Nesmrtelný sebevrah: nekonečno

6.

Jenže...jenže.... jenže tohle je prostě moc! Zatraceně sice se budu muset až do konce života stydět, ale tohle nedám!
,,KURVA!!! UŽ SE PROBUĎ  IDIOTE!!!!!!!!!!"

Zakřičím hlasem, kterým jsem křičela tu noc co mi ten pes roztrhal deník. Na to praskla žárovka u stolu a otřáslo to okenicemi. Nakonec.... to vzbudilo i jeho, který se pomalu probudil.

Naštěstí s jeho probuzením se i chapadla zastavila.....jenže byli u kotníků.... Nevím co přesně viděl, když se na mě podíval, protože odezírat mu z obličeje nejde...... jediné co jsem mohla tak odtušit bylo, jak vypadám já a jen na tou představou jsem se styděla. pozoroval mě.

On se pomalu posadil, ale pořád nechal chapadla, tak jak byli.

Slendr:

první co jsem ucítil byla bolest na jednom z mích chapadel. Hned jsem si vyléčil a útočníka znovu chytil. Tentokrát však jsem mu obmotal tři z jeho končetin, poslední jsem nechytil v čas a útočník si něco přehodil. Proto jsem pro jistotu, víc obmotal druhou nohu.

Jenže nebyl opatrný a daná věc mu spadla na mojí postel. Sice jsem to neviděl, ale cítil. Pořád jsem byl v polospánku, vlastně jsem vnímal co se kolem mě děje, ale neviděl jsem a nehýbal ničím jiným krom chapadly.

Moje chapadla se obmotávala pomalu po útočníkově noze a hledal jsem tím zbraně. Narazil jsem na kožený pásek, v němž byly ostré předměty. Pomalu jsem to ztáhával z dost hebké nohy, která se třásla.

slyšel jsem hlasité dýchání. Po tom co jsem sundal pásek, jsem ho někam odložil a zase jsem té osobě, obmotal nohu ve sprirále. Druhé chapadlo jelo po třesoucí se kůži a nahmatalo další pásek, pomalu ho uchopil u čehož jsem slyšel takový prapodivný zvuk. Znovu jsem ho stáhnul tak, aby nezavadil o ostří.

To už se třásla, byla to žena, měla hladké nohy tedy až na pár hrbolků a podle toho zvuku před chvílí určitě nešlo o muže. Navíc měla dost malé ruce takže šli obmotat jen jedním chapadlem.

Obě chapadla znovu obepínám nohy ve spirálách ženy, která se snaží stehna tisknou co nejvíc k sobě. Když jsem došel na místo, kde se nacházela menší otlačenina, přestal jsem.

Zapojil jsem všechny smysli krom zraku a snažil se přijít, kdo to je. Po nějaké době prostě pokračuji nahoru, co když tam jsou ještě zbraně.

Znovu posouvám své chapadla nahoru dokud nenarazím.... na něco hebkého a krajkovaného. Špičky obou chapadel zajedu pod látku a začal jí stahovat. Znovu se snažila co nejvíc stisknout nohy k sobě, ale látka jí procházela až byla skoro do-

,,KURVA!!! UŽ SE PROBUĎ IDIOTE!!!!!!!!!!"

na to se zastavím, protože ten zvuk by roztrhal i člověka. Slyšel jsem jak něco prasklo a já už začínal pomalu vidět postavu uvězněnou v mích chapadel.

Byla to Morgan..... ale nevypadala jako normálně. Ano měl jsem její ruce i nohy pod kontrolou, ale přesto vypadala jinak. Místo svých průzračných modrých očí měla purpurové plné drobných slz smačející tvář. Nikdy jsem ji ještě neviděl brečet, ale vypadala zatraceně roztomile.

Její rty a tělo se třásli a já to chtěl vidět blíž, proto jsem se posadil. Po asi minutě mlčení u čehož jsem si prohlížel každý kout její tváře a těla. Ruce měla zatnutý do chapadla, které jsem z těch všech věmů ani nevnímal. Její třas, ale postupně ustával... to se mi nelíbil-

,,Mohl by jsi mě pustit?"

řekne dost nejistým a trhavým hlasem, jako by právě uběhla několik stovek kilometrů a popadala dech, který nebyl skoro slyšet. Ať už jsem chtěl nebo ne musel jsem jí pustit.

Navíc pokaždé, když jsem jsem nepatrně pohnul, ucítil jsem jak sebou cukla a viděl jak se nepatrně zakousla do rtu.

Pomalu jí postavím na postel a chapadla se mi vrátí zpátky do těla.

Ona se hned skácela do sedu a dala ruce před hrudník. Její černé vlasy jí spadali do tváře takže jsem už nemohl zahlédnout nádech jejích zvláštně purpurovích očí.

Pár minut trvalo než se úplně uklidnila a podívala se na mě. Její oči už byli zpátky průzračně modré a její dech se zklidnil. Jenže pořád byla trochu červená.

,,Ehm ehm."

odkašlala si.

,, omlouvám se, že jsem vešla bez dovolení.... ale chtěla jsem se zeptat jestli tu nemůže zůstat jedna moje........kamarádka."

řekla už s jistým hlasem a kamennou tváří, jenž už měl normální barvu a nic neříkající výraz.

Kdo?

zeptám se klidně

,,Jmenuje se Redr a je to moje bývalá spolužačka, problémy dělat nebude a pokoj už má."

uhh.... podle všeho asi není normální......

,,Není, má uši a huňatý ocas."

řekne stručný popis.

jen kývnu a ona sleze z postele na zem, kde se postaví pevně na obě nohy a pokračuje. Vezme si oba pásky co měla na nohou. Mě začínalo docházet co přesně se dělo.......

,,Mohu ještě poprosit o to, aby na ní ostatní neútočili? Je jako zranění štěně, nikomu nevěří a všechno co jí dráždí kousne."

hm

pokývnu v souhlasu a hned jak zapadne za dveře se znovu svalím do postele. Potřeboval jsem ještě dospat dost energie..... a utřídit myšlenky. Pořád se mi v paměti přehrávat její vzhled, byla krásná, roztomilá a zároveň elegantní..... zajímavé kombo. Trochu nad tím zrudnu.

Znovu jsem však chtěl spát a tak jsem si aspoň  pokusil naklepat polštáře. Jak si pod sebou naklepávál polštář najdu jiný druh látky..... byl sametový, bílý a s krajkou.

Morgan:

Dojdu až do svého pokoje, kde doslova spadnu na zadek a opřu se o dveře. Moje už skoro sklidněné srdce se znovu rozproudí a já se snažím dýchat.

Určitě jsem znovu byla rudá jako řepa, moje tělo se třáslo a v mé mysli se pořád a pořád dokola opakovali všechny věci co se stali. Musela jsem před ním vynaložit hodně energie, abych vypadala normálně.

Zatraceně, vždyť mi jezdil jen chapadly po stehnách! Co to se mnou je! Kurva!

Nikdy jsem se takhle ještě necítila, tváře mě pálili od mích vlastních slz což jsem nezažila od smrti těch dvou koal.

Doprčic a navíc mi vzal je!

Sevřu v rukách látku svých šatů na místě, kde bych měla mít druhou část spodního prádlo......

Trvá mi pár minut než se uklidním a najdu v zásuvce další, ale ne tak pěkný.

Učešu se, opláchnu v koupelně vodou a vezmu si peněženku.

Konečně dojdu dolů, kde už stojí v šatech dosti rozrušená Redr.

,,No kde jsi? tvrdnu tu už půl hodiny!"

,,jo už jdu."

řeknu a vykročíme ze dveří.

ahoj hoj. omlouvám se za chyby. snad se kapitola líbila.