That One Mistake.

x.5.x

Oblíkl jsem si tu modrou uniformu a čekal s ostatními až Aizawa řekne. Když se tak stalo šli jsme chodbami a po chvíli vyšli ven. Chvíli jsme šli po upravené cestě a po chvíli se před námi zjevila obrovská budova připomínající stadion.

Taky že to stadion byl. Všichni jsme se nahrnuli dovnitř a čekali co se bude dít. Kolem celého areálu kde, jsme stáli, byly tribuny na kterých seděli lidi.

Dost by mě zajímalo co se bude dít. Ale ty lidi se mi tu nelíbí. Nemám rád když mě někdo pozoruje. Je to otravný a docela dost nepříjemný. Jako by vám četli myšlenky nebo viděli hluboko do duše a věděli o vás trapná tajemství, co ani vy sami o sobě nevíte.

Po chvíli přišel na velké pódium před námi Mic a začal s uvítáním diváků a samozřejmě i nás. Z toho co říkal jsme zjistili že se jdeme (nedobrovolně) zúčastnit sport festivalu.

Jen to ne. Vždyť na mě budou všichni čumět. Navíc zjistí co je můj quirk. A to znamená že žádný vykradačky  už nebudou. Kde sakra seženu prechy až je budu potřebovat.
Podle pohledů ostatních tříd kolem nás jsem zjistil že o tom celou dobu věděli a proto nebyli ani zdaleka tak překvapení a zmatení jako my, třída 1.A.
Proč nám o tom ten debil neřek?! Mohl jsem se aspoň vymluvit nebo dělat že jsem usl. Nebo že jsem opravdu usl. A né aby všichni zjistili jaký quirk mám. Navíc je dost možný že díky Toze, hrdinové ví o tom incidentu včera. A když jim dojde že to jsem byl já tak tady toho druhýho budu muset nechat o samotě. A když ne tak jsou to totální kreténi, cuz jim nedojde že mám doslova stejnej quirk jako ten co vykradl obchod a utíkal pryč s Togou. Neboli já.
A to nemluvím o tom žlutovláskovi. Jestli tam fakt byl a viděl mě tak to taky nebude nic příjemného.

Mic na horu na pódium vyzval toho věčně nasranýho, uřvanýho a tím pádem automaticky otravnýho, blonďáka. Něco tam říkal ale já ho neposlouchal. Nemám náladu poslouchat ty jeho egoistický žvásty.
Najebou všichni začali houkat a řvát na něj že to snad nemyslí vážně. Co nemyslí vážně? Nevermind. Nehodlám se ptát toho sluníčka vedle mě. Ano. Pikachu je zas nalepenej u mě. Je to otravný.

-

(přeskočim na ten souboj Shinso x Deku cuz si nepamatuju polovinu toho co se tam stalo a i kdybych si to pamatovala tak jsem líná to rozepisovat xd)

-

Stáli jsme zase tam jako na začátku, s tím rozdílem že tady teď byla velká, betonová plocha.
To by mě zajímalo (ironie asf xd) co budem zase dělat.

Dozvěděli jsme se že budeme bojovat proti lidem z jiných tříd.
Jen to ne. Je to 1v1, což znamená že na mě budou všichni čumět při každým nadechnutí a vydechnutí. Ale notaak. Co jsem komu udělal?

Nad tou velkou betonovou platformou se objevila velká obrazovka a na ní začali losovat kdo s kým bude první. Objevil se tam zelenovlasý chlapec. Vím že chodí do stejný třídy jako já. Další otravný šprt. Vlastně všichni z tý třídy budoucích hrdinů a jednoho villiana, mi přijdou otravný.
Možná až na jednohi cakpa s červeno-bilimi vlasy a jizvou na,
levim (?) oku. Byl tichej a ozval se jen když byl vyzván. Jediný co na nem bylo výrazný že je prý syn Endeavora. Což nevypadalo že by na to byl dvakrát pyšný.

Jako druhý na obrazovce se objevil... já. Počkat co? JÁ?! Ale né. Proč hned první? No nic prostě ho přinutím aby se sebral a odešel za tu čáru. Nic těžkyho. Jen by bylo docela příjemný aby na mě nečumělo tolik lidí.

Vystoupil jsem na tu velkou desku a stoupl si kousek za rou čárou. Naproti mě vyšel ten kluk. Deku, myslím. Ten otravnej, blondatej dynamit to pokaždé řve, ne jednou, ve třídě. Zajímalo by mě jak mox ho jeho rodiče nenávidí když mu dali takovéhle jméno. Zbytečný, nepotřebný.

Stoupl si přímo na proti mě a propaloval mě rádoby "creepy" pohledem. Umím lepší.
Hned co to začalo jsme.... stáli, čuměli na sebe a čekali na to kdy jeden z nás vystartuje. Chvíli jsme tam takhle stáli než se z pódia ozvalo několikanásobný nespokojený mumlání. Ten kluk, Deku, se tedy rozběhl a chtěl po mě střelit neviditelnej vzduchovej tlak. vhl jsem se a podíval se na něj. On na mě překvapeně koukal a než se stihl vzpamatovat ovládl jsem ho. Poslal jsem ho směr prohra a moje vítězství. Neboli za čáru. Vydal se tam a já jen čekal až tam dojde. Všichni začali udiveně pokřikovat a snažili se pochopit co se vlastně děje. Po očku jsem se podíval na levou stranu. Tedy tam kde mame trybuny my, žáci a pár učitelů. Nevědomky jsem se podíval na žlutovláska. Ten jen seděl a mračil se. Podíval se mim směrem a já si tím uvědomil kolik lidí mě v tuhle chvíli pozoruje. Ztratil jsem kontrolu nad tím klukem a ten se najednou, nevím jak, (nebo já si to jenom nepamatuju -.-") objevil přímo přede mnou. Vzal mě za ruku a hodil mě zadama za okraj mojí čáry.

Prohrál jsem. Mno aspoň nebudu muset dál hrát. Ale nemusel bych mít díky tomu natažený záda.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Pro dnešek vše -.-" překonala jsem se jenom tím že jsem tuhle kapitolu vůbec začala xdd

Nighty night ;)