All I Ever Wanted - Larry Stylinson

44.

Louis POV

Všechno jako by se zpomalilo. 

Částečně jsem nemohl uvěřit tomu, co vidím. Mozek odmítal přijmout jasnou situaci, ale moje srdce a tělo reagovaly nějak instinktivně. Tep se mi zrychlil, když ten chlap zvedl baseballovou pálku a sevřel ji v pěsti. 

No do prdele. Začal jsem couvat a otevřel ústa, abych zakřičel, protože křičet by se teď opravdu hodilo, ale narazil jsem nohama do hromady sněhu u vrat. Nohy mi podklouzly a já stačil jen máchnout rukama jak jsem padal k zemi. Zády jsem narazil na tvrdý beton a vyrazil si dech. 

Jeden z těch chlapů se rozesmál. Nevěděl jsem jestli se mám naštvat nebo se ještě více bát. Ten s baseballkou se nade mnou najednou tyčil, hlavu sklánějíc na stranu. 

" Ale ale .. ", otočil se ke svému kumpánovi. " Musíme ... "

Popadl jsem dech a začal ječet, i když bylo bez šance, aby mě někdo slyšel. Snažil jsem se  vydrápat co nejrychleji na nohy. Musím se dostat ke skútru a odjet.. to bylo to jediné, na co jsem dokázal myslet. 

Kolem pasu se mi hrubě omotala mužská paže a zvedla mě ze země. Ten chlap mi rukou přikryl ústa a umlčel tím můj další výkřik. Srdce mi prudce naráželo do hrudi, snažil jsem se mu vykroutit a kopat nohama kolem sebe. 

" Ale no, copak to tu máme .. ? "Ten hlas mi zněl povědomě, ale ovládala mě panika, takže jsem tomu moc nevěnoval pozornost, obzvlášť ve chvíli, když se ten chlap s baseballkou objevil před námi. To znamenalo, že mě drží ten s nožem. Strach mě úplně ochromil. 

" Hele vole, co to děláš ? ", dožadoval se vysvětlení ten s baseballkou. Chlap svírající nůž u mého krku začal couvat směrem do domu kolem Harryho auta. Moje kroucení mu vůbec nepřekáželo. " Neboj. Jenom si trochu užijeme. Nic vážnýho ", odpověděl mu a přitisknul si mě k hrudi. 

Srdce mi prudce bušilo. Tohle se snad nemůže dít. Polila mě hrůza. Pootočil jsem hlavu a snažil se mu zkroutit ruku, kterou mě svíral kolem pasu. V každém videu o bezpečnosti na které nás nutili dívat se ve škole, vždy říkali, ať nedovolíme, aby nás někdo strčil do auta a nebo odvedl z dohledu. A z dohledu jsme právě teď už byli. Nebyl tu nikdo kromě nás tří. Tohle není dobré. Proboha, tohle vůbec není dobré. 

" Tohle nebylo součástí plánu ", namítl chlap s baseballkou, kterou v mžiku pustil na zem až zaduněla o betonovou podlahu. V jeho hlase zazníval docela jiný nádech paniky. " Říkal jsi, že jenom zničíme pneumatiky. Nebudu -... " 

" Drž hubu krucinál ! " . Chlap s nožem mi zatlačil hlavu na svou hruď až mi do krku vystřelila bolest. " Nebuď posera. Nepůjde o nic vážnýho ".

Prosil jsem toho druhýho chlapa očima. Zdálo se, že nechce být tohohle součástí ať už šlo o cokoliv. Byl mojí jedinou nadějí. 

" Nic vážnýho ? " Ukázal na nás rukama, ale vyhýbal se pohledu do mých očí. " Co si sakra myslíš, že tohle je ? Co s ním máš v plánu udělat ? Celý si to posral ".

" Ale no tak ". Chlap, co mě držel, se trochu posunul. " Jenom otevři ty podělaný dveře, ty posero. Prostě ho trochu postrašíme. Nic víc "..

Srdce se mi zastavilo a vytřeštil jsem oči plné slz. Tohle se nemůže dít. Ta slova se mi pořád v hlavě opakovala. Nedokázal jsem pochopit jak dnešní ráno mohlo začít tak hezky, plné naděje a lásky a v okamžiku se obrátit v úplnou katastrofu. Sledoval jsem toho druhého chlápka jak jen tiše zaklel, obešel moje kopající nohy a otevřel dveře vedoucí do domu. 

Srdce mi spadlo až do žaludku. Jak mě táhl přes sklep, úplně jsem ztuhl. Hrůza mě paralyzovala. Těkajícíma očima jsem se rozhlížel kolem známého prostředí - přikrytý kulečník, starý dubový stůl, obrázek Harryho jako malého kluka s tátou - a to mě znovu probralo.