem udělal za blbost. Lisa se jen usmála a bodla mě otázkou. "Nechceš jít se mnou jít do školy ?"