Projekt ALIEN: PŘÍSNĚ TAJNÉ

Část I.

***

Hlavní laboratoř byla velká místnost obdélníkového tvaru se spoustou odkládacího prostoru – z většiny zabraného, takže si stejnak nebylo, kam položit ani hrnek s kávou, natož nějaký důležitý experiment. U stolů sedělo pár vědců, ponořených do svých výzkumů. Velkým oknem ze dvou vrstev tlustého skla chránících před mrazem zvenku, které zabíralo celou jednu kratší zeď, bylo vidět na ledovou stěnu, u které výzkumný komplex stál. Postava Helen Garrisonové působila proti observatoři nepatrně. Garrisonová držela v rukách kouřící hrnek silné černé kávy – přesně, jak ji měla ráda – a upírala zrak k jedinému tmavému bodu u úpatí ledovce, který narušoval jinak sněhobílou dokonalost krajiny. Právě odtamtud jim před několika měsíci přinesl terénní výzkumný tým nejhlavnější položku jejich výzkumu; důvod, proč byla tady.

„Doktorko." Odvrátila se od výhledu a převzala datapad, který jí předal mladý vědec. „Právě dorazily výsledky. Tohle musíte vidět." Garrisonová přelétla očima data na obrazovce.

„Jste si jistí?"

Vědec horlivě přikývl. „Udělali jsme několik analýz. Projeli jsme to snad stokrát. A všechno několikrát zkontrolovali."

„Dobře." Sešla s ním schůdky, které oddělovaly výzkumnou část od observatorní. Položila mu ruku na rameno a řekla: „Připravte všechno na přímé zkoumání, budu dole za chvilku." Muž přikývl a odběhl.

Garrisonová se znovu otočila k oknu a tentokrát pohlédla na jasné nebe. Bylo to už dlouho, co se lidstvo vydalo prozkoumávat vesmír. Přesto se doposud nedostali dál než k jejich nejbližšímu sousedovi; Marsu. Jejich práce tady, by to mohla změnit. Možná že nastal den, kdy lidstvo vstoupí do nové éry své mnohaleté – přesto v porovnání s celkem, kterého bylo součástí, stále mladé – historie.

Prošla mezi pracovními stoly – čirým zázrakem na jednom z nich našla trochu místa. Odložila tam svůj hrnek a zamířila ke dveřím.

***

V místnosti neúnavně pípaly přístroje. Subjekt A ležel na kovovém stole. Přestože ho z kryospánku uvedli přímo pod silná sedativa, ruce a nohy měl zajištěné. Nechtěli nic riskovat. Hladká kůže hrající odstíny modré s tmavším žíháním se leskla pod bílými světly. Hruď se s každým nádechem pravidelně zvedala.

Před několika měsíci spadlo do hor mimozemské plavidlo. Okamžitě byl vypraven vědecký tým, který trosky prozkoumal. Objevili zvláštní druh technologie, podivné přístroje, o kterých netušili, k čemu slouží a dva živé mimozemské exempláře. Jeden ze subjektů byl objeven v troskách samotné lodi s četnými zraněními a v kritickém podchlazení. Po převezení na základnu jej okamžitě uvedli do kryospánku, což zamezilo riziku úmrtí. Druhý subjekt vypadal, jako by hibernoval. Reakce metabolismu na chladné podnebí byla rychlá. Našli ho ani ne kilometr od lodi. Na základě chování organismu se zdálo, že je, podobně jako hmyz, studenokrevný. Z prvních pozorování usoudili, že se jedná o dva odlišné druhy. Další testy to jen potvrdili. Nejenže se oba subjekty lišili vzhledem a stavbou těla, ale i složení jejich DNA bylo odlišné.

Garrisonová se skláněla nad tělem. Právě odebírala vzorek krve. Ampulku malé injekční stříkačky plnila modrá tekutina.

„Co to sakra..." ulevil si někdo z přihlížející skupinky vědců.

Garrisonová jejich asistenci nepotřebovala, ale jejich přítomnost nařizoval protokol. Vytáhla jehlu a opatrně odňala ampulku se vzorkem. Přešla k jinému stolu, kde měla připravenou Petriho misku. Odebrala pár miligramů mimozemšťanovy krve a přenesla je na sklo. Potom se nad vzorkem naklonila a opatrně na něj kápla bezbarvou tekutinu. Krev při styku s roztokem nezačala tuhnout a měnit se na mízu, jako tomu bylo u žlutě zbarvené krve Subjektu B, který podrobovali zkoumání v laboratoři o patro níž.