𝐵𝑜𝑦 𝑖𝑛 𝑠𝑘𝑖𝑟𝑡 ˡᵃʳʳʸ ✓

~46~

,, Lou? " ozvalo se ode dveří a já se na ně koukl, tenhle zvuk mě vzbudil.

Byla to asi máma.

Vstal jsem a rozespalým krokem se dostal ke dveřím, které jsem otevřel.
,, Bála jsem se." usmála se na mě máma.

,, Měla jsi pravdu. " řekl jsem a ona se na mě nechápavě podívala.
,, Harry byl závislý a platil si společnost, ale je to nejlepší a nejvhodnějším muž, kterého jsem kdy poznal. " naléhavě jsem na ní koukl.

Máma si povzdechla.

,, Lou, omlouvám se za včerejší výstup, ale Stylese vážně nesnesu.
Porad se objevoval opilý v televizi a nechci aby někdo jako on byl s mým synem." přešla ke mě a já se nechal obejmout.

Najednou se mi rozezvonil budík.

,, Jdu se připravit." řekl jsem a objetí opustil.
,, Slib mi, že se se Stylesem už nevidíš." koukla mi máma přísně do očí.

,, Slibuji." kývl jdem a už teď věděl, že to nejspíše pořuším.

Poslední dobou vážně nějak moc lžu a nejspíše mi to jde skvěle, když mi to i máma věří.

Naposledy jsme se na sebe usmáli a já se šel připravit do školy.

Za hodinu už pripravený jsem vycházel z domu.

Máma odjela asi před půl hodinou a já teď jdu do školy sám.
Potřebuji někoho aby mi poradil co s Harrym.

Ne, že bych to sám nedokázal ale potřebuji nějak ujistit, že odpustit mu je správná cesta.

Ráno jsem nestíhal takže jsem neměl čas kluky najít a první hodinu jsme neměli spojenou takže jsem je neviděl ani tam.

Ale když jsem se přemístil do učebny angličtiny zůstal jsem stát ve dveřích jako přikovaný.

Liam a Niall seděli spolu v zadní lavici a kradli si jemné polibky.
Ani jeden si mě nevšiml.

Rozhlédl jsem se po třídě a nikde nemohl najít Zayna.

Rychle jsem že třídy vyšel a šel na záchody, kde by mohl být.
Několikrát když jsme byli ve škole se nad ním rozplíval a před nedávnem se mi svěřil, že ho dokonce i miluje.

Prý to byla úplně první osoba do které se takhle zamiloval, že by s ním klidně strávil zbytek svých dní.

Ani jsem si nemohl představit jak moc ho tohle muselo bolet.

Začali zvonit a já až teď stál přede dveřmi na záchod.

Vešel jsem dovnitř a v chodbě nikdo nebyl a na závodech jak jsem později zjistil taky.

Když jsem se koukl na konec téhle malé chodby seděl tam Zayn pod oknem na studených kachličkách.

Kolem něho byl kouř a určitě od cigaret které kouřil.

Vedle něj byli vajglíky a stopy od tipání na zdi vedle něj.
Zavřel jsem dveře, díky tomu si uvědomil mou přítomnost a upřel na mě uslzený pohled.

Oči měl podkrvené, klekl jsem si k němu a objal ho.

Začal přerývavěji dýchat a za nedlouho i hlasitě vzlykat.

,, Bude to v pohodě Zee. " šeptal jsem a hladil ho po zádech.
Cigaretu kterou měl v ruce netipl a když se lépe nadechl popotáhl si z ní.

Společně jsme tam seděli, i já si jednu cigaretu vzal, začínající kouřit.

Dělal jsem to poprvé takže jsem se strašně rozkuckal.
To nejspíše Zayna aspoň na chvíli rozesmálo protože jsem slyšel jak se potichu pochechtavál.

Ovšem za chvíli jsem zase slyšel srdceryvný pláč.

Když jsme znova slyšeli zvonění krabička už byla vykouřená celá a ani jeden jsme nic neřekli.

A já vůbec nevěděl jak Zaynovi pomoc.