4. Darováno v kořenech stromu

1. část

Autor: Lanevra
Beta: Patoložka
Hlavní postavy (páry): Thorin, Bilbo, Gandalf, ostatní trpaslíci (Thorin/Bilbo)
Stručný děj:
Poznámka:
Dopsáno: 2014
Počet slov: 19 200
Také zveřejněno: AO3, Wattpad

Nevěděl přesně, jak dlouho mu trvalo dostat se do elfského města, protože skrze husté stromy hvozdu neprosvítalo slunce, ale přinejmenším stráže se vystřídaly osmkrát. To by mohlo odpovídat dvěma službám – denní a noční – za jeden den. Tím pádem ztratil čtyři dny procházením kolem zamčené brány, než se mu konečně podařilo proklouznout dovnitř.

Čtyři dny byly podle něj až zbytečně moc a další moře času strávil hledáním svých trpaslíků. Alespoň, že to tu bylo trochu podobné hobití noře, i když neskutečně obrovské a plné nebezpečných schodišť z kamene i udupané hlíny, které pod sebou měly propast tak hlubokou, že neslyšel kapínek, který skopl, jak dopadá na zem. Při představě, že by tam spadl, se mu svíralo hrdlo hrůzou, ale to ho nezastavilo v hledání jeho trpasličí společnosti. S pomocí prstenu bylo docela snadné vyhnout se stinným elfským strážím, stejně jako se připlížit dost blízko k nim, aby slyšel, co si povídají, i když šeptaly. A mluvily hodně, hlavně o trpaslících uzavřených v celách na nižších podlažích, kde bylo příliš málo světla i pro zdejší elfy zvyklé na příšeří.

Vydal se tedy hlouběji do nitra města, tam, kde už nepotkával žádné obyčejné elfy, ale jen stráže, a nakonec ještě o něco hlouběji, kde už bylo poskromnu i těch stráží. Hnaný nejen touhou najít všechny své přátele, ale hlavně Thorina. Naposledy ho viděl bezvládného a neseného dvěma elfy do města. Věděl, nebo spíš doufal, že ještě není mrtvý, protože stráže mluvily o třinácti, ne dvanácti trpaslících, ale jímaly ho obavy, jak na tom je. Po pavoučím kousnutí nevypadal ani trochu dobře, ve tváři bledý až zelený, a ztuhlí, jako kdyby už mrtvý byl. A nebyl dokonce ani jediný, koho pavouci dostali. Kromě Thorina pokousali také Noriho a Bofura, kteří na tom byli oba úplně stejně, když je elfské stráže odnášely z pavučinového hnízda. Přestože měl oba trpaslíky rád, zvláště Bofur mu velmi přirostl k srdci, v jeho vnitřnostech hlodal ledový červ ne kvůli němu, nýbrž výhradně kvůli Thorinovi. Styděl se za to, věděl, že to není správné, ale nedokázal si pomoci. Všechno se v něm svíralo, všechno ho bolelo, dech se mu zadrhával v krku a v očích cítil pálení slz, když si jen představil, že by mohl být Thorin… mrtvý.

Pokusil se ze sebe setřást všechnu tu ztuhlost z hloupých představ, které měl. O mrtvém trpasličím těle, které elfové zakopali v lese, nebo ho… svlékli a posmívají se tomu, že je Thorin žena. Sevřel pěsti. Netušil, proč ho to napadlo, přeci jen tohle by elfové neudělali, ale přesto mu přesně takové myšlenky běžely hlavou. Možná to bylo jeho jistotou, že by něco takového bylo jednou z věcí, kterou by Thorin považoval za nejhorší ponížení svého života.

Musel se na několik dlouhých nádechů opřít o zeď, než se mu podařilo rozdýchat zlost, která mu náhle sevřela útroby a nutila ho chtít začít hlasitě křičet nebo něco nakopnout. Tropit takový hrozný hluk by bylo velice hloupé a samozřejmě i nevychované, i když to bylo během plížení elfském podzemním městem docela podružné. Jakmile se mu konečně podařilo patřičně zklidnit, opět se vydal na cestu směrem dolů, kde měly být cely, alespoň podle toho, co říkaly stráže. Také mluvily o trpaslících, stále třinácti trpaslících, což mu dodávalo velkou naději, ač to nezabránilo strašlivým vizím o mrtvém Thorinovi.

Postoupil tedy ještě o dalších osm pater dolů, když konečně narazil na až neuvěřitelně mnoho malých cel se silnými mřížemi vsazenými do otvorů tak, že by je nevyrval nebo nevyrazil ani Dwalin. Což byl také první trpaslík, na kterého narazil, jak přechází ve své cele tam a zpět, tváří se minimálně hodně nabručeně a protahuje si prsty, až to lupalo. Neukázal se mu, ani na něj nepromluvil, ne, že by snad nechtěl, ale už Dwalina znal a věděl, že by se okamžitě rozčílil, začal by se bít a rvát mříže a nejspíš na něj taky křičet, aby našel způsob, jak ho dostat ven. Takový rozruch si nemohl dovolit.