Rehab》Jaeyong [ ✔ ]

『5』

    ,, Tak jaké to bylo u Irene ? " zeptal se mě Sehun.
,, Bylo to fajn, že ? "

Vydechl jsem.
,, Já jsem ti to říkat neměl. "

,, Ale notak, Taeyongie. " objal mě kolem ramen.
,, Já to nikomu neřeknu, neboj. "

,, Byl jsem u ní jenom dvakrát. " poznamenal jsem.
,, Poprvé to bylo takové meh a po druhé... " zasekl jsem se.

,, Po druhé ? " chtěl mě dostat k odpovědi.

,, Po druhé jsem ji řekl co se stalo. " odpověděl jsem.
,, Co jsem udělal. " koukl jsem na své ruce.

Sehun mě za jednu ruku chytil a zmáčkl mi ji.

,, Myslím, že mě jen tak nepustí. " přiznal jsem.

,, Proč si to myslíš ? " nechápal.

,, Řekl jsem ji, co jsem udělal a pořád se tady chovám jak největší kretén. " projel jsem si rukou vlasy.

,, Pokud vím, tak Irene už dávno věděla, co jsi udělal. " pověděl mi.
,, A jako kretén se nechováš. Jenom jsi porušoval pravidla. "

,, Hm. " kývl jsem.

,, Pořezal jsi se jenom jednou a po celou dobu co jsi tady, jsi se o to znova nepokusil. "

,, To je pravda. " uznal jsem.
,, Ale lidi ze společnosti, pod kterou jsem, z toho dělají strašný problém. " pověděl jsem mu.

,, Kreténi. " zamumlal.

Podíval jsem se na něj a on na mě s trochu vystrašeným pohledem.

,, Promiň. " omluvil se.

,, To nic. " mávl jsem nad tím rukou.
,, Máš pravdu, jsou to kreténi. " souhlasil jsem s ním.

Sehun se zasmál a znova mě objal kolem ramen.

,, Ty jsi číslo, Taeyongu. " usmál se na mě.

,, Jen kdyby jsi znal lidi v té společnosti. " vydechl jsem.
,, Jsou příšerní. "

,, To asi budou, když tě to dohnalo k tomuhle. " hlavou kývl k mým rukám.

,, Oni za to tak nějak nemohli. " řekl jsem.
,, Udělal jsem to kvůli špatným myšlenkám. " vysvětlil jsem mu.

,, Ale kvůli tomu, že oni po tobě něco chtěli. " dodal.

,, Chtěli po mně normální věc. " podíval jsem se na něj.
,, To já byl idiot a neudělal včas to, co jsem měl. "

,, Nemysli o sobě takhle. " rozcuchal mi vlasy.
,, Určitě jsi dělal to nejlepší co jsi mohl. "

,, Snažil jsem se... "

,, Až budeš venku, tak napíšeš ty nejlepší písničky. " pořád mluvil pozitivně.

,, Děkuji, Sehune. " poděkoval jsem mu, a také mu věnoval menší úsměv.
,, Nevím, co bych tady bez tebe dělal. "

,, Nejspíš vyváděl hrozný věci. " zasmál se a já s ním.

,, Jo, to asi jo. " uznal jsem.

,, Přijde zase Jaehyun ? " otázal se.
,, Nebo ten druhý... Jak si říkal, že se jmenuje ? "

,, Jisung. " odpověděl jsem.
,, A nevím. " odpověděl jsem na jeho původní otázku.

,, Škoda. "

,, Proč ? " nakrčil jsem obočí.
,, Vždycky se jen hádáme. "

,, S Jisungem si se nehádal. " poznamenal.

,, To sice ne, ale s Jaehyunem ano. " řekl jsem.
,, A s ním se hádám pokaždé, když přijde. "

,, Kdyby jsi mu řekl, že děláš pokroky. "

,, Tak by mě zase seřval. " vydechl jsem.
,, Sehune, on prostě... " nevěděl jsem jak mu to říct.

,, Vy spolu chodíte ? " zeptal se.

,, Asi ano. "

,, Asi ? " nadzvedl obočí.

,, Než jsem udělal to, co jsem udělal, tak jsme spolu chodili. " přiznal jsem.
,, Ale teď ? Vůbec nevím jak na tom jsme. " do očí se mi nahrnuly slzy, které jsem se hned snažil rozmrkat.

,, Neplakej. " pohladil mě po rameni.
,, Vsadím se, že tě do měsíce pustí a vy spolu budete žít šťastně až do smrti. "

,, Tím si tak nejsem jistý. " utřel jsem si tváře.
,, Vždyť za mnou skoro vůbec nechodí a když, tak se jenom hádáme. " řekl jsem to, co už jsem mu dávno pověděl.

,, Ale přijde mi, že se za tebou snaží chodit. "

,, Aby se se mnou mohl pohádat. " překroutil jsem očima a Sehun mě praštil do ramene.
,, Au. " chytil jsem se za ono místo, kam mě udeřil.

,, Praštím tě ještě jednou, když pořád budeš mluvit o tom, jak se s Jaehyunem pořád jenom hádáte. " zamračil se na mě.

,, Vždyť je to- Au ! " zase mě praštil, tak jak slíbil.

,, Zkus si s ním promluvit, normálně. "

,, Vždycky s ním mluvil normálně. " namítl jsem.
,, To on se vždycky začne hádat. "

,, Bože. " vydechl.
,, Řekni mu co cítíš. "

,, To nebude mít cenu. "

,, A jak to můžeš vědět ? " opět nadzvedl obočí.
,, Ještě jsi to ani nezkusil. "

,, A kdo ví, kdy to budu moct zkusit. " připomněl jsem mu, že Jaehyun za mnou spíš nechodí.

,, Myslím, že dřív, než by jsi čekal. " podíval se za mě.

Já udělal to samé a uviděl Jaehyuna, který se právě chystal zaklepat.

,, Do prdele. " zamumlal jsem si pro sebe a zvedl se z postele, abych mohl otevřít.
,, Ahoj. " pozdravil jsem ho.

,, Ahoj. " pozdrav mi odpověděl.

,, Tak já půjdu. " uslyšel jsem Sehuna a Jaehyun kousek uhnul, aby mohl odejít.

,, Můžu dál ? " otázal se Jaehyun.

,, Jo, jasně. " přikývl jsem a Jaehyun vešel do pokoje. Já za ním zavřel a společně jsme si sedli na postel.
,, Tentokrát jsi přišel brzy. " poznamenal jsem.

,, Jisung mě přemluvil. " odpověděl.

,, Aha. " kývl jsem.
,, Jak se má ? "

,, Dobře. " pousmál se.
,, Mají pořád přípravy. "

,, Chápu. " také jsem se pousmál.
,, Hádám, že nemohl dojít. "

,, Přesně tak. " potvrdil mi to.
,, Má toho moc a volno si udělat nemůže. "

,, Rozumím. " kývl jsem.

A mezi námi nastalo ticho...

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Taková meh kapitola a ještě tak pozdě, omlouvám se...

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere