ʀᴇsᴛᴀᴜʀᴀɴᴛ ˡˢ ✓

5¦ three broken souls

,,Takže co budeme dělat jako první?" upravil si vlasy modrooký a podíval se po celé místnosti.

,,No nejspíš odděláme ten koberec, vycházíme všechno nepoužitelný a začneme stěnami," odpověděl Harry a přešel ke stolu z kterého strhnul opálený ubrus, ,,to mi připomíná, že musíme sehnat kontejner, do kterýho to všechno nahážeme. Můžeš to prosím obstarat Liame?" obrátil se na Liama.

Liam zasalutoval jako voják a se smíchem rozléhající se po místnosti, odešel do Louisovi kanceláře, která je jediná už v pořádku.

,,Takže ty ubrusy vyhodíme, ty stoly bychom nejspíš mohli spálit v krbu, co myslíš?" s úsměvem se podíval na modrookého, který jej pozoroval, jak odtrhával kusy ubrusu ze stolu.

,,J-Jo jasně, ty máš krb? Já mám topení na plyn," poškrabal se nervózně ve vlasech a Harry si nemohl odpustit myšlenku, jak roztomile u toho vypadal. Se zamrkáním se odebral k jednomu stolu a sundal potrhaný ubrus, který po té hodil na hromadu.

,,Jasně, mám dům se zahradou. Krb mám v obýváku, je tam vždy hezky teplo," usmál se a jedním dupnutím na stůl jej rozlomil, vzhledem k tomu, že dřevo bylo shnilé šlo to lehce, ,,kde vůbec bydlíš ty?"

,,Tak podrobně jsem to nepotřeboval," zasmál se modrooký a zkusil udělat to stejné, co kudrnatý, jenže mu to nevyšlo a spadl na zem, ,,bože, já jsem neschopný." povzdechl si a odvrátil od kudrnatého pohled, aby neviděl že se studem červenal.

,,Ale nejsi, pojď pomůžu ti," zasmál se nad jeho roztomilostí kudrnatý a natáhl ruce, aby mu mohl pomoci vytáhnout se do stoje. Jejich těla do sebe narazili, až cítili bití srdce toho druhého. Modrooký zvedl pohled a zahleděl se do těch zelených lesů, které je se zaujetím pozorovaly.

Ani jeden si neuvědomil, jak moc jsou si blíž a oba se nevědomě nakláněli, takže stačil jeden pohyb a ochutnali by rty toho druhého. Ale modrooký si to v tu chvíli uvědomil.

,,E-Erm, já-" odtáhl se a sklopil pohled. Harry pochopil.

,,Kde teda bydlíš?" zeptal se napjatě a odešel k dalšímu stolu, který rozbil.

,,V-V bytě, víš, v paneláku. Já- uhm," zakoktal se a nervózně sebou šil. Přešel ke stolu, ze kterého sundal kus ubrusu a rozbíjení tentokrát nechal na Harrym.

,,Nemusíš mi to říkat, pokud nechceš," usmál se Harry a naházel kousky dřeva na hromadu, kterou pak odveze domů.

,,Ne, to je dobrý, já jen- žijeme tam s-" zastavil se a jeho tělo přepadl smutek, ,,žili jsme tam s dědou." dořekl.

,,Promiň," podíval se na něj smutně kudrnatý a radši se odebral k rozbíjení dalších stolů.

,,To nic," zakroutil hlavou.

Po té už byli oba zamlklý, atmosféra v místnosti se trochu napjala, ozývaly se jen zvuky lámání dřeva.

,,Co tu jste tak potichu?" ozval se hlas Liama a oba sebou vylekaně trhli, ,,sorry." uchechtl se brunet a oba si je sjížděl pohledem.

,,Stalo se něco?" zeptal se s neutrálním výrazem v obličeji a stále přeskakoval očima z jednoho na druhého.

,,Ne, jen si momentálně nemáme co říct," usmál se Harry a pokrčil rameny.

,,Dobře," nedůvěřivě si je prohlédl, ,,venku máte ten kontejner, já vám pomůžu to odnést všechno." kývl hlavou a rovnou odnesl všechny věci na hromadě, které nejsou potřebné. Louis a dokonce i Harry si samozřejmě všimli toho smutku v jeho očích, proto si modrooký smutně povzdechl a zakroutil hlavou.

Nialle, proč jsi to udělal pomyslel si modrooký a sundal poslední ubrus ze stolu, který pak dotáhl k Harrymu, aby ho rozbil.

,,Co se mu stalo?" zeptal se tiše kudrnatý a hodil kusy dřeva na hromadu.

Louis zaváhal, jestli mu to má říct. Přece jen to je jeho věc a neměl by to šířit dál. Dřív než si to vůbec stihl rozmyslet, do dveří vpadl Liam a zhroutil se k zemi.

,,Liame!" vykřikl modrooký a hned se přihnal k němu, aby jej mohl obejmout. Přitiskl si jej k sobě a nechal ho plakat na své rameno.

,,On-on je tady, Niall- odveď ho pryč," zavzlykal a otřásl se, pevně se držící Louisové paže.

Louis pochopil, proto se podíval na kudrnatého, kterému naznačil, jestli se nemůže ujmout plačícího Liama. Kudrnatý hned kývl hlavou a převzal si Liama do svého objetí.
Louis se postavil a vyšel z restaurace ještě dřív než blonďatý stihl vejít dovnitř.

,,Nialle? Co tu děláš?" podíval se na uplakaného blonďáčka, který mu hned vpadl do náruče. Smutně si povzdechl a objal jej kolem zad.

,,Já- s ním potřebuju- m-mluvit," vydral ze sebe mezi vzlyky a pevně se držel brunetka, ,,já vím, že to co jsem udělal bylo hrozně špatný, a-ale já ho potřebuju." dostal ze sebe a dusil se hlasitými vzlyky.

Věděl, že to neměl udělat, že je na něj Liam naštvaný. Že je z něj zklamaný, když mu celý život sliboval, že nic takového neudělá. Uvědomoval si, že jej zlomil. Že se jeho srdíčko roztřížtilo na miliardy kousíčků a jen tak se neslepí zpátky. Udělal to, co jeho ex přítel a věděl, že teď ho to zlomilo ještě víc než předtím. Kdysi mu Liam říkal, že pokud se to v jejich vztahu stane, už nikdy nebude chtít vztah znovu.

Uvědomoval si, jak moc to celé podělal. V tu chvíli se zřekl alkoholu a zapřísáhl si, že nejspíš vše bude řešit klidně a s čistou myslí, až pak bude konat.

,,Dej mu čas," promluvil brunet a pohladil svého kamaráda po zádech, ,,to co jsi udělal bylo opravdu špatný. Vždyť víš, jak to měl s jeho bývalým. Proč jsi to udělal?" mluvil klidně a pomalu, aby se blonďatý ještě nenaštval.

,,Já nevím! Já jsem tak strašnej idiot! On mi to nikdy neodpustí!" vykřikl mezi vzlyky Niall a nesnažil se své vzlyky ani tišit, takže se rozlýhaly po celé ulici. Zatímco brunet s bolestí na hrudi přivíral své modré oči, ostatní lidé, kteří kolem nich chodili se na ně dívali s vražednými pohledy. Ani jeden si jich v tom momentě nevšímal a tiskli v objetí toho druhého.

Zatímco v místnosti seděl hnědooký brunet v kudrnáčově objetí, tiše plačící a naslouchajíc blonďáčkovým vzlykům, před restaurací se blonďáček dusil vzlyky, protože si uvědomil jak moc svého brunetka zničil.

Dva lidé, zničení z lásky. Pak je tu modrooký brunetek zničený ze smrti svého příbuzného. A zelenooký, který neměl ponětí co v tu chvíli dělat.