Dvacetiletý Louis je zamilovaný do Harryho snad odjakživa. Jsou nejlepšími kamarády od útlého dětství. A jaký je v tom vlastně problém? No jeden zásadní by se přeci jen našel. Harry totiž střídá kluky jako ponožky. Nikdy nezůstal s jedním klukem dé...
Nikdy jsem vlastně opravdu nepřemýšlel nad tím, zda mě bude můj zvolený obor opravdu živit či zda to nebyl jen výkřik do tmy, jak se říká. Moje máma trvala na tom, že ze mě musí být něco pořádného, abych šel příkladem mladším sourozencům, nejlépe kravaťák.
A podívejte se teď.
Sedím tu na otočné konfortní židli, pohodlně oblečený, kde mě nic neškrtí kolem krku a mám svou vlastní ordinaci. A taky svojí vlastní pracovní dobu. Rozhlížel jsem se kolem sebe a obdivoval Harryho vynikající vkus ohledně pohovky z bílé italské kůže. Prostorná místnost byla celkově ve světlém provedení se spoustou světla vedoucího z obrovského okna. Tedy nijak tak, aby to evokovalo nemocnici, bylo to tu útulné, voňavé a čisté. Taky se tu o to starala Cynthia, moje sekretářka.
Slyšel jsem nějaký šramot za dveřmi a po chvilce také tiché zaklepání.
" Dále ".
" Louisi , je 12 hodin, máme pauzu na oběd. Já jen, abyste nezapomněl ", zazubila se Cynthia, žena, která mi byla jako další babička. Starala se nejen o můj rozvrh s klienty, ale taky o mě.
Neustále mě a Harrymu něco pekla a já nevěděl jestli za to mám být rád nebo ji tak trochu nenávidět. Sedavá práce byla na mé postavě znát a tak jsem musel svolit k té nejhorší věci vůbec.
Donutil jsem se chodit běhat s Harrym každé ráno před prací, což mě totálně vysilovalo a dle mě nepřinášelo žádné výsledky. Harry byl nadmíru spokojený, že ráno neběhá sám, ale varoval jsem ho, že pokud se jednou zasměje vyhodím ho z bytu a může spát třeba v práci. Byl tedy neustále přede mnou a galantně na mě čekal bez jakékoliv poznámky.
" Děkuji Cynthio, můžeš jít a dobrou chuť " pokývl jsem jí s úsměvem.
Než stačila zavřít dveře tak se s hlasitým štěkotem dovnitř vyřítil Barry, naše chlupaté uslintané štěstí, které jsme si s Harrym nadělili k prvnímu výročí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Barryho jsme si vzali od jednoho chlápka, který ho přivezl Harrymu do ordinace s tím, že se o něj nemá jak starat, útulky jsou plné a chtěl ho nechat uspat. Bylo to prakticky ještě štěně a i když se v Harrym prý tehdy vařila všechna krev, aby tomu chlapovi neubalil, tak ho přesvědčil o tom, že uspat mladého zdravého psa je hloupost a že si ho raději nechá.
Tehdy to se mnou ani nekonzultoval a prostě ho přivedl večer domů. Nedokázal jsem se na něho vůbec zlobit, naopak byl jsem na něho opravdu hrdý. Harry zbožňuje zvířata odmala a nikdy by jim nedokázal vzít život, pokud je ten tvor života schopný. I kvůli tomu, jakým způsobem jsme získali Barryho jsme se rozhodli, že vybudujeme nový útulek pro zvířata. Organizace plánů a výstavby se ujal Liam a práce jsou již v plném proudu.
Po chvilince se za Barrym objevil i Harry s naštvaným výrazem, kterým sledoval to klubko chlupů, které se snažilo se za mě schovat. Vzhledem k Harryho zacákaným džínům i triku od bláta, chápu proč.
