Ruská (červená) karkulka

1.

Byl jednou jeden Carevič a ten měl tři syny. První nejstarší syn se jmenoval Vasil. Druhý syn se jmenoval Vladimír a třetí nejmladší syn se jmenoval Ivan. Carevič všem třem řekl, ať donesou babušce pirožky z bílého těsta a vodku, nesmí vkročit mimo cestu, musí jít sami, nikomu nesmí dát ani kousek ochutnat, že musí projít černým lesem, který je velmi temný a plný medvědů a pak na louce počkat na své bratry.

Vzal tři stejné košíky se stejným obsahem a řekl, ať jde první syn Vasil. Nejstarší syn si vzal košík a vyrazil.

Vasil šel temným lesem po cestě, jak mu otec řekl. Tu na něj v dáli někdo zabeučel. Byl to medvěd.

"Nazdar Vasile, cítím, že máš něco dobrého v tom košíku..."

"Ahoj medvěde, ano, to mám." Řekl Vasil

"Nechceš mi kousek dát?"

"To nemůžu. Otec řekl, že nesmím nikomu dát ani kousek."

"To víš že můžeš" usmál se na něj medvěd.

Vasil mu tedy dal kousek pirožku z bílého těsta a panáka vodky. Medvěd poděkoval "спасибо" a odešel. Vasil šel dál a počkal na louce na Vladimíra a Ivana.

Druhý šel prostřední syn Vladimír.
Vladimír šel černým lesem po cestě, jak mu otec řekl. Tu na něj v dáli někdo zabručel. Byl to ten samý medvěd.

"Nazdar Vladimíre, cítím, že máš něco dobrého v tom košíku..."

"Ahoj medvěde, ano, to mám." Řekl Vladimír

"Nechceš mi kousek dát?"
"To nemůžu. Otec řekl, že nesmím nikomu dát ani kousek."

"To víš že můžeš" usmál se na něj medvěd.

Vladimír mu tedy dal kousek pirožku z bílého těsta a panáka vodky. Medvěd poděkoval a odešel. Vladimír šel dál a počkal na louce s Vasilem na Ivana

Třetí šel Vaňka.
Šel tmavým černým lesem po cestě, jak mu otec řekl. Z lesa se ozvalo zabručení. Byl tam medvěd opřený o strom a říká:

"Nazdar Ivane, cítím, že máš něco dobrého v tom košíku..."

"Ahoj medvěde, ano, to mám." Řekl Ivan

"Nechceš mi kousek dát?"

"To nemůžu. Otec řekl, že nesmím nikomu dát ani kousek."

"To víš že můžeš" usmál se na něj medvěd.

"Já vím, že nesmím." Řekl Ivan

"Jak myslíš...." řekl celkem
naštvaně medvěd.

Ivan šel na louku za Vasilem a Vladimírem.

Medvěd se na něj chvilku koukal, a pak si sám pro sebe zabručel: "za to jim sním babušku..."
Medvěd opatrně a potichu předběhl tři bratry, vloupal se babušce do domu, na jeden hlt ji snědl, převlékl se za ni a vlezl si do její postele.
Vasil, Vladimír a Ivan zaklepali na dveře. Medvěd převlečený za babušku řekl, ať vkročí dále.
Bratři vkročili a divili se, jak babuška vypadá.

"Ahojte chlapci, vy jste mi tak vyrostli, já jsem teď chorá, co máte v těch košících???" Řekl medvěd tím nejvyšším hlasem, který uměl udělat.

Bratři se trocu lekli, a Ivan odpověděl:
"My tam pro tebe máme pirožky z bílého těsta a vodku."

"Ach vy jste ale milí hoši"

Vasil se zeptal: "babuško, proč máš tak velké oči?"
Medvěd na to: "To abych tě lépe viděla

Vladimír: "a babuško, proč máš tak velké uši?"
"To abych tě lépe slyšela."

Ivan pokračuje: "ale babuško, proč máš tak velké zuby?"
"To abych vás mohl sníst! xaxaxa! Ale nejdříve sním ty pirožky a vypiji tu vodku."

Hoši se zděsili.

Medvěd si podal košíky, naházel do sebe všechny pirožky z bílého těsta, vypil všechny tři flašky vodky, pak spolkl Vasila, potom Vladimíra a nakonec Ivana. Medvěd byl přejezený, a tak sebou flákl do postele. Přesně v ten moment, jak si lehl, na dveře někdo zaklepal. Medvěd musel zase vztát, trochu se vyděsil, zametl všechny stopy aby nebylo poznat, že se něco stalo, upravil si oblek babušky a pomalu otevřel dveře.