Rehab》Jaeyong [ ✔ ]

『2』

    ,, Oh, ty jsi přišel ? " zeptal jsem se překvapeně, když jsem spatřil Jaehyuna.
,, Po včerejšku jsem myslel, že tě zas tak na měsíc neuvidím. "

,, To jsem si myslel taky. " vydechl.
,, Ale já ti někoho dovedl. "

,, Jestli je to další terapeut, tak ho rovnou pošli pryč. " překřížil jsem ruce na hrudi a zamračil se.

,, Není to další terapeut. " překroutil očima a dveře trochu pootevřel.
,, Pojď dál. " řekl někomu a vyšel z pokoje.

Je tady pravidlo, že v pokoji může být je jedna návštěva, proto Jaehyun odešel.

,, Taeyongu hyung. " do pokoje vešel ten někdo neznámý, kdo není terapeut.

,, Jisungie. " trochu jsem vykulil oči. Vůbec by mě nenapadlo, že za mnou přijde náš nejmladší.
,, Co ty tu ? " zvedl jsem se z postele a přišel k němu blíž.

,, Chyběl jsi mi. " odpověděl a sklopil pohled. Pořád se stydí, jak roztomilé.

,, Ty mně taky, Jisungie. " pousmál jsem se.
,, Můžu tě obejmout ? " radši jsem se zeptal, protože nevím jestli by mu to ode mě nevadilo.

Jisung jenom přikývl, já na nic nečekal a hned ho pevně objal. On mi naštěstí objetí oplatil.

,, Jsem moc rád, že jsi přišel. " řekl jsem upřímně a pustil ho z objetí.
,, Posadíme se ? "

,, Uhm. " Jisung přikývl a společně jsme si sedli na postel.

,, Tak co nového ? " zeptal jsem se.
,, Haechan pořád všechny prudí ? "

,, Jo. " Jisung se zasmál.
,, Pořád a pořád dokola. Renjun po něm jednou dokonce i vyjel. " prozradil mi.

,, To se mu nedivím. " také jsem se zasmál.

,, Jinak... " odmlčel se.
,, Řekl bych, že nic nového není. Vše zůstalo tak, než si odešel. "

,, Chápu. " kývl jsem a chytil ho za ruku.
,, Ani žádné nové album ? Vím, že 127 něco mají, i WayV nedávno měli, ale co vy ? "

,, Budeme mít nice album. " pověděl mi.
,, Vlastně to bude full album. " hrdě se usmál.

,, A prej, že nic nového není. " zakroutil jsem hlavou.
,, Tohle je pořádná novinka. " usmál jsem se.
,, Jsem na vás pyšný. "

,, Hyunguuuuu. " zakryl si rukou tvář, která mu začala pomalu červenat.

,, Awww, Jisungie. " objal jsem ho.
,, Za to se přeci nemusíš stydět. " víc jsem ho zmáčkl.

Jisungie se začal smát a odstrkovat mě.

,, Taeyong hyung, přestaň. " pořád se smál a tím pádem jeho odstrkování bylo slabší a slabší.

,, Dobře dobře. " pustil jsem ho.
,, Už tě nechám. "

,, Moc nám tam chybíš, hyungu. " řekl a jeho úsměv spadl dolů.

,, Vy mně taky. " smutně jsem se pousmál.
,, Všichni. "

,, Vrátíš se někdy ? " podíval se mi přímo do očí, ve kterých se mu tvořily slzy.

,, Nechci ti lhát, Jisungie. " chytil jsem ho za ruku, kterou jsem následně zmáčkl.

,, To znamená ? "

,, Nejspíš ne. " odpověděl jsem.
,, Víš, dělám tady menší problémy, takže si to dělám horší. " uchechtl jsem se, i když to moc vtipné nebylo.

,, Ty děláš problémy ? " vykulil na mě oči a lehce pootevřel ústa.
,, Tomu odmítám věřit. " zakroutil hlavou.

,, Je to tak. " kývl jsem.
,, Vůbec se mi tady nelíbí a hlavně jsem v pořádku. "

,, Tak proč nemůžeš odejít ? " po tváři mu stekla slza.

,, Protože oni si myslí, že v pořádku nejsem. " vysvětlil jsem mu.

,, Začneš se chovat slušně ? " vyšpulil spodní ret.
,, Aby tě už konečně mohli pustit. "

,, Pokusím se, ano ? " zase jsem mu zmáčkl ruku.
,, Pro tebe. "

,, Děkuji. " usmál se.

,, Není zač. " úsměv jsem mu oplatil a podíval se na dveře, na které zaťukal Jaehyun.
,, Hádám, že už musíš jít. " koukl jsem zpět na Jisunga.

,, Ano. " vydechl a stoupl si.

,, Pozdravuj všechny, prosím. "

,, Budu. " opět se na mě usmál.
,, Měj se, hyungu. " odešel z pokoje.

,, Ty taky, Jisungie. " zamumlal jsem si pro sebe a smutně se pousmál.
,, Jsem moc rád, že jsi za mnou přišel. Doufám, že tě tady ještě někdy uvidím. " promluvil jsem sám k sobě.

Zvedl jsem se z postele a otevřel dveře. Hned ke mně přišla sestra, která zrovna procházela kolem.

,, Potřebuješ něco ? " zeptala se s falešným úsměvem na rtech.

,, Ano. " kývl jsem.
,, Nevíte jestli už je Sehun zpátky ? "

,, Sehun ? " zamyslela se. Divím se, že to vůbec umí.
,, Oh, ano. Vrátil se asi před deseti minutami. "

,, Děkuji. " obešel jsem ji a šel za Sehunem.

Zastavil jsem se před jeho pokojem a zaklepal na dveře. Sehun nejdřív koukal všude kolem, protože netušil co se děje, ale nakonec si mě všiml a přišel ke dveřím, které následně otevřel.

,, Taeyongu, ahoj. " pustil mě dovnitř.

,, Ahoj. " usmál jsem se a zavřel za sebou.
,, Tak jaká byla terapie ? " otázal jsem se a sedl si na postel.

,, Šlo to. " sedl si ke mně.
,, Irene se po tobě ptala. "

Vydechl jsem.
,, Ona si nedá pokoj, že ? " podíval jsem se na něj.

,, Ne. " zakroutil hlavou.
,, Ptá se na tebe pokaždé. Chce aspoň jendo sezení. "

,, Vím kam tím míříš a má odpověď je, ne. "

,, Třeba by ti to pomohlo. " dál mě zkoušel přemluvit, abych šel k Irene na terapii.

,, Ale já jsem v pořádku. " namítl jsem.
,, Neměl bych ji co říct. "

,, To si jenom myslíš, ale až u ní budeš sedět, tak z tebe vyletí věci, o kterých sis myslel, že nikomu neřekneš. "

,, Ona je až tak dobrá ? " nadzvedl jsem obočí.

,, Uhm. " přikývl.

,, Ale i tak nemám o čem mluvit. "

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Taeyonga navštívil Jisungie 😊😊 Co na to zatím říkáte ?

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere