Někomu na mě záleží (Shinkami) [Dokončeno]

8.

Denki POV :

Ráno jsem si připravil věci do školy, protože jsem na to včera zapoměl.

Ve škole byla nuda, ale měl jsem šanci přemýšlet nad tím jak to že jsem se probudil v posteli a ne na gauči.
,, Čau Denki! Tak co jak bylo v nemocnici? "řekl až posměšně jeden ze spolužáků. Takže věděli že rám jsem. Rozběhl jsem se na záchody. Bylo mi trapně. Proč se musí vždy vše podělat?! Měl jsem fajn kámoše a teď tohle...

Shinso POV :

To je idiot.,, No určitě se tam měl líp než se budeš mít ty když v tom budeš pokračovat. " poslední slova zněla pomalu jako křik i přesto že jsem si to chtěl říct pro sebe.
,, Pokračovat s čím?" zeptal se provokativně. Nedostal slovní odpověď to si radši převzala má pěst v jeho obličeji. Neudržel rovnováhu a spadl. To mi už bylo jedno, protože jsem se vydal za tebou.

Vešel jsem na záchody a slyšel pláč. Ten ale ustal jakmile mi ujela ruka a dveře se prutce zavřeli.,, Je mi jedno kdo jsi nebo co po mě chceš. Prostě vypadni! " řekl jsi s pláčem.,, Denki to jsem já Shinso. Prosím otevři" 

Denki POV :

Chtěl jsem být vážně sám, ale jeho hlas zněl ustaraně. Po chvilce přemýšlení jsem vyšel z kabinky. Shinso stál dost blízko. Ani nevím co mě to napadlo, ale padl jsem mu okolo krku a znovu se rozbrečel.,, Bude to v pořádku. Byl to jen další idiot, nevšimej si ho. " říkal a objal mě nazpátek.

Stáli jsme tam ještě tak tři čtyři minuty než jsem si uvědomil že za chvíli bude zvonit.,, Měli bychom jít do třídy." řekl jsem s teď už klidným hlasem.,, Ty jsi důležitější než nějaká hodina fyziky. " odpověděl a trochu se usmál. Musel jsem být červený jak rajče, ale bral jsem to tak že to řekl abych se uklidnil.,, Já jsem vážně už v pohodě tak bychom měli jít. " na to mě jen pustil a šel ke dveřím kde na mě čekal.

Do třídy jsme došli těsně před zvoněním. Všiml jsem si že ten kluk co se mě předtím ptal teď sedí na svém místě s kapesníkem u nosu a dělá že tam není. Shinso se jen usmál a taky si sedl.

Zbytek dne uběhl celkem rychle. No a momentálně stojím u skříněk a beru si nějaké sešity abych se mohl učit.
Cestou domů jsem měl pocit že mě někdo sleduje, ale neřešil jsem to.