Všem mým fiktivním postavám

Co na tom, že jsi trochu cvok?

Jeden den umíněná

Druhý den sladká

Třetí den a žádná změna

Čtyři dny a podobu svou našla

K večeři zasedáš ke stejnému stolu,

každý den si přeješ, ať jsme všichni spolu

Počítáš dny a my se uvidíme vlastně napřesrok

Co záleží na tom, že jsi trochu cvok?

Pátý den a je mi pořád stejně trapně

z toho, co se stalo v roce 2004

Šestý den sepisuji všechny básně

a pojala jsem podezření, že deprese sem míří

Každý den se budím na stejném místě,

má hlava je prázdná, však jedno vím jistě

Až se zase sejdem tenhle rok,

bude ze mě trochu větší cvok

Ale na tom vlastně nezáleží

Když jsme všichni sami, jde to stěží

nezasít ten střípek pochybnosti,

že nás rozum neopustil a že nejsme mrtví

Možná ztratilo se štěstí

Možná se zas našlo, naneštěstí

V tak nesprávný čas,

že zapomnělo v spěchu navštívit nás

A já se stejně bojím, že jen štěstí lok

a člověk čím je šťastnější, tím je větší cvok

Nyní se však jen zahrabu do postele,

pač sedmý den je neděle...