My first love

Its impossible

Nadechla jsem se a řekla.
,, Otec obou mých malých potvůrek je Lucas." Řekla jsem a sklopila jsem oči. Kluci ani jeden nic neříkali až Jackie prolomila ticho. ,, Tak to gratuluju taťko"

Lucas pohled
Byl jsem nervózní. Co když budu otec já? Jsem na to vůbec připravený ? Sám nevím ale jestli jsem tak se k tomu budu muset postavit čelem. A budu se muset začít snažit. ,, Otec obou mých malých potvůrek je Lucas" tou to větou mi Ter absolutně změnila dosavadní život. Nic jsem neříkal potřeboval jsem to vstřebat. V hlubokého zamyšlení mě vyrušila až Jackie se svou gratulací. No ty vole dyť já budu otec. Já budu otec a to rovnou dvou dětí na jednou. No ty vole co budu dělat ? Fu teď se musím uklidnit a jít si s Ter promluvit. ,, Tak že já ehm já jsem otec těch dvou dětí?,, Vykoktal jsem ze sebe, Ter se trochu pousmála a řekla ,, Ano Lucasi ty jsi nebo spíš budeš otec. Teď když už je to oficiální tak bychom si měli promluvit co a jak." Řekla Ter. Jsem celkem rád že Ter navrhla že si promluvíme musíme toho hodně vyřešit a taky se domluvit co dál.

Ter pohled
Jsem docela nervózní z rozhovoru s Lucasem. Nevím co si mám myslet bojím se. Bojím se že ty děti nebude chtít. I kdyby je nechtěl já ty se těch mých dvou miláčků nevzdám. ,, Ter nepůjdeme někam kde budeme mít klid nevím jestli bych chtěl řešit věci co jsou jen mezi námi dvě tady se všema." Uff za to jsem ráda. ,, Jasně máš pravdu jdeme ke mě, já si jen vezmu čaj a přijdu za tebou však víš kde mám pokoj" ,,J-o jasně" udělala jsem si čaj a pomalým krokem jsem se vydala do pokoje. Když jsem přišla Lucas seděl na posteli a hrál si s prstama. Musím říct že byl roztomilej když je nervózní. ,,Ehm jsem tady " Lucas sebou cukl jak kdyby se mě lekl ,, to vypadám tak příšerně ? Že se mě lekáš?" Řekla jsem pobaveně. ,, Ne sluší ti to jen jsem byl zamyšlenej" ,, Dobře no, asi bychom měli probrat co dál. Já ti jen chci říct že si je nechám i kdybych se o ně měla starat sama." ,, Ter to co jsem si udělal tak o to se taky postarám. Je mi jasný že si je necháš. Já jsem rozhodnutej že se s tebou chci o ty potvůrky starat chci vidět jak rostou. Jestli by ti to nevadilo mohli, mno myslíš že bychom se mohli dát dohromady ? Rád bych byl s tebou už když ti poroste bříško už když se naše potvůrky budou vyvíjet." Páni nevěděla jsem co mám říct bylo to tak krásný dojemný až jsem z toho začala brečet. Nevěděla jsem co mám říct byla jsem dojatá. ,, Ter řekl jsem něco špatně ?" ,, Ne ne promiň já jen ty hormony tak mě to dojalo. Promiň" usmál se a objal mě. V tu chvíli jsem byla ten nejšťastnější člověk na světě. ,, Tak co zkusila by jsi to se mnou ještě ?" ,, Jo zkusila a ráda akorát pokud mě ještě jednou zklameš tak už potvůrky nikdy neuvidíš a mě taky ne." ,, Neboj takovou chybu už v životě neudělám." Chvíli jsme váhala ale pak jsem se náhla a dala mu lehkou pusu. ,, Ehm Lucasi? Budeš to říkat rodičům?" ,, No asi jo jen mám strach z jejich reakce a vaši už to ví ?" ,, No nevím a napíšu jim to až se potvůrky narodí. A to bude někdy v květnu nebo červnu" do večera jsme si s Lucasem povídali v pokoji řešili jsme co se školou, jaký bychom dali jména a taky jestli si to necháme říct nebo ne. Když už bylo pozdě převlékli jsme se do oblečení na spaní a ve společném objetí jsme usnuli.