Napadlo by vás, co by se stalo kdybych napsala příběh o Harrym, který má nikolik partnerů?
Jak by to dopalo a kdo by to byl?
Harryho Pottera nevlastním jen ráda čtu a píšu.
Když všichni odešli tak si konečně mohli vydechnou. ,, Proč do všeho musí strkat nos. Jsme šedí. Kruci, jak já toho všivího liska nesnáším." Zavrčel rozlobeně Ignotus.
,, Veř mi můj milí, že já ho do Bradavic chci poslat, ale nechci, aby tam byl ředitelem zrovna on. Bála bych se o svého syna a hlavně teď je válka a mi musíme zajistit našemu synovy bezpečí. Nechci se přidávat ani k jedné ze stran, ale voldemort se vyjádřil jasně. Pokud se nerohodneme tak můžeme přijít o naše malé dítě. Ignotusy, já za něj klidně zemřu, ale nechci, aby zemřel taky. Je tak malý a tak zranitelný." Řekla vystrašeně Alia. ,, Já vás ochráním. Nechci se připojovat ani k jednomu z nich. Budu za tebe a za našeho syna bojovat, až do posledního dechu.
Ještě chvíli spolu mluvili a pak do mísnosti přišla sestra s doktorem a doktor Aberen jim řekl, že můžou jít.
Když vše bylo zbaleno tak šli přes recepci a k východu, kde k jejich smůle stál Fenixův řád. Sakra to ještě chybělo. Pomysleli si oba.
Brumbál vyšel až k nim a nezpouštěl oči z jejich syna. Což se nelíbilo ani jednomu, ale hlavně matce kluka, který teď poklidně spal. ,, Ignotusi, Alio. Rád vás zase vidím a rád bych si s vámi promluvil." Řekl až přeslazeným hlasem. ,, Albusi, já ti víckrát říkát nebudu Peverel i Pendragon jsou neutrální a tak to zůstane." Řekl rozhodně Ignotus. ,, Jistě, jistě, ale musíš zvážit, že já ti můžu nabídnout ochranu tvého prvorozeného a vás." Argumentoval. Ignotus si unaveně povzdechl. ,, Tak poslouchej Albusi. Já si svojí rodinu ohlídám. Jsem hlavní členem Wizedgarmonu a já se nechci stavit ani na jednu. I když se ukázalo, že Lucius je kamarád Harrisona. Nic to nemění." Ignoroval všechny a prošeli kolem nich, ale pohledi od členů řádu byli vražedné.
Přemístili se k jejich domu, který byl pod fideliusem a řadou největšších ochraných kouzel, které našli. Po pěšince šli až k jejich domu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Došli dovnitř a Alia zamířila nahoru do pokojíku Harrisona, aby ho uložila a pak už se přichistali, ke spaní oni dva.
Kéž by si všimli hada a krásně vypadajícího muže s červenýma očima, který se pomalu rozešel do pokojíku chlapečka, který se probudil, když uslyšel otevíraní dveří a ucítíl dalšího kamaráda.
Pohled Toma
Celou cestu je sleduji, ale ještě jsem neviděl toho kluka, kterého májí u sebe.
Rozejdu se do pokojíku, kde mi Naginy řekla, že by měl ten kluk být. Vejdu dovnitř s Naginy hned v závěsu a když se otočím a uvidím to, co je v kolébce mám pocit, že jsem dostal infarkt.
Moje duše. Moje štěstí. Moje vše tam leží s otevřenýma očima a kouká na mě s nejkrásnějším pohledem, který jsem kdy viděl. : Pane, jste v pořádku. Chtěl jste to dítě vzít.: Zasyčí Naginy a tím mě vyvede z tranzu. : Jeho tu necháme. Je to moje duše a nebudu ho brát. Cítím, že nejsem jedinou spřízněnou duší, ale hlavně, že už jednoho podkal.: Žárlím a to hodně. Nerad se o něco dělím.
Přijdu ke kolébce a ten prcek ke mě natáhne ruce. Je roztomilí. Usměju se, ale v mém případě to vypadá spíš jako škleb. ,, Ahoj prcku. Rád tě poznávám." Zašeptám, tak aby mě někdo neslyšel.
,,Okamžitě pust mého syna, Voldemorte." Vím o něm už chvíli, ale něják mě to netíží. ,, A když ne?" Řeknu a nepouštím zrak z prcka. Hlavně ať je v pořádku. ,, Nech mého syna, ty parchante. Polož ho zpět." Řekl rolobeně Ignotus. ,, Ignotusi, znal jsi podmínky, které jsem stanovil. Jelikož jsi se nechtěl rozhodnout, tak mi dej jediný důvod proč tě nemám i s tvou manželkou a synem zabít?" Odsekl jsem. Nenávidím, že mě lidi neposlouchají.
Najednou uvidím jen samou bílou barvu a pak už nic.
