How to be good when I'm with you? (Minsung)

🥀9🥀

„Ji~ už jsme tuuu~ copak se staloo?" Rozrazil dveře opilý Lix, a začal se motat všude možně po pokoji. „Ježiši Lixi! Kdo tě tak opil?!" Vystartoval Ji a úplně při tom zapoměl, co se mu před chvílí stalo. „Emmm támlecten hezoun, a tnlecten štramák~" Ukázal někam vedle Chana, a pak ukazováčkem rýpl přímo do Bina, a laškovně se usmál. „Vy!!! Co jste to s ním udělali?! Vždyť pije prvně, nemůže se úplně ztřískat!! Lixie zlatíčko~ pojď si lehnout, a na chvilku si odpočineš ano?" Po tom co je seřval se sladce usmál na Lixe. „Dobře Sungie~ a mužů si odpočinout se štramákem?" Udělal psí oči. „Ne! Žádný štramáci! Jsi ještě moc mladej!" Odporoval. „Ale notaaak~ vždyť jsem jen o den mladší~ prosím~" Přemlouval dál. „No tak fajn no" Odsouhlasil nakonec přísně Ji. „Tak pojď štramáku, budeš můj polštářek~" Chytil Bina za ruku, a vedl ho k posteli. „A nechceme spíš ke mě do pokoje? Je to tam lepší." Navrhl Bin „veď mě štramáku" Otočil se na patě. „Lixi dávej na sebe pozor!!" Zakřičel starostlivě Jisung, když odcházeli pryč. „Sungie? Minho říkal že se cítíš špatně, ale nevypadáš tak.... Co se stalo?" Optal se v klidu Jeongin. „Jeogine, zlatíčko~ je mi fajn neboj, můžeš se jít zase bavit s Hyunjinem a Seungminem, hlavně nezlob." Pohladil ho, a čekal až odejde. Po odchodu všech našich kamarádů zavřel dveře, a naplno se rozbrečel. Došel jsem k němu, a zase ho vzal zpět na postel. Obmotal kolem mě jeho malé ručky, a přitulit se ke mě. Nechal všechny slzy volně padat na mou mikinu. „Proč jsi jim to neřekl?" Prolomil jsem ticho „Lix byl mwmo, někdo se o něj mwusí postarat, doufám že to Changbin zvládne. Nwo a Jeongina nikdy svými problémy nezatěžuji, nwechci mu přidělávat starosti, je to twakové zlatíčko." Huhlal mi do mikiny. „Šššš~ to nevadí, jsem tu s tebou já." Pohladil jsem Jijiho jemně po vláskách. „Děkuwu" Zvedl na mě se smutným úsměvem pohled, a zase se na mě namáčkl.
Chvíli jsme jen tak leželi a já Jiho výskal ve vlasech, než jsem uslyšel jen tiché oddechování. Sungie mi usnul v objetí... Aby se mu spalo pohodlněji, posunul jsem se i s ním, abych ho mohl položit do lehu. Trošku se začal kroutit, ale nakonec se ke mě zase přitulil, a dál spinkal. Pozoroval jsem jeho roztomilou tvář, a přemýšlel nad tím proč pro něj mám takovou slabost. Nelíbí se mi jak moc velký vliv na mě může mít, pokud bude chtít. On je moje achilova pata. Vždyť znám spousty hezkých kluků... S nimi bych se vyspal a poslal je doprdele, ale u něj to nedokážu, prostě mu nechci ublížit, vždy jsem klukovi ublížil, a bylo mi to jedno, ale teď? Prostě to nejde. Dal bych mu nejraději všechno o co by si řekl. Nevím jestli za tu slabost může fakt že je tak nevinný a roztomilý, nebo něco jiného, ale zkrátka bych mu dal snad všechno. „Achjo, proč mi tak strašně moc motáš hlavu?" Zašeptal jsem jeho směrem. Při zkoumání jeho obličeje jsem se pohledem zastavil na jeho rtech, vypadali tak lákavě. Dva jemné, nadýchané, růžové polštářky, které jistojistě chutnají jako ty nejsladší jahody. Měl jsem tak strašnou chuť, políbit ho, ale po tom co se mu stalo se bojím, že by mu to nebylo moc příjemné.

Pohled ducha pokoje:
Aniž by si toho všiml, se jeho obličej přibližoval, k obličeji spícího chlapce. Pohled upíral na chlapcovy nadýchané rty, a ani na vteřinu neuhnul pohledem. Byl zabořen ve vlastních myšlenkách tak moc, že nepostřehl, jak moc malá mezera mezi jejich rty je. Jemně natočil hlavu, aby mohl překonat ty tři centimetry, které dělili jejich rty. „sarangeul haetta uriga manna~" rozeznělo se z ničeho nic pokojem, a já s Minhem jsme nadskočili leknutím.

Minho:
Tyvole to jsem se lekl, podle zvuku jsem pochopil že Jimu někdo volá. Rychle jsem mu položil ruku na zadek, a z kapsy vyndal telefon. Ne že bych ho nějak osahával, ale nechtěl jsem ho vzbudit, i když jsem si chtěl sáhnout už dávno. Každopádně jsem rychle přijmul hovor, aniž bych se koukal kdo volá „Jisungie zlatíčko? Za jak dlouho se vrátíš domů?" Ozval se milí hlas Jisungovi matky. „Emmm tady Minho Jiho kamarád, omlouvám se, ale Jisungie spinká, a já nemám to srdce ho vzbudit. Nebojte se postarám se o něj, a ráno ho přivezu, aby nemusel pěšky." Vysvětlil jsem situaci. „Oh dobrá, hlavně nezlobte, a užijte si to, zkus mu pomoct najít nějakou dívku ano?" „J-jasně, zatím" Položil jsem hovor, a mobil mu vrátil do kapsy. Při té příležitosti jsem nechal ruku na jeho zakdu, a s tím jsem usnul.

Omlouvám se za zpoždění, ale přišla jsem o svůj režim, a snažím se do něj zase nějakým způsobem dostat, snad už budu vydávat pravidelně. Díky za všechnu podporu a lásku 💞💞 love youuu~