Wayward girls [DOKONČENO]

Každý anděl potřebuje na své straně ďábla

Tak jo, tohle bude opět kapitola o...no...podle názvu to už asi tušíte...ale! Teď se to bude odehrávat potom co Dean odjel do baru, užijte si čtení :D.
-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-

Mazekeen sledovala Deanovo auto z okna herny, a přemýšlela jestli skutečně udělá to, na čem se vsadili.

Maze opět zkontrolovala mobil, a jak tušila, nikdo jí nenapsal. Povzdechla si, vstala a odešla do garáže, kde si vzala skate, mohla by se do města přemístit, ale to by mohl někdo vidět a nechtěla si čisté oblečení umazat něčí krví, to by pak šlo hůř dolů a jí se to nechtělo prát ručně.

Jejich dům sídlil na jednom kopci, takže když naskočila na skate, jela dolů docela dost rychle, vítr jí šlehal do obličeje a její culík za ní vlál jak splašený, milovala ten pocit na skateu, tu svobodu cítila až na konečcích prstů a nemohla se toho nabažit.

Když se před ní objevila zátarasa, jednoduše ji přeskočila a opět v klidu jela, a když byla ve městě, jela nějak tak intuitivně, jelikož asi tušila kde by se blondýna mohla tak dlouho zdržet.

Po chvilce dojela do jednoho malého parku, kde nikdo moc nechodil, a u malého jezírka, seděla právě hledaná blondýnka.

,,Tak tady jsi, myslela jsem si že tu budeš, příště dej vědět když se někde zdržíš, pak se zbytečně bojím o to, aby mi Metia nevynadala že tě špatně hlídám.'' Vynadala jí Maze když si vedle Calii sedla, ta se na ni otočila a pousmála se na ni.

,,Promiň že ti dělám takové starosti, ale...tady je to tak prostě uklidňující že jsem ti zapoměla dát vědět, nezlob se.''

Řekla a svůj pohled opět otočila na jezírko, ve kterém se odrážely sluneční paprsky a to ho dělalo ještě víc kouzelným, ale pro Maze byla tou nejvíc kouzelnou věci právě zmiňovaná blondýna.

S jemným úsměvem, který se jí vytvořil na tváři dala svou ruku na její hlavu a jemně jí rozcuchala vlasy, ale pak se zvedla a pomohla Calii vstát.

,,Tak pojď ty pako, jdeme domů, musím zkontrolovat jestli není Metia někde zalezená a nebrečí kvůli rozbitému talíři nebo že zabila pavouka jako minulý týden.''

Řekla a musela se uchechtnout nad vzpomínkou, kde Metia seděla na zemi, celá ubrečená a hekala cosi o tom že je vrahoun a že se jí rodina toho pavouka bude chtít pomstít.

Když dorazily domů, Metia na Maze vyjela proč má ve stěně v herně zaraženou kulečníkovou kouli a ať to okamžitě spraví nebo ji z toho domu vystěhuje, pak se osočila na Caliu, že jestli se tak dlouho bude zdržovat tak ať dá aspoň vědět, potom celá uražená odešla do kina si pustit nějaký film.

Maze zatím celý den řešila jak spravit tu díru ve zdi co udělala, nakonec tam dala obrázek se selfiem, na kterém byla ona, Calia, Metia a Veriki, kterou pořídila Veriki při jejich prvním společném lovu.

Maze šla nakonec spát kolem jedenácté večer, kdy už její spolubydlící dávno spaly, ane ten spánek jí vydržel asi tak hodinu, jelikož jí probudila stále se opakující noční můra.

Pět minut potom co se vzbudila z obávaného snu seděla na posteli a snažila se vymazat obraz zkrvavené Calii, která byla všude pořezaná, modřiny měla na celém těle a na zem tekla její vlastní krev.

Na den kdy před rokem Caliu unesli přisluhovači jejího otce nikdy nezapomene, ten den ji bude pronásledovat až do okamžiku kdy nezemře, a nepřestane si vyčítat že Caliu opustila, což se jí vymstilo, ale v ten den kdy Caliu unesli si Mazekeen uvědomila, jak moc jí na Calii záleží, možná víc než bylo zdrávo.