Austin je můj kluk. Jsme spolu už rok a myslím si, ne jsem si jistá, že báječnější kluk neexistuje. Je pro mě všechno a to že mám od něj odejít, nevím jak to zvládne.
Přišla jsem k němu a zazvonila. Hned mi přišel otevřít s jeho dokonalým úsměvem ,,Ahoj zlato" objal mě a já při pomyšlení, že ho za chvíli nebudu mít ho k sobě tisknu ze všech sil. ,,Becky dusíš mě, děje se něco?", zasmál se. ,,No..vlastně jo. Můžu jít dál?" nadzvedla jsem obočí a on mě ochotně pustil dovnitř. Namířila jsem si to jako obvykle k němu do pokoje a sedla jsem si na postel. ,,Tak co se děje?" koukl na mě těma svýma krásnýma očima a sedl si vedle mě. ,,Víš Austine.. Já.." vydechla jsem. ,,Ty co?"hleděl na mě nechápavě. ,,Austine víš že tě miluju že ano?" ,,Becky samozřejmě že ano, tak co se proboha děje?!" ,,Já musím jet do New Yorku.."koukla jsem na něj smutně. ,,Co-cože? Proč?"mrkal na mě překvapeně. ,,Můj bratránek..Peter mi zaplatil letenku a..chce mě tam vzít abych se zviditelnila...kvůli zpěvu." sklonila jsem hlavu a hrála si s mými prsty. ,,Ale Becky to je úžasná zpráva" vykřikl. ,,Ty se nezlobíš?" koukla jsem na něj překvapeně a on jen zavrtěl hlavou. ,,Zlato máš talent, a jestli ti to pomůže tak ti v tom přeci nebudu bránit." usmál se na mě a dal mi pusu. ,,Děkuju jseš ten nejlepší kluk na světě!"vykřikla jsem radostí a sedla jsem si na něj obkročmo. ,,Ale..musíš mi něco slíbit."koukl na mě přísně. ,,A copak??" ,,Slib mi, že mě tam s nikým nepodvedeš." jemně se usmál a já zavrtěla hlavou. ,,To bych ti nikdy neudělala." políbila jsem ho a pak se od něj odtáhla.,,Ale pro tebe platí totéž" ,,Nikdy bych tě nepodved a ty to víš" políbil mě pro změnu on a já si byla jistá, že to zvládneme. Vyměňovali jsme si polibky až jsme se začali líbat. Zrovna jsem ho chtěla povalit na postel když dovnitř přišel jeho mladší bratr. ,,Ouu nechci rušit, ale jde se grilovat!" zaječel s nožem v ruce a v mžiku byl zase pryč. Austin se koukal ke dveřím vražedným pohledem a já z něj pomalu slezla. ,,To je jedno, stejně už musím jít." usmála jsem se a zastrčila si pramen mých vlasů za ucho. ,,Já myslel, že zůstaneš." koukl na mě smutně. ,,Ráda bych, ale víš..já ani nevím, kdy tam letím, musím si ještě promluvit s bratránkem." pro sebe jsem se zasmála a šla jsem ke dveřím. Austin mě doprovodil ven kde mi věnoval dlouhý polibek a já šla spokojeně domů.
Po asi 10 minutách jsem přišla domů. Zula jsem si boty a šla do kuchyně, kde jsem našla Claire, Petera a mámu. ,,Tak co, zařízeno??" koukl na mě Peter a popíjel ze sklenice vína. ,,Jo..Vůbec se na mě nezlobil, vlastně byl rád.." nalela jsem si do sklenice trochu vody a sedla si vedle mámy. ,,Ještě aby ne, Austin je hodný kluk." usmála se na mě a já ji úsměv opětovala ale pak mě přešel. Uvědomila jsem si, že vážně budu bez něj. Bez člověka, který mi nejvíc pomohl, který byl vždy pro mě, který mi chyběl každou minutu a já bez něho budu muset být týden ne-li víc! A ještě abych ho podvedla? To ne!Nikdy! Ani ten zasranej Bieber by mě nedonutil! NIKDO!!..chvíli jsem přemýšlela a pak se koukla na Petera. ,,Kdy vlastně odlítáme??" ,,No...pozítří" Během chvilky byla všechna voda z mé pusy na zemi. ,,COŽE?!"řekla jsem hlasem, který zněl jako by mě někdo škrtil. ,,No.."koukl na mě nechápavě bratránek. To si dělá prdel ne? Pozítří?! A to se musím ještě se všema rozloučit a hlavně s Austinem! A musím se sbalit! ani nevím co budu potřebovat!.. Položila jsem sklenici na kuchyňskou linku a vypadla jsem ven z kuchyně. Musela jsem se uklidnit, na chvíli zapomenout že pozítří večer už budu v Americe. Pustila jsem si hudbu a zavřela oči.
