Život

1) Narozeniny?

 Dnes mám narozeniny. 

Vyskočila jsem rychle z postele asi v 7:00 a běžela po schodech co nejrychleji dolů do kuchyně za mamkou, která už tajně připravovala dort.

  „ Nekoukej!"   Zakřičela naštvaně se smíchem a dort rychle schovala za svá záda.

   „ Neboj mami, neviděla jsem ho. "

Dělala jsem, že jsem dort neviděla, abych mamce nezkazila radost a její překvapení, které pro mě pilně chystá.. Ale viděla!.. Byl úžasný, velký a hlavně čokoládový.  

 „ Běž se raději přichystat ať své celé narozeniny nestrávíš v pyžamu. "  Kývla na mě  s úsměvem. 

Sklopila jsem oči a dala jí za pravdu, ale ještě předtím jsem musela  jít pozdravit tátu. S mým tátou si velmi rozumíme a nikdy ho nechci ztratit. 

Je to nejlepší táta.. Je to nejlepší kamarád.. Je to nejlepší člověk v mém životě.. Rychle jsem vběhla do jeho pracovny i bez zaklepání i když vím, že to nemá rád. U mě si na to zvykl. Jen se vždy lekne.

 „ Emily! .. Nesmíš mě lekat. Pracuji. "  Jeho oblíbená část, když vběhnu do jeho pracovny.

 Viděla jsem ho na počítači psát práci a trochu jsem znervózněla, protože když pracuje je to na celý den a nic ho nezastaví. 

„ Já vím, já vím tati.. ale proč pracuješ právě dnes? "  Řekla jsem naštvaně,  dnes je můj velký den a ten si chci co nejvíce užít a hlavně s tátou. Nechci, aby pracoval celý den na mé narozeniny.

„ Neboj, nepracuji, vyřizuji ti jen dnešní překvapení. " 

 Najednou ve mě hrklo. Ještě více a více jsem se začala těšit až zjistím co pro mě chystá. Zajímalo mě to, ale věděla jsem, že mi to neřekne tak jsem se ani zbytečně nezeptala a jen jsem s úsměvem odešla do svého pokoje se převléci do šatů.  Na dnešní narozeniny jsem si mohla koupit nové šaty, kvůli tomu, že budeme mít večer velkou oslavu. Bude to rodinná oslava a budu tu mít pár kamarádek i jejich rodiče. Se všemi se dobře známe. V obchodě jsem si proto vybrala tmavě černé šaty a lodičky ve stejné barvě, aby nebyli nijak vyzývavé, ale krásné. Pomalu jsem si je začala oblékat, abych je omylem neroztrhla a podívala se do zrcadla. Vážně mi moc slušeli a připadala jsem si v nich mnohem straší než mi dnes je. Ode dneška mám už 16 let. Ještě jsem se v nich musela projít párkrát po pokoji a napadlo mě, že se v nich vyfotím a zveřejním na svůj profil Instagramu.  Hned po zveřejnění fotky jsem se šla ukázat ještě mamce i tátovi jak mi to sluší a pomoci jim s přípravami oslavy. Mamka nemohla uvěřit svým očím. Měla jsem radost a chtěla jsem jít za tátou. Mamka mě zastavila.

„ Táta před chvílí odešel, vrátí se nám brzy."

 Vůbec jsem ho neslyšela odejít a v tu chvíli mi došlo, že asi potichu zařizuje to překvapení. Ale jaké?

Taak jo, toto je konec 1. části tohoto příběhu. Moc jsem ještě nezačala o co v něm půjde, ale to se dozvíte příště. Doufám, že se Vám bude trošku líbit. :)

ily, your Ivka <3