𝐵𝑜𝑦 𝑖𝑛 𝑠𝑘𝑖𝑟𝑡 ˡᵃʳʳʸ ✓

~6~

,, Ahoj. " Usmál se ten muž.
Louis na něho, ale jenom koukal.

Před tím mu byl sympatický, i teď je, ale dotkl se ho a to se Louisimu nelíbilo. Možná to moc přeháněl vždyť se vlastně nic nestalo, vždyť utekl , ale i když se to nezdá stalo se toho hodně.

,, Ahoj" řekl potichu a vyjukaně Louis.
,, Jsem Harry. " představil se Harry a natáhl k němu vypracovanou a potetovanou ruku.

Louis zaváhal. Podávat ruku někomu cizímu.
Nakonec ji, ale přijal, přeci jen Harry ho zachránil už víckrát.
,, Louis." kouknul se Harrymu do očí a hned je zase sklopil. Ze zelených očí stršela dominance, ale i něžnost.

,, Vyměníme si tentokrát kontakt, nebo se už neuvidíme." Usmál se Harry a přitom si prohlížel Louise.
Ten si začal na prsou hrát se svými prsty.

,, J-já nevím." odpověděl mu Louis a na místo svých prstů začal studovat Harryho bezchybnou tvář.

,, Nemusíš se bát, ale pokud nechceš já se zlobit nebudu. " řekl mu Harry, i když umíral tohou tohoto něžného člověka vlastnit.

Zdál se mu tak nevinný a překrásný až z toho oči přecházeli.

Louisovo srdce bilo jako na poplach a nakonec beze slova ze svého batohu vytáhl tenkou fixku a natáhl k Harrymu ruku.

Harry svou ruku předal do Louisovi moci a on hned na jeho ruku načmáral telefonní číslo.

Louis byl strašně vystresovaný a málem přestával dýchat.

Měsíc se straní od můžu takového typu, chodí už jen zahalený, ani ve tmě nejde vyhodit koš a teď tady vlastně neznámému Harrymu píše jeho telefonní číslo na ruku.

,, A nepůjdeš se se mnou projít až budeme mít své objednávky? "
Zeptal se Harry.

Louis ním chtěl jít, ale co když ho zavede někam do parku kde nejsou žádní lidé a něco mu udělá.

Něco mu říkalo, že mu může věřit, vždyť ho přece několikrát zachránil od naražené hlavy.

Musel přemýšlet asi dlouho, protože ho z jeho přemýšlení dostala až Harryho ruka na jeho rameně.

,, Pokud nechceš nemusíš do ničeho tě nenutím. " řekl Harry z úsměvem.

,, To je v pořádku." Usmál se Louis a zklopil hlavu.
,, Mohli by jsme - " chtěl Louis kladně odpovědět Harrymu, ale to už volali obě jejich objednávky.

Došli si pro ni a Louis cítil Harryho pohled na jeho pozadí.
Nevěděl co si o tom myslet. Na jednu stranu mu to lichotilo a na druhou by nejradši utekl někam pryč.

Nějaká mladá paní jim podala jídlo a oni společně vyšli ven před obchoďák.

,, Jíš rád nezdravá jídla? " zeptal se Louis Harryho, když šli po chodníku mezi starými budovami, kde mají auta zákaz.

Harry nevypadal , že by se tím cpal každý den, ale byl v tom mekáči dvakrát a dvakrát ho potkal.

,, Ne, takovéhle jídla moc nejím,, zasmál se Harry,, ale teď přebírám firmu po otci a pomalu nejsem ani doma. Nestíhám. " vysvětlil.

,, Aha. A když budeš vést celou firmu, myslíš si, že budeš doma víc?" nedalo mu to a zeptal se Louis.
,, Myslím, že to bude lepší. Jsem vlastně docela workoholik a jediné činnosti , které mě od toho odeženou, je když se mnou někdo je. " odpověděl mu Harry.

,, Bydlíš sám? " zeptal se znova Louis a to už zatáčeli na náměstí a namířili si to k velké fontáně.

,, Ano. " řekl Harry a Louis se musel usmát.

,, A co ty?" zeptal se naoplátku Louise.