Spratek

10.

V noci jsem nemohla spát. Hlava mě bolela a tvář jsem měla nateklou. Šla jsem se projít. Venku byl trochu rozruch a tak jsem se šla podívat blíž.

Přijela jednotka průzkumníků.

Přimhouřila jsem oči abych se soustředila na tváře. Byla tam Petra a Oluo s dalšími skauty! Málem jsem na ně zapomněla, oba dva poslední, včetně mě a Erena členové Leviho bývalé skupiny.

Byli asi tak půl roku v severní části Rose a vedli tam různé expedice, protože Petra byla po Levim v naší skupině nejlepší. Já jsem držela páté místo, ale časy se mění..

Všimla jsem si i postavy s brýlemi, Hange! Vzala si od Petry zápisníky a všimla jsem si i Leviho, kteý měl mírný úsměv, i oči se mu smály.

Trochu jsem se rozklepala a povzdechla si. Chvíli jsem je pozorovala a pak to vzdala.

Fajn, ... líbí se mu Petra. V její přítomnosti se aspoň trochu směje. Se mnou nikdy, jenom když řeknu nějaký debilní vtip.

Vzala jsem si ODM gear a vyletěla na střechy. Sedla jsem si do stínu komína a pozorovala krajinu a noční nebe.

Celkem  mě překvapilo, že jsem vydržela vzhůru až do rána a nepociťovala zvlášť nějakou velkou únavu.

První střídání hlídek je v šest hodin, počkala jsem tedy až proletí skauti a vrátila se zpět. V pokoji jsem si sundala obvazy a spánek si přelepila jen náplastí, tvář už jsem neměla tak nateklou a červenou.

Sešla jsem dolů na snídani, sedla jsem si ke stolu u rohu, kde si skoro nikdo nesedá.

,,Vojáku?"

Pomalu jsem zvedla hlavu na toho, kdo ke mně promluvil. Stál tam Stawory. ,,Důstojníku?"

Usmál se. ,,Málem jsem si tě spletl s Petrou, ale ta sedí tamhle." ukázal ke stolu, kde mimo jiné seděl kapitán, velitel, Hange-san i Mike.

,,A-aha.." zamručela jsem. Zatracený vlasy!

Petra má o pár odstínu světlejší a má je trochu nazrzlé, ale délku jsme teď měli stejnou. ,,No, a potřebujete něco?" řekla jsem, bylo to trochu neslušné.

,,Jo, jasně. Jelikož jsi v Mikově týmu, mám ti vzkázat, že máte trénink v devět, no a zítra jedete za zeď zajistit jen nějaké materiály pro Hange-san.

Takže tak."

Přikývla jsem. ,,Dobře děkuji."

,,Jo a.. teď je na to už asi pozdě, ale radši pozdě než nikdy.. Víš jak jsem ti hodil tu uzdu, ne? Byla jsi to ale ty?," přikývla jsem, ,,..Tak bych se ti chtěl omluvit, neuvědomoval jsem si co dělám a .." povzdechl si.

,,To je v pořádku, děkuju." usmála jsem se mile překvapená.

,,Vážně to nebylo úmyslné!" chtěl se ujistit. Byl nervózní.

,,Jo, já vím.."

Podrbal se za uchem. ,,Nevadí, když si přisednu?" ,,Ne, určitě si sedněte."

Trochu jsem zaputovala zrakem k ostatním stolům. Sasha a ostatní si mě trochu nevěřícně a nechápavě prohlíželi.

To samé platilo i pro Petru, ale ta měla v tváři trochu zloby.

Sklopila jsem zrak a pokračovala v jídle a konverzaci se Staworym.

Byl vysoký, pěkné rysy a tmavé hnědé vlasy. Jeho zelené oči mu jen zářily. Jakoby žily v domnění, že celý svět je růžový a nepociťovaly bolest ze ztráty rodiny.