Za zdmi Bradavic ✓

13. Co úder, to rána

„Takže tenhle lektvar sami připravovat nebudeme?" optala se Amber a Draco ji srazil pohledem, protože právě tohle svým studentům před vteřinou řekl.

„Ne, vždyť to říkal," odpověděla jí Scarlett. „Ta tvoje hlava je dutá jak bambus," zakončila to a zatímco půlka studentů se škodolibě uchechtla, ta další po zmijozelské královně vrhla nehezkým pohledem.

Scarlett Benettová nebyla zrovna oblíbená. Nebo takhle, byla oblíbená jak u koho.

„Scarlett, mlč," přikázal jí autoritativně profesor Malfoy a hnědovláska ho nejdřív propíchla uraženým pohledem, než si odfrkla a opravdu sklapla. „Řekne mi někdo, k čemu slouží Prověřovací lektvar?" Tázavým pohledem přejel po třídě a oči mu zastavily na Lorainne Ashwoodové, která seděla v lavici se zmijozelským vladařem.

Lora si jemným odkašláním pročistila hrdlo. „Tento lektvar dokáže rozpoznat, jestli daná hůlka někdy použila jednu z kleteb, které se nepromíjejí," odpověděla a Draco se nepatrně usmál koutkem úst a spokojeně přikývl.

„Výborně, Lorainne. Pět bodů pro Havraspár."

Třídou se nakrátko rozezněl nesouhlasný šepot, který ale Draco okamžitě ukončil jediným přísným pohledem.

„A k čemu nám to je, když ho nebudeme připravovat? Proč ho nebudem vařit?" ozval se jakýsi student Nebelvíru, jehož jméno si Draco nedokázal zapamatovat ani za bezovou hůlku.

Podíval se na něho. Poněkud ostře. Protože kdyby ten cápek dával v minulých ročnících pozor při hodinách, věděl by, proč tento lektvar nebudou připravovat.

„Odpověz mu, Elliote," vyzval zmijozelského kapitána a ještě ledabyle mávnul rukou, zatímco si na svém pracovním stole, u kterého stál, chystal průhlednou mísu a následně sebral ze stojánku malou lahvičku zeleného lektvaru.

Elliot Hooker se ušklíbl. „Protože k přípravě Prověřovacího lektvaru potřebuješ roh jednorožce, dráp Hipogryfa a vlas víly. A pochybuju, že by nám McGonagallová nebo ministerstvo povolilo otrhat rohy jednorožcům nebo vytrhat drápy Hipogryfům či skalpovat nějakou random vílu."

Draco se ušklíbl taky. Poněkud hrdě. „Pět bodů pro Zmijozel," řekl a nebelvír, který předtím položil otázku, málem vyskočil z podoby. A s ním i další jeho spolukolejníci.

Ignoroval tiché protesty a začal ke svým studentům znovu mluvit. Přesněji jim vyprávěl přesný postup přípravy lektvaru, říkal jim, na co by si měli dávat pozor a taky jim prozradil, kde se tento lektvar nejvíc uplatňuje. Pochopitelně to bylo na ministestvu kouzel, přesněji na ústředí Bystrozorů a při stáních u Starostolce. I on sám tímhle prověřením hůlky prošel, když se rozhodovalo o tom, jestli ho zavřou do Azkabanu nebo ne.

A teď tím projde znovu. Studenti ani nedutali a naklonili se v lavicích co nejvíc dopředu, aby jim nic neuniklo, když jim Draco řekl, že touto zkouškou podrobí svou vlastní hůlku, kterou vlastní už od svých jedenácti let. Výsledek prověřovacího testu znal už dopředu a ta děcka nejspíš taky, ale když svou hůlku opřel o vnitřní okraj průhledné mísy a následně ji polil lektvarem, vypadalo to ve třídě jako v dramatickém kroužku. Drtivá většina přehnaně vášnivě zalapala po dechu, když se lektvar zbarvil do červena.

„Jaká z nich to byla?" vydechla jedna ze studentek Mrzimoru.

Draco k ní vzhlédl a krátce si ji prohlédl. „Všechny tři," odvětil, svou hůlku z mísy vytáhl a otřel ji do připraveného ručníku.

Ve třídě chvíli vládlo úplné ticho. Někteří, pravděpodobně nebelvírští, nejspíš zvažovali, jestli je opravdu vhodné, aby je učil usvědčený smrtijed, který nemá problém takhle dokazovat, že běžně používal kletby, které se nepromíjejí a za jejichž použití se už zase zavírá do Azkabanu.