Harry Potter a obrácený svět

2.

Ahoj jmenuji se Harrison Demetrius Peverel, ale celé mé jméno je ještě delší a o mně bude tento příběh.

Moji rodiče jsou Alia Peverel, za svobodna byla Pendragon, a otec Ignus Peverel. Mám je moc rád, ale teď už pojďme na příběh o mně a mých kamarádech.

Všechno začalo 31. července 1980, kdy se narodil syn Alii a Ignuse Peverelovích. Byl krásný, ale hodně malí. Ovšem to ani jednomu nevadilo. ,, Je nádherný. O něj se až bude starší porvou všechny holky i kluci." Řekl Ignotus. ,, To ano, ale oba víme, že bude mít své kamarády nebo kamarádky." Oponovala mu jeho žena. Ignotus jen přikývl a pořád se díval na svého novorozeného syna.

Když najednou se dveře otevřeli a do mísnosti vešel ministr a společně s ním skoro celí Wizedgardmore (omluvte jesli píši špatně). Ignotus, nejvyšší člen této skupiny, se postavil a došel až k ministrovi Popletalovi. ,, Popletale. Rád vás vidím." Řekl zdvořile. Ve skutečnosti nebyl moc nadšen, že jsou tady.

Když uslyšel svého malého Harrisona, tak se otočil, abych uviděl, jak malí natahuje ruku k blonďatému aristokraticky vypadajícímu muži, který byl velmi půvabný a ze zkušenosti rodičů velmi poctiví, mazaný a milí pokud se s ním jednalo dobře.

To snad ne. Pomyslela si Alia. Kamarád. Malí začal plakat. ,, No, no. Klid nic se neděje." Utěšovala ho Alia. Ovšem to nepomáhalo.

,,Drahoušku, ty jsi asi ještě neměla dítě, ukaž utěším ho." Řekla rusovlasá žena a přiblížila se. Alia se zamračila. ,, Paní Weasleyová, já vím co dělám. To zaprvé a zadruhé on jen chce u sebe svého kamaráda." Řekla Alia pobouřeně. ,, Pane Malfoy, vím, že bych vás neměla takto otravovat, ale myslíte, že by jste ho mohl jen na chvíli podržet?" Zeptala se opatrně. ,, Jistěže a budu moc potěšen." Řekl Malfoy a odložil plášť a svou hůl do rukou svého přítele pana Parkinsona, který mu to s radostí podržel a usmíval se, protože věděl, že Lucius se nemohl dočkat až uvidí svou zpřízněnou duši. Lucius přistoupil k Alie a Harrisonovi a opatrně si vzal malého do ruky. Samozřejmě s pomocí Harrisanovy matky.

Když se Ignotus podíval zpátky na zbitek, tak vyděl jak se světlá strana mračí a ta šedá a černá se usmívá. Hlavním kdo vypadal, že se mu to vůbec nelíbí byl Albus Brumbál. On a jeho strana totiž toto pouto neuznávali. ,, Rád tě taky vidím Ignotusi, ale můžu se zeptat, jak se jmenuje tvůj dědic?" Pozravil a zároveň se zeptal Popletal. ,, Můj syn se jmenuje Harrison Demetrius Liam Marcus Le Fay-Pendragon-Emrys-Peverel, ale tohle je ještě ta kradší verze. Ovšem stačí jen zkráceně Harrison Peverel." Řekl Ignotus pyšně.

Pohled Luciuse

Když mě zavolali s tím, že mám jít s nimi do nemocnice, abychom se podívali na dítě, které se narodilo rodině Peverel, tak jsem si rozhodně nepředstavoval, že najdu svou spřízněnou duši. Problém je v tom, že určitě nejsem jedinou spřízněnou duší tohohle krásného miminka. Cítím to.

Teď mi to je ovšem uplně jedno. Našel jsem osobu, která je pro mě určena a na tom mi záleží nejvíc. A díky bohu, nemusím si brát Narcisu.

Koukám se do těch krásných zelených očí, ktéré se v rodině Pendragon dědí a jsem nehorázně rád, že ho můžu držet v náručí, ale mám pocit, že je hodně malí a tak křehký, že kdybych s ním jen pohnul, tak by to nemuselo skončit dobře.

Najednou uvidím, jak se mu mění vlasy na mou barvu a koukám na to jak se mění na mě úplně celý a pak řeknu: ,, Tak mám pocit, že ty budeš velmi dobrý čaroděj. Jen kdybyses proměnil zpátky, abych viděl tvou tvář." On se zahihňá, když se na nás všichni podívají a valí na to oči. ,, Mám pocit, že poznal, že jsi jeho kamarád a tak se cítil bezpečně." Řekl Ignotus.

Když už je konec, tak ho zase vrátím jeho matce a dám mu pusu na hlavu. ,, Děkuji, lady Peverel." Poděkuji a společně odcházím s ostatníma, ale v duchu se usmívám jako blázen.

Přemístím se na panství a tam hned zamířím za svým otcem. Vejdu do jeho kanceláře a kouknu se na něj, jak píše nějáké dokumenty. ,, Otče." Oslovím a když se na mě podívá a věnuje mi pozornost tak pokračuji. ,, Mám radostnou novinu a to tu, že jsem našel svou spřízněnou duši. Je sice ještě malí, ale strašně krásný a silný." Když to dořeknu, otec ke mě přistoupí. ,, Blahopřeju synu. Řekni mi více podrobností." A tak začel dlouhý rozhovor o mém kamarádovi s mím otcem.