Ráno mě vzbudila rána. Koukla jsem se ke dveřím a bylo mi to jasné. Někdo chtěl vejít. Austin ještě spal tak jsem se potichu vykradla z postele, oblékla jsem se a vyšla z pokoje. Na chodbě jsem potkala bratra. ,,Čau, to ty si šel do pokoje?" zeptala sem se rozespale. ,,Jo, chtěl jsem se rozloučit." ,,Na to bude dnes ještě čas." hlesla jsem a šla zpět do pokoje. Popravdě nechci vědět, co by se stalo, kdyby Austin nezamknul dveře. ,,Takže kolem jedné jedeme! " oznámil mi ještě po cestě bratranec. Já si jen povzdechla. Vrátila jsem se zpět do pokoje a lehla si zpět do postele. ,,Kde jsi byla?" zamrmlal Austin. ,,Ty jsi vzhůru.?" podívala jsem se na něj. ,,Hmm" přitáhl si mě k sobě. ,,Brácha chtěl se mnou mluvit.." odpověděla jsem mu a přitulila se. Chtěla bych s ním ležet celý den, ale nemohla jsem. ,,Zlato, musíš vstát..je 9 hodin."řekla jsem sklesle. ,,Proč?" zamrkal na mě. ,,V jednu jedu na letiště..." Sedla jsem si. ,,Dobře zlato, jen nebuď smutná."políbil mě na rameno a oblékl se. ,,Lásko, měl bys asi jít..já ještě bych chtěla být s mámou.." objala jsem ho. ,,Dobře, přijdu o půl jedné abych ti řekl sbohem." Odstrčila jsem ho od sebe a koukla jsem na něj vražedně ,,Neříkej to tak, jako bych umírala." ,,Promiiň" zasmál se a políbil mě. ,,Tak já půjdu." mrkl na mě a oba jsme vyšli z pokoje. Moc jsem netoužila po tom, aby ho někdo viděl. ,,Tak ahoj" rozloučili jsme se a odešel. Když jsem se otočila, stál tam bratr. ,,To byl Austin že? Co tu dělal? ..Byl tu od večera že?!" ,,Hele Paule, na tohle teď nemám náladu." Sebrala jsem se a šla do kuchyně. Poprosila jsem Petera jestli by neuvařil a vzala jsem si mámu vedle. Asi dvě hodiny jsem s ní mluvila a objímali jsme se. Pak jsem mi ještě Peter poradil, co bych si měla zabalit a zanesl mi tašku do auta. Rozloučila jsem se už s mojí kočičkou a pejskem a byl čas na oběd. Neměla jsem chuť, ale musela jsem aspoň něco sníst. Ani jsem se nenadála a bylo půl jedné a přišel Austin. Hned jsem se na něj vrhla a nepustila ho. ,,Já nikam nejdu!" ,,Zlato" hladil mě po zádech. ,,Ne! Nikam!" pořád jsem ho držela až do chvíle, kdy jsme přišli do kuchyně. Austin už znal všechny a s mámou měl nejlepší vztah. Totéž neplatilo o bratrovi, ti dva se nesnášeli. Sedli jsme si na pohovku a já ho držela celou půlhodinu. Nechtěla jsem mluvit, kecal jen bratranec. ,,Becky, měli bychom vyrazit" řekl najednou a já se na něj koukla. Všichni se zvedli a Austin mě vzal za ruku ,,tak pojď". Vyšli jsme před dům a nastalo loučení. První jsem objala bratra. Je to debil, ale bratr. ,,Tak se měj hezky" popřál mi a usmál se. Oplatila jsem mu falešný usměv a objala mámu. ,,Bude to dobrý srdíčko, bude se ti tam líbit." ,,Budeš mi chybět" přitiskla sem se k ní a ukápla mi první slza. ,,Ty mně taky" usmála se a dala mi pusu na tvář. Nakonci řady stál Austin. Objala jsem ho a začala brečet. Myslím, že mi bude chybět nejvíc.. Držel mě kolem pasu a já naposled cítila jeho náruč. ,,Brzy se mi vrať" koukl na mě a já viděla jak se mu lesknou oči. ,,Miluju tě" vzlykla jsem. ,,Miluju tě Becky"usmál se a dlouze mě přede všema políbil. ,,Tak..ahoj" lehce se usmál. ,,ahoj" koukla jsem na něj a utřela si slzy. Pak už byl čas jít. Nasedla jsem do auta a pak jsem všem ještě mávala dokud jsem je neztratila z dohledu. ,,Bude to dobrý Becky, uvidíš" řekla Claire, když viděla, že zase brečím. ,,Jo, já jen..no prostě loučení" zakecala jsem to a dala si sluchátka abych nachvíli nemyslela. Do města, kde je letiště to trvalo 4 hodiny. Já neměla celou cestu náladu mluvit. Kolem páté hodiny jsme přijeli na letiště, kde čekal bratrancův kamarád, aby jim odvezl auto domů. Vystoupili jsme a bratranec mi vzal moji tašku a společně jsme šli k letadlu...
Claire a Peter měli sedadla vedle sebe, ale já musela sedět vedle nějakého kluka. Mohlo mu být tak 20. Pustil mě sednout si k oknu a během chvilky letadlo zvlétlo. Byl to můj první let, takže jsem byla lehce nervózní. Naštěstí se letělo přes noc a já naštěstí usnula. Ikdyž spíš naneštěstí..Zdál se mi sen. Byla jsem připoutaná k posteli a cítila jsem strašnou slast. Podívala jsem se dolů a to co viděla mě šokovalo.. Bieber!!Bože... ,,Ne!"zaječela jsem ze spaní a hned se probudila. Někdo do mě šťouchl a já sebou lekem trhla. ,,Jsi v pohodě?" zeptal se mě ten kluk, co seděl vedle mě. ,,Jo..zlý sen" protřela jsem si oči a koukala z okna. Bože fuj! Takovej sen?! Jako dobře, Justina mám ráda, ale nejsem až takový fanatik.. Pořád mi to nešlo z hlavy, tak jsem se snažila přemýšlet nad něčím jiným. Třeba nad kterou zemí zrovna letíme. Ale nebylo vážně nic vidět. Po chvíli jsem proto opět usnula, ale už se mi nic nezdálo.
Koment pls :)
