▪️Uprostřed bouře▪️

1. kapitola

  Storma Jamese Rowletta jsem znala dlouho. Chodil s mojí sestrou Kyle Grace od mých 15 let. Když mi bylo 17, tak se vzali. Měli nádherný vztah, který jsem jim neskutečně moc záviděla. Občas jsem se za to styděla, protože Kyle mi věnovala většinu svého dětství, když máma s tátou trávili spoustu času v práci. Byla pro mě vším, nahrazovala mi veškerou péči rodičů. Storm pocházel z velmi dobrých poměrů, pracoval ve firmě jeho otce, a tak se Kyle nemusela o cokoli starat. Žili v domě jeho rodičů a nemusela vůbec nic. Když mi bylo 19, celá tahle pohádka ze dne na den skončila.
  Kyle bývalo zle a všichni si mysleli, že se jim po dlouhém snažení podařilo dítě, přece jen už bylo na čase v jejích 23 letech. Byl to jeden z nejteplejších dnů v roce, opravdu obrovské vedro. Sama jsem ten den jen ležela na gauči jako placka a ovívala se nějakým módním časopisem. Zazvonil domácí telefon a když jsem ho zvedla, vyplašená Stormova matka mě prosila, ať hned dám vědět rodičům a přijedeme do nemocnice. Kyle se udělalo zle, nakonec i na několik minut omdlela a tak jí zavolali sanitku. Moje máma byla v ten den na služební cestě mimo město a tak jsem volala nejdřív tátovi do firmy. Máma mi nebrala telefon a tak jsem jí aspoň přes její asistentku nechala vzkaz. Táta mě vyzvedl a společně jsme spěchali za Kyle.
   Našli jsme v nemocnici vyděšeného Storma, který seděl sám v čekárně. Jeho matka vyřizovala papíry a tak jí šel táta pomoct. Storm se na mě podíval ubrečenýma očima a já věděla, že je zle. Asi bych tady měla zmínit, že do tohoto okamžiku jsem Storma moc v lásce neměla. Ke Kyle se choval vždy mile a málem by ji nosil na rukou, ale já byla jen ta mladší a otravná sestra. Sestra se dostala na pokoj až za dalších několik hodin. Stormova rodina jí samozřejmě zaplatila soukromý pokoj, kde s ní mohl kdokoli být 24 hodin denně. Až za další dva dny jsme se dozvěděli co se stalo. Kyle měla nádor na mozku, bohužel už v takovém stádiu, kdy ho nebylo možné operovat. Zahájili léčbu, ale šance na úspěch byly velmi malé.
  Jak rodiče Storma, tak naši rodiče pracovali, takže se u Kyle v nemocnici ukázali jen jednou za pár dní. Storm si bral často v práci volno, ale já měla čerstvě po škole. Původně jsem chtěla rok volna, než se rozhodnu co dál, ale nemoc Kyle tohle všechno nějak změnila. Byla jsem u ní v nemocnic skoro pořád. Snažila jsem se jí oplácet péči, kterou ona věnovala mně. Myla jsem ji, chodila s ní na toaletu, krmila ji, když byla moc slabá. Prostě cokoli co sama nezvládla. Hodně mi pomáhal také Storm, když mohl, často ale musel pracovat i z nemocnice.
  Kyle hodně spala a tak jsme chodívali do nemocničního bufetu, abychom ji nerušili. V té době jsem poznala opravdového Storma. Stejného Storma, jakého znala Kyle. Milého, vtipného, obětavého. Časem jsme se hodně sblížili a já si ho velmi oblíbila. Záviděla jsem ho Kyle ještě více. Po třech měsících léčby po všech vyšetřeních jsme si vyslechli nejhorší možný scénář. Tři týdny, možná měsíc. Od té doby jsme u ní byli oba se Stormem stále. Střídali jsme se na křesle ve spánku, aby jí mohl být alespoň jeden vždy k ruce. Za další týden se Kyle zhoršili už tak nesnesitelné bolesti hlavy a dostala silnější léky na bolest. V té době jsme se Stormem sedávali u její postele, dívali se jak spí a tiše povídali.
***
„Tak rád bych si to s ní vyměnil," utřel si další slzu Storm.
Plakal pro ni každý den, velmi ji miloval a vím, že by pro ni udělal cokoliv.
„Takhle nemluv, víš že kdyby to slyšela, zase se rozčílí."
„Vždyť spí," hladil jí palcem po kloubech ruky.
„Ale dnes velmi neklidně, musí ji to hrozně bolet."
„Děkuji, že jsi tu se mnou."
„Je to samozřejmost, udělala bych pro ni cokoliv," podívala jsem se na něj, díval se mi do očí.
„Kdybych tu byl sám, nezvládl bych to."
„Ale samozřejmě že ano. Jsi silný Storme, daleko silnější než já. Bojím se toho co bude pak. Až tu nebude, zmizíš i ty," uhnula jsem pohledem.
Na mojí ruce jsem ucítila teplo té jeho. Znovu jsem se mu podívala do očí.
„Budu tady pořád. Kdykoli budeš chtít, budu tady pro tebe, stejně jako jsem tady vždy pro Kyle. Mám tě rád Ari, asi více, než bych měl přiznat. Obzvlášť, když sedíme u postele mé ženy a tvé sestry."
***
Pamatuji si ten rozhovor jako dnes. Každé jeho slovo, každý jeho stisk mojí ruky. V té chvíli jsem si uvědomila, že pro mě znamená daleko více, než jsem si byla ochotná přiznat.