love is the closest to death

prolog

...

"Jdi si zabalit svoje věci, zítra ráno odjíždíš!"
"Mami ty ho necháš to udělat ?! To ti na mě ani trochu nezáleží? Vojenská akademie, vždyť já si neumím udělat ani blbej čaj natož chodit po lesích se zbraní v ruce!"
" Vybrala sis to sama, kdyby jsi se chovala jako vzorná dáma, nemusela by jsi jít do armády."

***
Ptáte se co to má být ? Ani se nedivím. Mé jméno je Victoria De Angeles Tomlinson a je mi čerstvě sedmnáct let. Kdysi dávno se našim narodil chlapeček a o pár let holčička.
Dívka byla od mala, učená aby se chovala slušně, jako pravá dáma a musela navštěvovat všechny ty ohavné kurzy pro mladé slečny. Jop jsem to já až na to, že ta malá kráska se stala vyvrhelem rodiny a začala bojkotovat vše co doposud její matka naplánovala. A otec, ten mě nesnášel už od doby kdy, jsem nosila plenky.

A tak se rozhodli, že mě strčí do školy plné vyholených hlav a těch nechutných, zelených uniforem! Ale pořád lepší než být tady a chodit na "kurz" vyšívání.

Do cestovní tašky jsem si dala všechny tepláky co jsem našla, tílka, trička s krátkým rukávem, sportovní legíny,mikiny, kšiltovky, converssky a spodní prádlo společně s plavkami.

Když bylo vše naskládáno v cestovním zavazadle, zvedla jsem ho a s posledním pohledem, se rozloučila s pokojem kde, jsem trávila každý volný čas.

Seběhnu schody a cestou popadnou boty a skateboard bez kterého nedám ani ránu, pak už jenom prozvoním telefonní číslo bratrovy přítelkyně a vyjdu z baráku. S máti ani otcem se loučit nebudu stejně jim je úplně jedno, jestli doma jsem nebo ne.

Za pár minut už sedím v autě a poslouchám melodii linoucí se ze sluchátek v mých uších. Příjemná hudba mě uklidňuje a já mám čas vnímat paprsky slunce prodírající se skrze stromy, které jsou všude kolem silnice.

Když se proberu z mírného transu zjistím, že už auto v němž sedím, stojí na cestě před pichlavým plotem stříbrné barvy. Opodál postává vysoký chlap v tom nepřitažlivém pytli.
Vytrhnu sluchátka z uší a otočím se na Eleanor, sedící na místě spolujezdce. Jemně se na mě usměje a kývne směrem ven z auta. Nechci mluvit a ona to nejspíš pochopila. Úsměv jí oplatím a rázným krokem se vydávám k areálu, který bude počas mého studia na střední škole mím domovem.

"Victoria Tomlinson?"
"Ehm očividně jo, teda pokud nemám poruchu paměti" odpovím stroze a dám mu nevěnuju žádnou pozornost. On mi na oplátku už nic neřekne jenom otevře oplocené vjezdové vrata a nechá mě projít.
"Zayne už je tady" řekne poměrně nahlas do černé krabičky, kterou si drží blízko úst. Ještě chvíli komunikuje s tím "Zaynem" a pak řekne něco v tom smyslu, že mám jít rovně a po chvíli uvidím skupinu kadetů s učitelem. To prý budou mojí spolužáci.

Nejistým krokem se vydám k místu kam mě nasměroval a už z dálky mohu rozpoznat mnohočlenou skupinu lidí v zeleném oděvu. Zhluboka se nadechnu a se vztyčenou hlavou se doploužím dopředu skupiny.
Jak tak stojím před všemi těmi lidmi všimnu si vysokého blonďáka, který není jediný navlečený v maskáčích. Naše pohledy se střetnou a ukáže mi tak svůj zářící úsměv.

Svůj zrak po nějaké době upoutám na bruneta v černých skinny džínech a bílém, volném tričku .
Ten mi však nevěnuje žádnou pozornost a tak do něj lehce šťouchnu, aby si všiml mé maličkosti. V ten samý okamžik kdy se můj prst setkal s jeho kůží, obrátil se ke mě celým tělem a zkoumavě si mě prohlížel.

"Ty seš ta nová" řekne si spíš pro sebe a já jenom kývnu na souhlas. " Jsem Liam Payne a dnes mám tréning s vaším oddílem. Nebudu tě zdržovat takže si jdi rovnou vybalit věci a připrav se na večeři.

Horane! Jdi jí ukázat kde je její pokoj." Jen co to dořekne proletí kolem mé hlavy svazek klíčů a blonďák s modrýma očima ho bez problémů chytí, a hodí na něj pohled ala s potěšením debile.
Ani si to nestihnu uvědomit, a onen společník co mi má ukázat můj pokoj mě chytá za ruku, a utíká směrem na druhou stranu areálu.

Se smíchem dorazíme až do budovy, kde se nachází pokoje všech studentů a učitelů na této škole. Kličkujeme mezi různýmy uličkamy a já mám co dělat, abych nenarazila do jeho zad. Když se zastaví, stane se přesně to čemu jsem se snažila zabránit. Moje tvář narazí do jeho pevných zad a já se zřítím k zemi jako shnilá hruška.

"Ou promiň jsi v pohodě?" Zeptá se a opět se mile usměje. "Ano všechno fajn" je zajímavé jak se může pořád usmívat a být tady v tomhle ústavu. "Jsem Niall, Niall Horan", řekne a mrkne na mě pravým okem. Mírně se ušklíbnu a napřáhnu k němu svou ruku. "Victoria De Angeles Tomlinson" tak jako on mu prozradím svoje jméno a nechám, aby se moje malá končetina propletla s jeho.

Takhle jsme tam stáli asi dalších pět minut a pak už konečně vešli do mého království, i když do království to mělo opravdu daleko. Celá místnost byla natřená na Olivově zelenou a v rohu místnosti byla dvoupatrová kovová postel. Na levé straně od dveří byla větší šatní skříň z tmavého dřeva a u ní zrcadlo rámované stejným dřevem, ze kterého je vyrobena almara. Dále už je v pokojíku jenom malé křesílko a psací stůl společně s židlí.

(Jak vypadá zhruba postel a barva pokoje)

~~~~~~~~
Tak jo tohle je první díl nebo kapitola z nové fanfikce. Doufám, že se prozatím prolog líbil, i když je to pouze text seznamující vás s událostmi díky, kterým Adele musela opustí rodné město a odjet do L.A.
Pokud chceš, abych pokračovala určitě mě potěší hvězdička a komentář.

S laskavostí vaše Dismi.n 💚🌈