Vždycky druhá ✔️

sladká samota

Je tu prosinec,
za dva týdny se vrátí má sestra a bude tu přes celé vánoční svátky. Kvůli ní se na Vánoce netěším.
Nic jsem jí nekoupila, nic od ní nechci. Nejraději bych zůstala zavřená celé dny ve svém pokoji a věnovala se vyšívání nebo jiné činnosti. Vsadím se, že ona vyšívat neumí. K čemu je jí létání, když neumí zalátat ponožku? K čemu jsou jí lektvary, když neumí připravit oběd o třech chodech?

Petunie se zastavila, zvedla kuličkové pero od papíru. Co si to nalhávám, pomyslela si hořce. K čemu jí bylo vyšívání a vaření a schopnost vyčistit jakoukoliv skvrnu na koberci, když její sestra byla kouzelnice? K čemu bylo jakékoliv snažení? Povzdechla si nad svým osudem. K čemu ten život vůbec byl? Uměla umývat nádobí - k čemu? Aby další den musela stejné nádobí umývat znovu? Chodila na brigádu, aby si vydělala peníze - k čemu? Aby je utrácela za zbytečnosti? Uměla předstírat úsměv - k čemu? Nikdo ji neměl o to víc rád. Svět se otáčel a na ničem nezáleželo. Vše se Petunii zdálo zbytečné. Proč stlát postel, když bude na konci dne rozestýlat? Proč studovat, když žádné vzdělání nepředčí školu pro čaroděje? Proč se snažit být slušná a spořádaná dívka, když byla stále sama? Kdyby existoval Bůh, jakože si byla Petunie docela jistá, že neexistuje, zeptala by se ho na jedinou věc. ,,Proč žiju?" zašeptala bezradně.

Petunie slyšela zvuk jejich auta. ,,Už jsou tady! Pojď přivítat svou sestřičku!" zavolala na ni matka.
Petunie nasadila rezervovaný výraz a sešla po schodech dolů. Nejdřív vešel otec a odložil kabát na věšák. Pak do předsíně vstoupila Lily. Dokonce i v naprosto nemožné čepici s velikánskou bambulí vypadala přenádherně. Zrzavé vlasy měla spletené do dvou copů a měla na nich červené mašle. Vskutku vánoční dáreček, pomyslela si zhnuseně Petunie. Lily jí pohlédla do tváře a zářivě se usmála, jako kdyby viděla jediného člověka, kterého chtěla kdy vidět.
,,Petty, tak ráda tě vidím! Tolik se mi stýskalo," řekla Lily nadšeně a vydala vstříc své sestře, aby ji objala. Petunie však zkřížila ruce na prsou a odešla do jiného pokoje. Lily přeběhl přes obličej smutek, ale hned se znovu jemně usmála a šla obejmout svou matku.

U večeře se rodiče vyptávali Lily, jak jí jde studium a co všechno umí vyčarovat, přečarovat, očarovat. ,,Ale už dost o mně," špitla nesměle Lily, ,,jak se ti daří na škole, Petty?"
Petunie věděla, proč se jí na to ptá. Lily určitě chtěla ukázat, že má navrch, že je lepší, ať už Petunie dokázala cokoliv - nikdy to nebude lepší než kouzla. Chtěla ji ponížit před celou rodinou, takovou radost jí nedopřeje. Petunie bojovně zvedla bradu a pohrdlivě pohlédla na Lily.
,,Nepotřebuju se ti zpovídat," řekla a dala si záležet, aby Lily slyšela, jak moc jí opovrhuje.
,,Petunie, mluv se svou sestrou slušně," napomenul ji otec. Petunie se zamračila, ale nic na to neřekla.
Po chvíli ticha se znovu ozvala Lily: ,,Chtěla jsem se zeptat, jestli by vám vadilo, kdyby s námi Vánoce strávil můj kamarád."
Petunie prudce zvedla hlavu. Tušila, koho má její milovaná sestřička na mysli.
,,Který, zlatíčko?" zeptala se jejich matka. Který asi, pomyslela si Petunie, ale stále doufala, že třeba myslí třeba Joshe.
,,Severus. Taky studuje v Bradavicích."
,,To snad nemyslíš vážně? Ten nafoukanej ubožák?!" houkla Petunie.
Oba rodiče na ni pohlédli pohoršeně. ,,Petunie, uklidni se," pravil její otec.
,,Já? Já se mám uklidňovat? Když chce sem dotáhnout toho špindíru?!"
,,Merline, Petty, proč ho nemáš ráda?" zeptala se smutně Lily.
,,Ježiš, sakra, už přestaň vzývat toho svýho Merlina!" vyprskla naštvaně Petunie.
,,Běž okamžitě do svého pokoje," pravila její matka. ,,Očividně s tebou není rozumná řeč." Petunie se zvedla a odešla do svého pokoje.

Za necelou hodinu se ozvalo zaklepání a jemné: ,,Petty? Spíš?" Jistěže jí neodpověděla. ,,Kdyby sis chtěla promluvit... Budu si ještě číst, než půjdu spát." Nic jí na to neřekla. Neplánovala se za ní stavovat, ani si s ní povídat. ,,Moc mě to mrzí, ale Severus to má těžké... Jeho otec je alkoholik a ubližuje mu." Petunie by možná dřív dokázala najít ve svém srdci špetku soucitu, ale to už bylo dávno pryč. Nikdo se nezajímal o ni, tak ona se nebude zajímat o druhé. ,,Nechám ti před dveřmi moučník. Dobrou noc."
Petunie slyšela, jak Lily odchází do svého pokoje a zavírá za sebou.