The perfect murder (KeX ff)

-2-

,,...a samozřejmě to opět vyřídím. Děkuji, nashle." Dee zavěsil a okamžitě zasedl k počítači. Měl by sice nejdřív zavolat klukům, ale momentálně ho zajímali více bližší informace k jedu, kterým byl jeho přítel otráven. Do vyhledávače zadal název jedu a jako první na něj vyskočila fotka. Jeho předpoklady byli správné. Mělo to co dočinění s barvou, kterou měl Marw v koutku úst. Fialová. O tomhle jedu si zjistil více informací a následně si vše šel zapsat a zanést na tabuli. Po této práci se rozhodl zavolat přatelům a sdělit jim tu novinku. Všichni byli lehce překvapení, nikdo z nich by nečekal otravu jedem, který je takto těžko dostupný. Když domluvil s klukama, jeho pes mu dal jasně najevo, že potřebuje ven. A tak se Dee oblékl a vyšel před dům. Pustil DDho a něco si ťukal do telefonu. Poté se ještě podíval, zda mu nepřišel nějaký dopis. Byl velmi překvapen, když ve schránce spatřil CD a k němu lepenkou připojený útržek papírku se zprávou. Dee se rozhlédl po okolí a následně rozložil papír. Začal si to potichu číst.

Ahoj Damiene,
Jsem rád, že ti mohu psát tuto zprávu. Dozvěděl jsem se totiž, že se pokoušíš rozlousknout vraždu na vlastní pěst. Musím tě varovat, povětšinou to nekončí dobře. Aneb nestrkej nos tam, kam nemáš a vše bude fajn. Ale jestli tedy hodláš pokračovat ve vyšetřování, tak do toho. Zatím tě nechám, mám dost práce se žumpou. Věřím, že to pochopíš. Nebudu ti muset ani psát, že je to hotové, protože to zjistíš, neboj se. Budu hodný.
Naviděnou

Dak

Dočetl poslední slova, co papír říkal. Tohle je divný. Zarazila ho však jedna část. mám dost práce se žumpou. Věřím, že to pochopíš. Co by na tom měl chápat. Leda že by to byla hádanka a za žumpou se skrývalo něco jiného. A tak začal přemýšlet nad významem této části.

—————

Zatímco se Dee zabýval záhadnou zprávou, Botman u sebe doma ležel v posteli a přemýšlel, co bude dělat. Na streamování se necítil a hrát se mu také nechtělo. Ano, divte se nebo ne, nechtělo se mu. Jen tak se převaloval v posteli, ale to ho už taky přestalo bavit. Nakonec se rozhodl si pustit nějaký film. Film byl dlouhý dvě hodiny a on, už velmi unavený, usnul asi po patnácti minutách.

Stál v dlouhé černé chodbě. Na jednom konci byla obří dřevěná brána, která vedla kamsi do neznáma. Na druhé straně byl sice tenounký, ale i tak zřetelný proužek světla. Botman přešel k velikým dřevěným dveřím a chvíli prozkoumával, jak by s nimi mohl pohnout. Bohužel, nebo bohudík, to nikdo neví, se dveře zřejmě dali otevřít pouze z druhé strany. Bůh ví, co se za nimi skrývalo. A tak se tedy Bóťa vydal na druhou stranu za světlem. Mohl ujít tak sto metrů, když se z ničeho nic ozvalo vrzání těch, již zmiňovaných, obřích dveří. A poté řev. Děsivý hlasitý řev jak od nějakého mýtického stvoření. Bóťa ztuhl strachy. Chvíli nevěděl, co udělat, ale nakonec se rozeběhl chodbou směrem ke světlu. Za ním se ozývali rány. Když uběhl už několikset metrů bez zastavení, rozhodl se ohlédnout, co za ním vlastně běželo. To však byla obrovská chyba. Sice spatřil, že za ním už nic neběží, ale než stihl zabrzdit, narazil do obří cihlové stěny. Spadl na zem a sykl bolestí. Protřel si čelo, do kterého se praštil o zeď. Zasekl se v pohybu. ,kde se tam vzala ta zeď?' pomyslel si a pomalu se postavil. Stále stál obličejem ke zdi. Další chyba. Během vteřiny dostal další ránu do hlavy. Tentokrát však už ne tím, že by narazil, ale tím, že ho někdo za tu hlavu chytl. Ta osoba, která ho chytila, ho následně otočila. Pohled na tu zrůdu byl příšerný, velké vykulené bílé oči, obvaz nasáklý krví přes jedno ucho, žádný nos a pusa rozřízlá až pod oči. Ta věc ho chytila pod krkem a nadzvedla do vzduchu. Druhou ruku napřáhla a...

Botman vyletěl do sedu a těžce dýchal. Takovýhle divný a zároveň děsivý sen se mu nezdál už nějaký ten pátek. Ale tohle byl opravdu extrém. Proč se mu vlastně ten sen zdál? Na to se přesně ptal sám sebe. Jenže některé sny prostě nemají důvod, jako třeba tenhle. Nebo to si aspoň myslel. Po delší době opětovného převalování se v posteli uznal, že už pravděpodobně neusne, a proto se rozhodl zajít se psem nachvíli ven. Vyšel na chodník a hluboce se nadechl čerstvého ledového vzduchu. Pomalu se procházel po chodníku se psem na vodítku a snažil se myslet pozitivně. Ale ať se snažil jakkoliv, vždycky se jeho myšlenky vrátili zpět ke snu. Z chvilky venku se stala asi půl hodina. Když za sebou zavřel dveře, na zemi přímo před nimi spatřil nějakou věc. Sehl se pro ni. Byl to obal.

peepoHey ňůbové,
další kapitola a mě přijde že moje myšlenky jsou víc a víc weird. Celkem se začínám bát, co tam vymyslím dál. Doufám, že se zatím příběh líbí.