Růženka//Yzomandias (dokončeno)

10.

Rozálie

Pryč z našeho pozemku jsme se dostali vrátky. Tentokrát jsme nic nepřelézali. ,,Máš nějaký plán, kam bys chtěla jít?" zvednu na Kubu hlavu a zakroutím jí. ,,No v tom případě půjdeme tam, kam nás nohy zavedou." věnuji se cestě, abych nezakopla. Procházíme pod lampami, v některých domech se ještě svítilo a my přes nezatáhlé žaluzie mohli vidět obyvatele domu. 

,,Víš co je zajímavý?"  strčím si ruce do kapsy bundy, jelikož mi na ně byla zima. Kuba zakroutí hlavou a tím mi naznačí, že neví. ,,Každej z těch lidí má nějaký příběh. Jako je tohle strašný klišé, jelikož na jakýkoliv film jsem koukala nebo nějakou teen knížku četla, tahle věta tam bývá strašně často, ale je to pravda. Co když zrovna támhleta paní," ukážu na oplácanější černovlasou paní v okně jak něco pokládá na stůl, ,,má nějaké psychické problémy nebo jí někdo zemřel. Nebo jí dneska zrovna povýšili v práci a ona unavená došla domů a na oslavu udělala nějaké dobré jídlo." kouknu na Kubu. Koukal do toho okna a souhlasně přikyvoval. ,,Nikdy člověk neví, co se ostatním děje v životě. Hlavně když je něco trápí a pak to skončí blbě." špitl. Prohlédnu si jeho výraz v obličeji, něco ho trápilo. ,,Mluvíš ze zkušenosti, že jo?" zastavím se, on se též zastaví a podívá se mi do očí. ,,Jo. Někdy prostě lidem nedokážeš pomoct, i když chceš a já chtěl, ale na toho člověka toho bylo moc." vím, že právě otevřel kousek sebe a vážím si toho, neznáme se několik měsíců nebo let a on se mi už svěřuje. ,,Pojď sem." přijdu k němu blíž, stoupnu si na špičky a obejmu ho. On mi objetí oplatí. ,,Ale to nic. Rád na něj vzpomínám, na Dana, byl to kámoš. A teď nás všechny hlídá, tam ze shora." odtáhneme se a on ukáže na oblohu, kde byly vidět hvězdy. ,,Určitě by byl pyšnej, kam jste došli." pousměje se. ,,Snad jo. Vždycky tady s náma bude, i když už ne fyzicky.." ,,Na takovýhle lidi se nezapomíná." skočím mu do řeči a dodám, souhlasně přikývne.

--

,,Hele, co bys vůbec dělal za práci, kdybys nedělal hudbu?" vlezu si na zeď vedle schodů a přejdu po ní na konec. ,,No, já si nedovedu představit, že bych dělal něco jiného než hudbu. Ale jelikož mám obchodku a prvák na vysoký, tak bych asi dělal účetního nebo něco takovýho. Když už bych teda musel." posadím se, on si stoupne vedle mě a opře se. ,,Ale tak lepší je to, když děláš hudbu, že jo. Baví tě to, jinak bys to nedělal a myslím, že i to k tobě jde víc." pohybuji ve vzduchu nohama dopředu a dozadu, na střídačku. ,,Jo, to jo. Fakt si nedovedu představit, že bych dělal něco jiného." strčí si ruce do kapes, jelikož evidentně i jemu začínala být zima. Mně ze studeného kamene začal mrznout zadek. ,,Až slezu, půjdeme se ještě někam kouknout?" koukne se na mě, následně si stoupne před mou osobu a roztáhne ruce. ,,Jasně, pojď, pomůžu ti dolů." rukama se chytnu okolo jeho krku a on mě stáhne dolů ze zíďky. Ihned pod nohama ucítím pevnou zem, proto se ho pustím. Stáli jsme tam blízko sebe, jak jsem ještě s nikým nikdy nestála. Troufám si říct, že jsem cítila jeho teplý dech a slyšela jeho tlukot srdce. 

Potom se ke mně trochu shýbl, ale zaváhal. Věděla jsem moc dobře, co chce udělat. Proto se postavím na špičky a spojím naše rty. Nikdy bych si nemyslela, že můj první polibek bude s někým, jako je on. Jeho rty byly jemné a měkké. Náš polibek prodloužil. Po chvilce, když nám došel oboum dech, jsme se odtáhli. Trochu zmateně si mě prohlížel, asi nemohl uvěřit tomu, co se právě stalo. ,,Ehm, půjdeme?" zeptám se stejně tak zmateně. Přikývl hlavou a my se oba vydali z osudného místa. 

,,Hele, už jsi se někdy..líbala?" vykoktá ze sebe. Zakroutím hlavou. ,,Počkej, jak jako ne. Teda myslel jsem, že tohle nebude tvoje první pusa." ,,No, ale byla." trochu se pousměju a kouknu na něj. ,,Právě jsem ti vzal tvojí první pusu." klidně bys mi mohl vzít i tu další a další, pomyslím si. ,,Nevadilo mi to." ,,Ale musím říct, že byla fakt dobrá." s úsměvem si olízne rty jako kdyby mu na nich zůstala nějaká poleva. Uchechtnu se. ,,Blázne." píchne do mě prstem. ,,Blázne? Neprovokuj." vypláznu na něj jazyk a rozeběhnu se od něj pryč, on se též rozeběhl, abych mu náhodou neutekla. 

--

,,Tak já už půjdu." zastavíme se před mým domem. On mi rukou odhrne vlasy z tváře, kam mi padaly, a dá mi je za ucho. ,,Dobře, domluvíme se zase na někdy?" ,,Ano. Děkuju jinak za to, že jsi se postaral o Tondu." ,,To je v pohodě." pousměje se. ,,A ty lístky máš?" vytáhne je z kapsy. Bez odpovědi ho obejmu, hlavu přitisknu k jeho hrudi a poslouchám tlukot jeho srdce. Objetí mi oplatí. ,,Tak já jdu." odtáhnu se, po chvíli, od něho. ,,Dobrou." řekne mi na rozloučenou a já projdu brankou na pozemek.

Než vlezu do baráku, ohlédnu se po něm. Už tam nestál, vydal se taky domů. Co jsem si myslela? Že tady bude čekat až do zítra nebo co? Potichu odemknu dveře, které za sebou opět zamknu. Potichu se zuju, bundu dám na věšák a po schodech dojdu do svého pokoje. Můj příchod byl úspěšný, nikdo mě nenachytal. Rozsvítím malou lampičku u postele, zatáhnu žaluzie na oknech a převléknu se do pyžama. Umyju se až ráno, teď bych zbytečně přidělávala hluk. Než půjdu spát, odlíčím si ještě svůj jemný make-up. Následně si konečně vlezu do postele, mobil položím na noční stolek a zhasnu lampičku. 

Jakmile se chci vydat do říše snů, před očima mi běhá ta chvíle, kdy jsem ucítila jeho rty. Objevovala se mi furt dokola a dokola, až se mi na tváři udělal úsměv a já jsem spokojeně usnula.