,, Ahoj, Jaehyune. " řekl jsem s radostí v hlase, když do pokoje vešel můj kamarád.
,, Ahoj, Taeyongu. " usmál se na mě a sedl si ke mně na postel.
,, Co tě sem přivádí ? " otázal jsem se.
,, Dlouho jsi tady nebyl. " poznamenal jsem.,, Měli jsme spoustu práce s novým albem. " našel si výmluvu.
,, A celkově toho bylo dost. ",, Aha. " kývl jsem.
,, Ostatní nepřijdou ? ",, Ne. " zakroutil hlavou.
,, Šli na jídlo. ",, Proč jsi nešel s nimi ? "
,, Přidám se k nim až půjdu od tebe. " odpověděl mi a já jen přikývl.
,, Jak se tady máš ? " rozhlédl se po pokoji.,, Jak myslíš ? " nadzvedl jsem obočí.
,, Jsem zavřený v tomhle bílém pokoji, kde mi nic nepovolí. " připomněl jsem mu, jak to tady chodí.,, Zase jsi porušil pravidla ? " podíval se na mě.
,, Možná ? " poškrábal jsem se na zátylku.
,, Ale já prostě potřeboval svůj mobil, abych vám mohl zavolat. ",, Kolik ti zbývalo dní ? Pět ? " povzdechl si.
,, Kdyby jsi to vydržel, tak ti ten mobil vrátí. ",, No jo, já vím. " překroutil jsem očima.
,, Ale chyběli jste mi. ",, Ty nám chybíš také. " pověděl mi a dal mi ruku na záda.
,, Vážně, Jaehyune ? Vážně ? " podíval jsem se na něj.
,, Chodíš za mnou jenom ty, nikdo jiný. ",, Kluci prostě nemají tolik času, však to znáš. " vymyslel si další výmluvu.
,, Jaehyune, nech toho. " stoupl jsem si.
,, Už na mě zapomněli a nebo se mnou nechcou mít nic společného, což je víc pravděpodobné. " překřížil jsem ruce na hrudi.,, A ty se divíš ? " také si stoupl.
,, Já se aspoň snažím být milý a pochopit, co se vlastně stalo. ",, Není co pochopit, Jaehyune. " řekl jsem.
,, A pokud by mě někdo nepráskl, tak netrčím tady ! " lehce jsem zvýšil hlas. Ovšem ne moc, jinak bych mohl dostat samotku, i když tohle od ní nemá daleko.,, Kdyby jsi tady neskončil, tak co by se s tebou stalo, hm ? " nadzvedl obočí.
,, Myslím, že by jsi dopadl mnohem hůř. ",, Tak to si myslíš blbě ! " prskl jsem po něm.
,, Dal bych se do kupy a byl zase v pořádku a mohl pokračovat s naší skupinou. ",, Když myslíš. " uchechtl se.
,, Byl jsem rád za tvou návštěvu, ale změnil jsem názor. " trochu jsem se uklidnil, ale jen proto, že kolem pokoje procházel jeden z pečovatelů.
,, Taky toho teď lituji. " vzal si tašku, kterou položil vedle postele.
,, Měl jsem radši jít rovnou s kluky a nechat tě být. ",, Jdi už. " rozkázal jsem.
,, S radostí. " nasadil si roušku a odešel z pokoje. Já naštvaně kopl do zdi a sedl si na postel.
To vážně nabádá jeho návštěva misi končit hádkou ? Kdyby jen naše konverzace vždycky nedospěla k tomu incidentu. Vždyť se nic tak hrozného nestalo.
Bože, nesnáším svůj život. Proto jsem nejspíš tady...
,, Oběd ! " zaklepala mi na dveře sestra a šla dál. Zvedl jsem se opět z postele a vyšel ven z pokoje, kde mě hned chytil za paži vychovatel.
Určitě bych se nepokusil utéct, samozřejmě, že ne. Stačil mi jeden pokus, abych zjistil, že to nemá cenu.
,, Au. " zamračil jsem se na muže, který mi drtil paži.
,, Můžeš být trochu jemnější ? " zeptal jsem se.,, Na tebe ? " ani se na mě nepodíval a pokračoval v cestě do jídelny. Momentálně jsem jeden ze šťastlivců, kteří mohou jíst v jídelně.
,, Nikdy. " zavrčel, a když jsme dorazili do jídelny, surově mě posadil na židli.,, Ach jo. " povzdechl jsem si, když jsem uviděl ono jídlo.
,, Zase ovesná kaše. " vzal jsem si plastovou lžičku a začal se v jídle, jestli se tomu tak dá říkat, hrabat.,, Už zas ? " posadili ke mně jednoho z pacientů. Vlastně jeden z lidí, se kterými se tady bavím.
,, Jo. " kývl jsem.
,, Už zas. " narovnal jsem se a misku od sebe trochu odsunul.,, Nedali k tomu aspoň rohlík ? " zeptal se mě Sehun.
,, Bohužel. " zakroutil jsem hlavou.
,, Dneska jsem u tebe viděl zase toho kluka, jak se jmenoval ? " podíval se na mě.
,, Jaehyun. " připomněl jsem mu.
,, Ano ! " tleskl, ani nevím proč.
,, Dlouho tady nebyl, co chtěl ? ",, Vůbec netuším. " řekl jsem popravdě.
,, Nejdřív jsem myslel, že to bude nějaká pěkná návštěva, ale ne. ",, Zase jste se pohádali ? "
,, Přesně tak. " potvrdil jsem mu to.
,, Nechápu, jak to tak vždycky může dopadnout. ",, Bojí se o tebe. " odhodlaně si dal lžíci kaše do úst, ale hned na to skřivil obličej.
,, To jsem neměl dělat. " vzal si ubrousek a kaši do ní vyplivl.
,, Jsou v něm nějaké kousky. ",, Nemusí se o mě bát. " vrátil jsem se k tématu.
,, Jsem naprosto v pořádku. To je lidi tady to nevidí. ",, Já to vidím. " zvedl trochu ruku, aby se připomněl.
,, Já vím. " pousmál jsem.
,, Za což ti děkuji. ",, Není zač. " Sehun mi úsměv oplatil.
,, Hele, máš v poobědové pauze čas ? Zamluvil jsem u sestry televizi. ",, Ovšem, že mám čas. " odpověděl jsem mu.
,, Televize zní dobře. ",, Tobě vlastně všechno zase vzali, že ? " vzpomněl jsi.
,, Uhm. " přikývl jsem.
,, Ale upřímně jsem nic tak hrozného neudělal. ",, Jejich pravidla tvrdí opak. "
Praštil jsem ho do ramene.
,, Máš být na mé straně. " trochu jsem se zasmál.,, Však jsem. " chytil se za místo, kam jsem ho praštil a zasmál se.
Ještě že tady Sehun je, jinak bych se asi zbláznil.
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡Nový příběh je tu ! Jak se vám líbí první kapitola ?
Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡
Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡
Veve-IsHere
ČTEŠ
Rehab》Jaeyong [ ✔ ]
Random,, No tak jsem skončil v léčebně. " ,, Co je na tom špatného ? " • Cover by: me