To, jak mě vidí dospělí, se mění, aniž bych se příliš měnila já.
Samozřejmě, že jsem se od toho, co jsem byla malou holčičkou, změnila. Změnily se mé názory a myšlenky, ale když se na sebe podívám do zrcadla, vidím stále toho stejného člověka a dokonce ani moje osobnost není úplně jiná než když mi bylo sedm.
Byla jsem tiché, spořádané dítě. Byla jsem také to, čemu okolí říkávalo „tak rozumná na svůj věk.“ Zatímco většina dětí se spolu prala na hřišti, já listovala knihami a bavila se hlavně s dospělými. Když u nás byla návštěva, tiše jsem si hrála v koutě, nezlobila jsem. Dítě snů.
Těžko říct, v jakém bodě se v očích některých lidí dítě snů změnilo na teenagera z nočních můr.
Najednou už nejsem tiché a spořádaně dítě, ale nekomunikativní a nudný puberťák. Rozumná na svůj věk se změnilo v „Proč si nerozumíš s vrstevníky?“, čtení knih mi zářný společenský život nezajistilo a „Ona je tak hodná, vůbec neruší.“ časem nahradilo „Pojď se s námi bavit, nebuď nevychovaná!“
Není ale důležité, jak mě vidí dospělí, záleží hlavně na tom, jak se vidím já – možná nejsem podle představ dospělých, ale jsem svá a nehodlám se kvůli nim měnit.
ČTEŠ
Třiapadesát útržků (drabbles)
De TodoRok 2021 pro mě a další autory bude ve znamení stovek, dvoustovek a třístovek. Ponořte se s námi každý týden do nového drabble a vychutnejte si příběhy v praktickém skladném balení vhodném například na cesty. #drablevyzva2021 od @islarosselli
