Nesmrtelný sebevrah: nekonečno

9.

místo toho mě zaujme kamera....

pomalu a jistě k ní dojdu. Když jsem dostatečně blízko, začnu jí prozkoumávat zrakem, jen pro jistotu. Na to, že tu byla hodně dlouho pořád svítila, což znamenalo, že funguje. Všimnu si, že z ní trčí drát vedoucí do zdi. Drát byl doslova přirostlý do kamery, takže ho nabíjel každý den, pořád a pořád dokola. Jestli bych se jí teď pokusila vyndat, možná by přestala fungovala.

Byl to ještě starý typ, takový hodně jednoduchý s který dokážu zacházet i já. Opatrně jí sejmu ze stojanu, no spíš jí opatrně urvu. Tak, aby se ten drát ani nehnul. naštěstí to bylo otevřené, to by mohlo tu kameru dorazit.

tlačítkem ukončím natáčení. Ukáže se uloženo. Já se dál proklikám několika stovkám videí mě, moje tréningy, spánek, polikání jedů.... prostě všechno. Najedu až na poslední video dlouhé čtrnáct let. Pořád je divné, že tak dlouho vydržela....

kliknu na tlačítko, aby se spustilo video.

na obrazovce jsem byla přivázaná zády na ten divný přístroj. Byla jsem dokonale poslušná, nevrtěla se, neodmlouvala... prostě dokonalá loutka....

můj... vlastně ani nevím jak ho nazvat... byl to otec, pak můj pán.... jenomže ani jednou přezdívkou se mi mu říkat nechce.... pozvdechnu si dál sleduji video.

muž se postavil před kameru a já si tím připomněla jeho obličej. Nebyl nijak zvlášť hezký ale ani ošklivý, vlasy měl medově zlaté zčesané na hlavě do drdolu. Pamatuju si jak mi občas dovolil je zaplést... ale to skončilo když mi byli dva roky.

poupravil si brýle, díky tomu na chvilku byli vidět jeho kruhy pod očima.

,, ehm..ehm, tohle je poslední dokumentace mé úžasné práce na dokonalém vojákovi, posledních šest let a několik měsící vychovávám neboli spíše připravuji dokonalou lidskou zbraň...... subjekt je naprosto v pořádku, její vícvik šel sice trochu pomaleji než bylo v plánu, ale nakonec jsem se dostali až do finální fáze nazvané jednoduše 'tetování'"

znovu si odkašle.

,, ano, podle všeho hrozí ryziko smrti, ale.... s tím jsem počítal!"

ukáže nějakou baňku s divným obsahem.

,,Je to speciální chemikálie, která zcitlivý všechny její nervy na tolik, že by cíti bolest už ani neměla."

na to nadzvihnu obočí. Vždyť to bolelo jako kráva!

dál odloží baňku na stranu.

,, jedná se o projek, který jestli bude celý dokončený... neudělá jen ze subjektu dokonalou loutku, ale taky jí to do krve štěpí částečky, kovu z niž může udělat cokoliv!"

hm....

,,No teď započneme. nahlašuji heslo K37, projekt 'tetování'!"

vykřikne trochu víc, než mi bylo milé. Za mnou něco píplo, hodila jsem tam nůž, ale byla to jen další krysa. Znovu se pohledem vrátím na obrazovku.

stroj se zapnul. od někud vyndal stříkačku, kterou píchli do mého důlku mezi lopatky. Trochu jsem se otřásla ale jinak nic nevidala.

Pokračovalo to, stroj bohužel dělal několik věcí najednou, takže jsem všechno nezachytila, k něčemu mě připravoval. Všechny práce najednou ustáli a k mím zádům se přiblížilo něco podobné škrabce, jenže ostří bylo víc.. nevím jak to popsat jako by mi tím mohlo rozpárat zádat raz dva.

Následná podívaná nebyla pěkná. Doslova mi postupně odstraňovali části kuže, pak svalů až se prodrali až ke kosti, kde byla teď vytetovaná osmička, pak se i pustili do malích písmenek, které v tetování jsou..... nikdy jsem je nerozluštila....

moje já křičelo, ten idiotský lék nefungoval, tenkrát jsem cítila všechno až moc.

přístroj zastaví až když na zádech mám hotovou pohromu, teklo mi hodně krve, možná jsem to měla vyrité i v kostech. Stroj začal něco nalévat, po vrstvách, trvalo to nejmíň aspoň půl hodiny, než všechny znaky byli vylitý. Stroj opratrně vyndal  štíhlou hmotu což odhalilo dokonalou položenou osmičku s prapodivnými znaky, který byli napsány i na mích kostech.

nastala další fáze.... tedy aspoň myslí. Přístroj nechal místo na zádech přesunul se na krk, který otevřel a něco tam dal....

podvědomě jsem si sáhla na krk, kde by to mělo být. Nahmatám jen svojí jizvu na krku.

Stroj to zašije a znovu se vrhne na záda. Já už nekřičela jen se vzmítala v bolestech. Následně mi do osmišky začal doslova našívat nějaké zvláštní nitě, které se postupně stávali součástí mého těla. ten hajzl si na to totiž přiblížil kameru, aby to asi bylo lépe zdokumentované.

když mám záda skoro jako před tím, až tedy na tetovaní, nehýbu se, nekřičím, nebrečím.... a ani nedýchám.

kamera se vrátila na místo a ten stroj začal blikat červeně.

,, omlouváme se, ale subjekt nepřežil. Prosím vložte jiný."

to muže doslova přikovalo na místě a koukal se na mě.."

,, ne.... ne, ne ne ne ne ne ne enene nene ene enenee nnenen!!!!!"

chytí se za hlavu a divoce si drancuje účes.

,,nahlašuji heslo K37, projekt 'tetování'!!!"

,,nahlašuji heslo K37, projekt 'tetování'!!!"

,,nahlašuji heslo K37, projekt 'tetování'!!!"

zakřičí mnohokrát za sebou, což mi skoro vyrve ušní bubínky.

pak se oběvili najednou nějací muži, křičel, že ještě neskončil a že se určitě nějak dohodnou, ale byli jako skála a odtáhli ho někam pryč u čehož pořád řval heslo....

chci se dívat dál, ale něco mě dost hrubě píchne do zad, já se po tom oženu, ale pozdě. Najednou se moje tělo nechtělo hýbat. Něco nebylo v pořádku...

 podíval jsem se na stroj, který svítil...

,, děkujeme za vložení subjektu, pokračujeme do fáze 'krvavé zbraně'"

řekne stroj, na češ si mě jedním ze svých železných rukou, přendá až na železné lehátko, o šaty se postará jedním mocným trhnutí, a tak stejně i o podprsenku.

Naštěstí ta zkurvená látka vyprchával rychle, takže jsem už mohla pohnout ruko-

znovu do mě přístroj píchne něco dalšího a já znovu necítím ruku... moji mysl zaplavý panika. Vůbec se mi to nelíbilo.

následně mi začal píchat nějaké hadičky, ale nedokázal jsem se soustředit, protože na zádech se něco dělo a nebylo to zrovna úplně bezbolestné. Cítila jsem, jak mi to divné  ostří zajelo do kůže.

 začalo to.... znovu... po asi půl hodiny, kdy jsem měla už dozajisté rozřezaný určitě celý záda... to moje vědomí nevydrželo a upadnu do tmy.

Ahoj hoj. Omlouvám se za chyby a překlepy. Doufám, že se díl líbil🙂