▪️Uprostřed bouře▪️

2. kapitola

   Další asi týden mám v mlze, vybavuji si jeho pohledy, nepatrné dotyky, to že na mě mluvil. Netuším ale co říkal. Právě v té době jsem v sobě srovnávala to, že moje sestra tu za nedlouho nebude a že přijdu o velký kus mého srdce. Další týden musel Storm na dva dny odejít, protože ve firmě se stal velký problém, který musel řešit. Byla jsem s Kyle sama, byla vzhůru a já jí žínkou umývala tělo.

„Ari?" promluvila na mě slabým hlasem.
„Ano Kay? Potřebuješ se napít?"
„Ne, Ari, potřebuji abys něco věděla."
„Samozřejmě, povídej." přejela jsem žínkou celou délku její paže a znovu ji namočila.
„Ari, ty víš že tě mám neskutečně moc ráda a miluji Storma. Vás dva mám nejraději na celém světě a tak ti to musím říct."
„Jsem z tebe nervózní Kay." pousmála jsem se.
„Slyšela jsem co ti řekl Storm." zarazila jsem se v polovině pohybu.
„Co jsi slyšela?"
„Slyšela jsem, když ti řekl, že tě má více než rád. Když ses mu přiznala, že se bojíš, že se mnou odejde i on."
„Ale on to tak určitě nemyslel Kay, je jen smutný z toho co se teď děje."
„Myslel to tak, jak to řekl. Věř mi, miluje tě. Nemám to za zlé ani jemu ani tobě. Smířila jsem se svým osudem a dlouho mě trápilo, že Storm zůstane sám. Nedokázala jsem mu dát ani dítě. Prosím Ari postarej se o něj. Nevím jak to dopadne, ale pokud by vám to vyšlo, budu mít alespoň menší výčitky, že vás tu nechávám samotné." Kyleny oči opustilo pár slz.

   Byla jsem z tohoto rozhovoru v rozpacích. Když se pak vrátil Storm, neřekla jsem mu o tom. Nechtěla jsem nad tím přemýšlet, i když jsem věděla, že jsem se do něj zamilovala. Příští úterý večer jsem seděla u Kyle a Storm spal v křesle. Dívala jsem se jak klidně spí, když z ničeho nic prudce otevřela oči. Vyděsila jsem se a ona taky. Omluvila se mi, že se jí zdál špatný sen. Znovu zavřela oči a stiskla mi ruku. Její stisk byl jemný, neměla moc sil, pomalu povoloval a já upřeně pozorovala její obličej. V tu chvíli mi puklo srdce, oči se mi zalily slzami a já věděla, že je konec. Trvalo pár sekund, než jsem si uvědomila, že u postele stojí Storm a nahlas mluví, až teprve pak jsem si uvědomila i hlasité zvuky přístrojů, které kontrolovaly Kyleny životní funkce.
   Na pokoj přiběhlo několik zdravotníků a snažili se Kyle pomoct. Já se nemohla hnout. Prostě jsem jen seděla a dívala se na ni. Storm mě musel vzít do náruče, aby mě od Kyle dostal. Na chodbě mě posadil na plastovou židli, ale já okamžitě vstala a objala ho. Plakali jsme oba, věděli jsme to dříve, než nám to kdokoli řekl. Asi po 40 minutách přišel doktor aby nám řekl to, co jsme dávno věděli. Vytáhla jsem z kapsy telefon a volala našim rodičům i rodičům Storma. Storm sám toho schopný nebyl, seděl na stoličce a plakal. Snažila jsem se ho alespoň částečně objímat a utěšovat. Během 15 minut dorazily obě naše rodiny aby se Kyle rozloučily. Matka Storma objímala moji matku a pak objala i nás dva.
   Kyle zemřela 20. listopadu ve 20:11, jeden by řekl, až magické. Kolem půlnoci obě naše rodiny opustily nemocnici. Stáli jsme před vchodem a Storm mě vzal stranou. Pozval mě na sklenku, protože mi řekl, že domů teď nemůže. Souhlasila jsem a jen to řekla rodičům. Šli jsme do nonstop baru kousek od nemocnice. Chvíli jsme jen seděli u stolu a koukali na sebe. Já upíjela svou sklenku vína a Storm si hrál se těžkou sklenicí, ve které měl whisky. Po asi třetí sklence jsme konečně začali mluvit. Storm mi stále děkoval a já děkovala jemu. Dál už skleničky nikdo nepočítal. Storm se dost opil a já byla ráda, když jsem ho dotáhla do blízkého hotelu. Zaplatila jsem nám pokoj, dva byly zbytečné, když na něj budu muset v noci dohlížet. Pomohla jsem mu do výtahu a následně do pokoje. V pokoji jsem ho posadila na postel a sundala z něj bundu. Následně jsem mu přes hlavu přetáhla tričko a pomohla mu znovu na nohy. Zatlačila jsem ho do sprchového koutu a pustila na nás ledovou vodu. Vím že tohle dělala máma, když se táta zlil a pomohlo to. I mně bylo lépe, dívala jsem se na Storma, který se celou vahou opíral o zeď a já ho jen přidržovala aby nesjel na zem.