Nesmrtelný sebevrah: nekonečno

Prolog

První co ucítím je bolest. Otevřu oči a uvidím šedou zeť na, které visí Redr v bezvědomí.

Chci ji zkontrolovat, ale zabrání mi v tom řetězy, které nešli přethnout. Moje mysl na chvíli zpanikařil, ale když uviděla, že břicho je v pořádku trochu jsem se uklidnila.

,,Hm... vypadá to, že jsi vzhůru."

uslyším na levo od sebe hlas, který sem naposledy slyšela před čtrnácti lety. Zprudka se podívám do leva až se mi zaříznou okovy do rukou a zadržím siknutí, protože ten zvuk tomuhle hajzlovi nehodlám dopřát.

,, No, jak ses měla na svobodě? K37?"

Tohle je prolog k druhému dílu. Taky mě trochu deprymuje, ale nebojte než nastane tahle chvíle uplyne ještě spoustu času.