The perfect murder (KeX ff)

-7-

Zahlédl dvě bliknutí oslepující baterky. Vzduch je čistý. Podle domluvy se vydal směrem k budově. Proplétal se mezi stromy a keři a přestože měl baterku, narazil hlavou do větve. Sykl bolestí ale nezastavil. Dál se blížil k vysoké bílé budově. Cestou ho dohnal i Bóťa a spolu se vplížili dovnitř. Nikde nikoho neviděli. Opatrně se přesunuli k pokoji, který nesl číslo 0. Pohlédli na sebe a oba přikývli. Dee si přiklekl ke dveřím, vzal dvě sponky z kapsy a začal odemykat. Botman se ujal pozice hlídače. Po pár minutách, kdy už Bóťa začínal být nervózní, se ozvalo cvaknutí. Botman se s úsměvem podíval na pootevřené dvěre. Dee si výstražně dal prst přes rty a s mírným vrznutím otevřel dveře. Oba vešli do tmy. Botman dveře opatrně, tentokrát už beze zvuku, zavřel dveře. Podle instinktu prošli celý apartmán a došli do místnosti s šatní skříní. Botman ji otevřel a rozhrábl oblečení. Na malou, zeleně svítící obrazovku naklikal kód, který měl zapsaný v zápisníku a obří dveře se otevřeli. Oni vešli a vydali se točitým schodištěm dolů. Snažili se nespadnout, a ikdyž k tomu několikrát nebyli daleko, dolů sešli bez úhony a jediného hlasitého zvuku.

,,Tady do prava." Pošeptal Dee a přestože věděl, že ho skrz tmu Botman neuvidí, ukázal na dveře, do kterých právě měli jít. Vydal se tam a Botman hned za ním. Ozvaly se kroky.

,,Zalez sem, rychle." Šeptl Dee a zatáhl Botmana za rukáv mikiny. Ten se podíval a následně zasedl za nějaké bedny.

,,Tumtumtudududum. Tarararaa." Pobrukoval si chlapík procházející místností. Podíval se na krabice a v tu chvíli kluci začali být hodně nervózní. Muž přišel ke krabicím a kluci se vyděšeně přikrčili. Ten už si přiklekl k jedné a pozorně so ji prohlédl.

,,To jsou tupci, to měli vcěra vybalit." Zamumlal si pro sebe naštvaně a zase se postavil a odešel. Oba kluci si oddechli a radši ještě nappčítali do deseti a až poté vylezli.

,,Tudy." Zašeptal Dee a ukázal na další dveře. Přešli k nim a na chvíli se zaposlouchaly, jestli neuslyší nějakého hlídače. Bylo úplné ticho, tak se Dee pokusil otevřít dveře.

,,Shit." Zanadával potichu.

,,Co se děje." Zeptal se vyděšeně Botman. Teď se to nemůže pokazit.

,,Mají to na kód." Zamumlal Dee s upřeným pohledem na malou modře svítící obrazovku. Botman se na to podíval.

,,Můžu vyzkoušet ten, co jsme zadávali nahoře, ale není jistý, že to bude fungovat a spíš si myslím, že zapneme nějaký alarm." Řekl zamyšleně Botman. Nic lepšího ho nenapadlo.

,,Aspoň něco. Můžeme jen doufat." Šeptl Dee a pustil Bóťu k malé obrazovce. Botman tam naklikal kód. Kupodivu se neozval žádný alarm ani nic a dveře se otevřeli.

,,Jakej pitomec by dával všude stejné kódy." Zasmál se Botman a společně s Deem vešli dovnitř. Objevili se v lehce osvícené místnosti plné elektronického vybavení. Bylo tu několik monitorů, staré kamery, nové a náhradní kamery a další spousta vybavení. Dee přešel ke kamerovému systému a začal tam něco štelovat, Botman přešel ke krabici plné papírů a začal hledat složku, kterou potřeboval. Kolik toho je božemůj. Zanadával si v hlavě. Prohrabával se ve složkách a dalších papírech ale to, co potřeboval zkrátka nemohl najít.

,,Kamery jsou done." Šeptl Dee a přešel k dalšímu stolu. Začal hledat to samé, co hledal Bóťa.

,,Hej! Kdo je tam!" Ozval se výkřik. Oba kluci povyskočili leknutím a pohled stočili ke dveřím. Dusot nohou se přibližoval a oni museli rychle reagovat. Jenže to nezvládli. Botman jen sledoval dveře, nepřemýšlel nad ničím, prostě sledoval. Do dveří vběhl muž. Ten samý, který si předtím prohlížel krabice.

,,Kdo jste a co chcete." Řekl a pomalu dával ruku k opasku, u kterého měl zbraň. V tu chvíli se Dee vzpamatoval a rychle vyběhl naproti muži. Muž byl však rychlejší a stihl vytáhnout zbraň. Ale přestože stihl vytáhnout zbraň, byl křivý. Dee k němu doběhl a dal mu pěstí někam nad oko. Muž se ihned sesunul k zemi v bezvědomí.

,,Ufff, to bylo těsný." Oddechl si Dee a otočil se na Botmana. Zděsil se, opět. Rychle se přesunul zpět k Botmanovi, který bohužel schytal tu křivou ránu. Musel mu nějak zavázat postřelený bok. Chudák, sotva se vzpamatoval z napadení, je zase zraněný. Dee se rozhlédl po místnosti snaže se najít cokoliv, čím by zadělal ránu. Nemůže zavolat záchranku, zkazilo by to úplně všechno. Přeběhl k mužovi v bezvědomí a ztrhl mu dva kusy košile. Jeden roztáhl tak, aby s ním následně mohl přivázat druhý kus na ránu. Zvedl svého přítele ze země a posadil opodál ke skříni. Vzal nějaký kus špinavého hadru, co se válel nedaleko a setřel všechnu krev ze země. Hadr vzal a položil Bóťovi do klína. Následně popadl Bóťu pod rameny a pod koleny a zvedl. Děkoval bohu, že je takhle lehký. Jak by si asi poradil, kdyby tam byl třeba s Morrym. Dee opatrně zavřel dveře a procházel tmavými místnostmi. Snažil se do ničeho nevrazit a být co nejvíce potichu. Vylezl točité schodiště a vyšel ven. Skrz pokoj a následně chodbu se dostal až ven. Tam se i s Bóťou v náručí rozeběhl rovnou čarou k autu. Větev nevětev, křoví nekřoví. Z kapsy vytáhl klíčky od auta a snažil se ho odemknout. Povedlo se mu to až na několikátý pokus. Botmana, nyní už pomalu upadajícího do bezvědomí, položil na zadní sedačku a sám zasedl za volant.

,,Ještě chvíli to vydrž, za chvíli jsme u mě, tam už ti nějak pomůžem." Zamumlal Dee a rozjel se lesní cestou směrem k Praze.

—————

Položil Botmana do postele a opatrně přikryl. Teď už mu nezbývá nic než jen doufat. Snad vše udělal dobře a Botman se brzy probere. Dee si sedl ke stolu.

,,Botmanovi ublížili a my z toho ani nic nemáme." Zanadával si pro sebe. Byla to pravda. Šli tam na riziko zdraví a života, ale stejně z toho nic nemají, protože byli příliš neopatrní. Najednou se ozvalo šustění a pak cinknutí něčeho kovového o zem. Lehce sebou škubl a otočil se. Byla to jen bunda. Oddychl si a přešel ji zvednout a pověsit. Když ji zvedal, vykouklo z ní pár papírů a nějaká fleška. Dee se podíval na papíry.

,,Ty jseš skvělej Bóťo." Pošeptal a usmál se. Zasedl znovu ke stolu a dal se do práce.

peepoHey,
já tomu Bóťovi dávám zabrat. Začíná mi ho být trochu líto, ale je to tak, jak to být má. Vlastně mám pocit, že mě během příběhu začnete pomalu ale jistě nenávidět.