Byl to obyčejný den kdy svítilo slunce. Já jsem rostla a byla jsem už velká a mohutná. Rostla jsem vedle své kámošky jahůdky. Byla jsem krásně zelená a už šťavnatá ale mě listy začínali být už hnědé. Dlouho mě nikdo nezaléval a nestaral se o mě.
Vždy když jsem viděla člověka který šel okolo doufala jsem že mě zalije či utrhne ale nic. Byla jsem v nejlepších letech a nikdo mě nechtěl. Jednou přišel nějaký člověk, viděla jsem ho už dříve ale teď přišel, vzal konec a zalil mě. Konečně. Ale hned na to mě utrhnul a se mnou mnoho jiných kámošů. Dal nás do krabic ale každého do jiné. Někam nás nesl. Všichni křičeli a báli jsme se, co s námi bude. Naložil nás do auta a vezl nás.
O dvě hodiny později
Někam jsme dojeli. Byli jsme na místě. Člověk nás vyložil z auta a někam nás zase nesl. Ale byl to jiný člověk. Hopal s námi až jsme skákali. Nějaké jablka v bedně pod námi si stěžovali že jsou potlučené. Ach ty jablka.
Moc dlouho s námi ale nešel. Najednou nás položil na nějakou podlahu a my jsme byli pod střechou, v nějaké budově. Byla celkem veliká ale já jsme neviděl na nápis co byl nad námi. Celkem dlouho jsem tam koukala až jsem na to uviděla. Stalo tam Alebrt. Byli jsme v Albertu.
Přišla si pro nás jiná člověčina. Asi jiná odrůda protože měla delší vlasy a měla něco velkého na hrudníku. Muž se na ni díval jinak než na tamtu odrůdu. Ta divná odrůda mu dala kousky zeleného papíru a ten druhý odešel zpět a odjel.
Ta dlouhovlasá nejdříve odnesla jablka která se neustále stěžovala, pak hrušky, Lilky, citrony a nakonec nás, okurky. Naskládala nás vedle sebe do nějakého regálů nebo jak tomu říkala.
Nejhorší pro mě však bylo že nás dala vedle těch jablek, které mi už lezli na nervy. Když nás naskládala do regálů někoho zavolala a ten přišel.
Bral jednu po druhé a strkal nás do nějakého divného obalu, ve kterém bylo neuvěřitelně vedro. Pak bral ty ufňukaná jablka na která lepil nějaké samolepky a takhle to udělal se všemi.
Chvilku jsme koukala před sebe a říkala si co to tam leží. Bylo to velké, zelené a kulaté. Některé kusy byli rozříznuté na půlku a některé na čtvrtiny. Uvnitř byli červení a měli velice hluboké hlasy. Pak mi došlo že jsem je už viděla a že je to meloun.
Vedle melounů byli položené jiné kusy ale ty jsme nikdy neviděla. Byli fialové a nedokázala jsem je k ničemu přirovnat. Zkusila jsme na ně zavolat ale asi mě přes ten obal neslyšeli. Kámoška která ležela vedle mě mi řekla že to nejsou lilky ale něco jiného. Až pak mi trklo že to je hroznové víno. Takhle jsme tam leželi celou noc kdy byla neuvěřitelná tma. Jen naproti nám svítila lednička ve které byla naskladaná zmrzlina. Byla tam jahodová, vanilková, čokoládová a pak ještě nějaké nanuky pro děti. Více jsem už nestihla. Byla jsem unavená a potila jsem se z té fólie. Nakonec jsem nějakým způsobem usla...
Takze se mě radši neptejte jak mě tento příběh napadl. Já sama nevím. Je to můj první příběh takže budu ráda za každý hlas. Děkuji všem kdo to dočetl až sem a taky všem kdo ti třeba číst i bude.
Podepisovat se budu:.. ®
Nevím proč ale mě jméno je dlouhé tak si užívejte
Vaše ®
