1111

Krean a Becra Asher

Krean Asher

„Ou brzdi holka. Neměla by ses mi tady takhle vrtět nebo to skončí moc brzo a to by byla škoda." Ušklíbl se Krean na dívku, která se mu tancovala na klíně, vzal její tvář do své ruky a pohladil ji po ni. Ona se na něj usmála a políbila ho.

„Řekni co by sis přál?" Zeptala se ho, když se odpojila z jejich vášnivého líbání a svůdně na něj mrkla.

„Abys řekla moje jméno." Přikázal jí.

„Kreane" Usmál se a hned se zarazil. To nebyl její hlas.

„Děje se něco? Podívala se na něj zmateně. Jeho vidění jako by se rozpadávalo a s tím i dívka před ním.

„Ne zlatoo. Nemiz mi." Rozesmutněl se Krean a ještě jednou ji pohladil po tváři.

„Kreane, vzbuď se." Uslyšel tentokrát jasněji a dívka před ním se rozpadla nadobro. Najednou mu bylo chladněji.

„No tak, musíš mě budit ségra. Kdybys věděla co se mi zdálo, tak bys mě nebudila." Řekl Krean a otočil se čelem k jeho sestře.

„No můžu hádat dvakrát, ale myslím, že se trefím rovnou na poprvé." Řekla poté, co se podívala na bouli v jeho trenkách a poté zase zpátky na jeho obličej.

„Táta pro nás něco mám, tak dělej, čeká v jídelně." Hodila po něm peřinu, kterou mu před tím ukradla a šla ke dveří, ve kterých se, ale zase otočila ke Kreanovi.

„A nezapomeň si vyřešit tvůj miďi piďi problémek tam dole." Se smíchem se vyhnula letícímu polštáři, který vyletěl až na chodbu. Mrkla na bratra a rychle pádila dolů po schodech, aby ho nenapadlo si jeho zlost vybít na ni.

„Tupohlavka." Zanadával si její bratr a zase si lehl.

Becra Asher

„Tak co je vzhůru?" Zeptal se její otec, zatímco četl noviny na hologramu před ním.

„No jako vzhůru, ale má menší problém." Řekla Becra, zatímco si sedala k otci na snídani. Služebná Katarina před ni pokládala nádobí se snídaní a Becra na ni s úsměvem pokývala na pozdrav.

„Malý problém? Už zase? Já takový nebyl když jsem byl mladý." Řekl její otec a stále při tom četl noviny.

„Dejte si ten krám pryč." Řekla Katarina, když chtěla dát před otce nádobí, ale neměla kam.

„A radši bych něco takového neříkala. Oba dobře víme, že jste s Kreanem úplně stejný kvítka. Po kom je Becra to nevím, ale po Vás to nebude." Napomenula ho Katarina, zatímco mu zamávala před obličejem příborem. Katarina bývala jeho chůvou, když byl malý a už u jejich rodiny zůstala jako služebná i jako chůva Becry a Kreana po tom co je jejich matka opustila. Dodnes mají s otcem kamarádský vztah. Becra se jejím slovům zasmála a její otec se za stálého úšklebku vypnul hologram a odložil ho.

„No konečně jsi tu. Už to tady s těmi čarodějnicemi nemůžu vydržet." Řekl svému jedinému synovy, který zrovna vcházel do jídelny. Ten se se znuděným výrazem posadil ke stolu.

„Jo tak to máme podobně. Představ si být dvojče s tímto skřetem. Navíc mě teď vzbudila z tak krásného snu."

„Slyšel jsem. Byla ta holka aspoň hezká?? Nebo kluk ono je to vlastně jedno." Zasmál se jeho otec a k němu se přidala i Becra s Katarinou.

„Skřete." Zasyčel Krean výhružně na Becru a ta na něj vyplázla jazyk.

„Nechte toho oba dva už jste dospělý, alespoň papírově." Švihla oba přes hlavu hadrem Katarina.

„A nemáš pro ně náhodou něco Marne?" Zeptala se Keterina otce a poukázala na dopisy odložené na stolečku.

„A málem jsem na to zapomněl." Otočil se jejich otec pro dopisy a dal je svým dětem. Ti po obálkách s logem Menzenské bojové a strategické akademie chňapli jako by na tom závisel jejich život a taky, že závisel a s tím i pověst jejich rodiny, která je už několik pokolení v Menzeské armádě na různých pozicích a moc dobře se o nich vědělo, že rodina Asher má boj a válku v krvi. Jejich otec Marn Asher je generálem Menzéského letectva.

„No tak rozbalujte a nečučte na to jako na svatý obrázek." Popohnal je jejich otec a oni se dali hned do rozbalování. Marn s Katarin chvíli potichu čekali a nakonec se ozvalo jednotné.

„Přijat."