love is the closest to death

1.

"Proboha"
Ano tyhle slova byly většinou první věc co jsem řekla po probuzení. Nebudu lhát, nejsem zrovna raní ptáče,a vstávání už od školky nesnáším kór, když vás každý den budí ten nesnesitelný zvuk v podobě sirény.

Rychlé vylézám z postele a oblíkám si na sebe první věc co mi přijde pod ruku, stejně tak to udělám i u spodku. No nakonec to dopadlo tak, že jsem měla volné, tmavě modré tričko a elasťáky co mi dokonale obepínaly zadek. Skvělé.

Když už jsme byli všichni nastoupení a já stála vedle Nialla tak začal Malikův proslov jako každé ráno. K němu se ovšem MUSEL  přimotal i Styles.
" No takže dneska budete mít kurva že záhul a víte komu poděkovat ?" Né to né Ježíši to ho to ještě nepřešlo?
" Správná odpověď děcka, byla to tady slečna Tomlinson. A díky ní si dáme celodenní bojovou hru. Pche připadám si jako na zasraným skautským táboře."
Jo ty blbče to já taky a asi nejsem sama až na to, že já se tvářím jako kdyby mě měl někdo zabít a ostatní vypadají nad míru spokojeně  což je děsivé. Dokonce tam stál i můj bratr asi kdyby se někomu něco stalo, tak aby ho ošetřil.

S Haroldem máme "menší" neschody a tak nějak vedeme válku na život a na smrt.

" Kurva nebudu vám tady říkat co všechno si musíte vzít takže přestaňte čumět jak hovada a padejte. "
"Kretén" Zamumlal můj věrný přítel po mé levici. Jeho slovní výlev jsem nekomentoval a pouze mlčela na znak souhlasu.

Naše cesty se rozdělily u vstupu do kasáren, kde každý měl svůj pokoj, který sdílel s někým dalším, kromě mě.

Rychle jsem vběhla dovnitř a otevřela dveře mého apartmánu. Do báglu jsem si naházela všechny potřebné věci a na sebe hodila pro jistotu černou volnou mikinu. Styles mne zabije, pomýšlela jsem si při pohledu na sebe do zrcadla. Vím jak moc ho štve, když s Niallem nemáme  maskáčové uniformy.

Na školním dvoře nám oznámí co se bude přesně dít a každému rozdají mapu s označeným místem. To místo musíme najít a přivést sem toho kdo tam na nás bude čekat, což budou buďto čtvrťáci nebo "učitelé".

Ok dobře mysli,  jak se dostaneš na tu zelenou blbost co je na mapě. Agrrrr tak moc to nesnáším, pomýšlela jsem si.
A pak mi to došlo, hned druhý den mého nástupu jsme šli na prostornou louku kde nic nebylo a učili jsme se tam střílet a tohle by mohlo být ono.
Všechny souřadnice seděli takže jsem na nic nečekala a vyrazila na cestu.

Moje boty čvachtaly v bahně mezi tím co jsem se snažila vyšplhat do příkrého kopce, za kterým by se měla nacházet ona mýtina.

Když jsem tam konečně vylezla, rozhlédla jsem se a uviděla člověka, kterého k smrti nesnáším.

"No konečně, pomalejc to nešlo?! Kurva však tady zapustim ještě kořeny".
Dělá si prdel?
Nic jsem mu na to neřekla, otočila se a šla zpět na bahnitou cestu, po které jsem si to sem nakráčela.
On nic neříkal jenom mě následoval dolů.
Během cesty jsme ani jeden nepromluvil, už už jsem byla skoro dole, když se mi podsmekla noha a já byla připravena na pád, avšak místo toho mně chytly dvě silné paže a tím znemožnily moje tělo skácet se k zemi.

Vzhlédla jsem nahoru a podívala se do smaragdových očí, ty se na mě jenom posměšně soustředily a jako by mě v tu chvíli někdo praštil,
vyškubla jsem se mu a opravdu do toho bahna spadla,
tentokrát ne sama jelikož Styles to nečekal a tak letěl k zemi jak neřízená střela, dobře mu tak debilovi. 

" Děláš si KURVA prdel! řekni mi co tady do hajzlu děláš , když ani sama nedokážeš stát na nohou! " 
"Nejsem tady dobrovolně tak mě nechte bejt a jděte si radši buzerovat někoho jinýho já na vás nejsem zvědavá."
Po mém výlevů vzteku, který že mě vyplynul jako bouře si uvědomím co jsem to vlastně řekla. Jeho obličej zrudne, prudce se zvedne projde okolo mě a mašíruje si to zpátky do areálu.
"Čůrák" řeknu si když už ji ztratím z dohledu. Rozejdou se pomalu za ním, tak abych ho nedohnala a u toho si pobrukuju text písničky co jsme složili s kamarády.
(Måneskin - ZITTI E BUONI)

Když jsem překročila práh té pakárny tak už na nádvoří nikdo nebyl, bezva. 

Otevřu tedy dveře do své myši díry a rychle vběhnu dovnitř. Když se otočím na mé posteli je vyvalený Niall a vypadá jako kdyby spal. Roztomilé, ale pořád to chrápe na moji posteli.
Rozběhnu se a skočím na něj, vypískne jako holka a začne máchat rukama všude kolem dokud se můj zadek nestřetne s tvrdou podlahou.
"Au! Ty pako co děláš ?" Křičím na něj. "Shit promiň, já myslel že jsi duch či se mě snaží zabít!"
Zvednu se a proměnu si bolavé místo na zadku, tentokrát si normálně Sednu na postel a vrhnu na Nialla vražedný pohled, ten se začne mračit taky a tím započne tichou válku v očním kontaktu plný nenávisti. Vím, že prohraje.
"Agrrrrr" zaůpí a odtrhne pohled, já zádi jenom vyhrknu"vítěz!" A svalím se vedle něj a obejmu ho.
Ten blonďatej skřet se začne hihňat a taktéž obtočí svoje paže kolem mě.

Když Niall odejde je něco kolem 9 a tak se rozhodnu dojít do společných umýváren a provést večerní higienu.
Když jsem hotová tak vytáhnu zpod postele kytaru a vyndám ji z futrálu. Naladím jí a začnu hrát mě velmi známé tóny.
Když hraju tak mi to připomíná ty hezké chvíle s Domim, Ethanem a Thomim.
Bože chybí mi, škoda, že s nima nemůžu být v kontaktu.
Vědí kde jsem a tak, ale nemáme tu mobily ani jinou elektroniku jak řekl můj úžasnej bratr "Aby jste se 100% soustředili na výcvik".

Hraju jednu písničku za druhou a vůbec nic nevnímám.

Až když se moje dveře otevřou a tam stojí nasranej chlápek měřící 185cm se smaragdovýma očima