Zakázané ovoce

Požár

Všude hořelo,oheň už se rozšířil i na přední část sídla „Honem Arthure další vědra s vodou! Musíme to uhasit" křikla na něj dívka utírající si pot z čela. „Ale slečno to je zcela nemožné, požár už se rozšířil i na levé křídlo" ukázal umouněný komorník, roztřeseným prstem na ohnivou zkázu.
„Arture!" křikla znovu dívka se vztekem ve tváři. Muž nevěřícně stál a pozoroval jak jeho paní bojuje proti ohnivému zlu. Stála na bílých schodech hořícího domu a každý ohnivý plmen hasila vodou.

„A-ano slečno" podařilo se mu vykoktat odpověď a přitom nezpouštel z dívky zrak. V té tmě člověk neviděl ani na krok ale hořící dům svítil jako maják uprostřed oceánu. A onen maják ozařoval i siluetu dívky.
Dlouhé vlasy ji vlály při každém pohybu. Košile, kterou jí Marta ráno dala už dávno nebyla bílá, byla špinavá a roztrhaná. Na levé paži měla dlouhou trhlinu, která se pomalu barvila do ruda.
Je zraněná pomylsle si stařík. Kouř a popel zanechávaly svou stopu i na dosud růžových tvářích bojující slečny.

„Jonathane,Thomasi! Další vodu!" Křikl na mladíky Arthur, kteří zápasili s ohněm o pár metrů dál. „A hněte s sebou!"
Chlapci nosili několik věder najednou ale bylo to spíš ke škodě než k užitku. Víc vody se vylilo po cestě na ně než na přední část sídla, kterou se snažil všichni uhasit. Byl to dlouhy boj už se zdálo, že je vše ztraceno když přišla záchrana v podobě mírného deště.
„Ještě nemáme vyhráno!" Zvolala dívka. „Nesmíme polevit, je hodně míst kam se déšť nedostal" ukázala na vnitřní část domu a rovnou brala další vědro. Rozběhla se přímo do chřtánu teď už jen doutnajicího domu. Mladíci a další zaměstnanci se vrhli přímo za ní. Muži i ženy pomáhali jak to jen šlo. Vědro za vědrem a po ohni nezbyl ani jeden žhavý uhlík. Ale škody byly obrovské naštěstí se nikomu nic nestalo pár odřenin, popálenin ale nic vážného. Nejvíc zranění si odnesla hlava domu.

Všichni už oddechovali a nabirali nové síly.
„Slečno! Slečno! Jste v pořádku?" Vtrhla do domu, menší žena svírající umouňenou zástěru byla nervózní, bála se. Viděla jak její paní bojuje s ohněm, jak se vrhala blíž a blíž nebezpečí. Oddechla si když ji uviděla uprostřed ohořelé místností

„Slečno Rachel! Jste zraněná" ukázala na rudou skvrnu, která se vpíjelá na levé paži do špinavé košile. Dívka ji moc pozornosti nevěnovala a pokračovala dál v sčítání škod.
Marta se snažila své paní ruku ovázat ale Rachel nepostála. Chodila z místnosti do místnosti pomáhala lidem uklízet, některé lidi vlastnoručně vyvedla ven z domu, aby si odpočinul ale sama nepřestávala.

„Má paní musíte si odpočinout, ta rána se vám vubec nelepší" prosila žena. Naléhala. Mračila se ale v jejich očích byl spíš smutek.

Dívka o ní celou dobu věděla ale její naléhavost ji vyrušovala a do jisté míry rozčilovala. „Dobrá dobrá" povzdechla si Rachel
„Tak mi tu ránu ošetři" promnula si kořen nosu a posadila se na nejbližší židly. Než vypukl požár byla to honosná místnost, plná obrazů, knih a velkého mahagonového stolu s párem polstrovaných křesílek, které Rachel z hlouby duše nesnášela. Připominaly ji ty malé mopsíky co spousta bohatých dam tak rádo chovala a rozmazlovala. Ošila sebou když si na ty čtyřnohé obludy vzpomněla. Ne neměla je ráda ne ani trochu. Z myšlenek ji vytrhla až Marta.

„Jste v pořádku? Bolí vás to?"
„Eh ne-ne tolik, jsem v pořádku. A co ostatní? Tobě se nic nestalo?"
Žena se jen pousmala.. vždycky myslíte nejdřív na ostatní než na sebe dodala v duchu. „Nene slečno já jsem byla u stájí, tam se oheň nedostal spolu s dalšími ženami z kuchyně" Mezi dialogem se snažila Marta ránu vyčistit, použila na to ohnivou whisky za jiných okolností by na to radši dala bylinkovou mast ale nechtěla riskovat že když odejde, půjde zase slečna pracovat.

To je poprvé co za celý večer odpočívá, pomyslela si komorná a prohlédla si Rachel. Ani sebou netrhla když se ohnivá whisky dostala do rány. Seděla na židli, oblečení poničené, špinavé a to ani nemluvě o jejich tvářích vypadala jako kdyby pracovala v dole. Ale co Martu zaráželo nejvíc byl její nepřítomný pohled.
Vypadala jako prázdná schránka.

Popadla jsem flašku whisky a pořádně se napila. Tohle mi byl čert dlužný, pomyslela jsem si. Další hlt rezavé tekutiny. Díky bohu nikomu se nic nestalo, měli jsme štěstí. Není pochyb o tom, že požár byl založený úmyslně. Až přijdu na toho zmetka, který tohle zavinil.
Bouchla jsem pěstí do stolu. Hraješ si s ohněm spálíš se, hraješ si s semnou..budeš litovat, že sis nehrál s ohněm. Rozčilovala jsem se v duchu.

Nevrle jsem si prohrábla vlasy a zarazila se.
Teprve teď mi došlo jak moc špinavá jsem. Vlasy jsem měla slepené, mastné a plné popelu.

„Slečno měla by jste si dát koupel a odpočinout si" začala Marta „To nejtěžší je za námi, ostatní vyprovázite z domu pod zamiňkou ať naberou nové síly ale sama pracujete dál." Povzdechla si straší žena, ránu už se jí podařilo ošetřit. Ale byla smutná z toho, že jistou část slečny ošetřit nedokáže.

Dívka zvedla hlavu a zadívala se Martě přímo do očí. Tolik starostí v nich bylo. Žena nevěřícně zamrkala, když viděla jak se na ní dívka usmívá. Zahřalo ji to u srdce.

„Jsem ráda, že se ti nic nestalo" dodala brunetka, zvedla se a mířila si to ven z domu. Ohlédla se „Všichni tvrdě pracovali dohlédni na to aby každý dostal pořádně najíst a bylo o všechny postaráno."

Marta jen zavrtěla hlavou a usmála se. Jako vždy slečno myslíte na všechny. „Nebojte paní o všechno se ráda postarám" Rachel se měla už na odchodu když dodala „ a vem ze sklepa i víno". To už Marta nevydržela a rozesmála se „Jak si přejete, paní"

Na schodech domu se dívka zastavila a prohlížela si své zaměstnance. Někteří seděli o pár schodů níž a povídali si. Jiní posedávali na trávě a ošetřovali si rány po požáru. Zbylá skupinka tří chlapců a dvou děvčat pobíhali kolem pomáhajíc ostatním.

Když si všiml paní domu, přestali s činostmi i pobíhající chlapci se zastavili. „Ráda bych vám všem poděkovala, za to že jste riskovali své životy pro záchranu sídla. Díky bohu se nikomu nic vážného nestalo a tohle" ukázala na ohořelou stranu sídla „nic není! Někdo si zřejmě myslel že to bude náš konec" zasmála se a pokračovala „dotyčný se šeredně zmýlil"

Osazenctvo hlasitě souhlasilo s mladou Rachel „Přesně tak! Ani oheň naší paní neporazí" ozývali se další výkřiky a souhlasné přitakávání dokonce někdo zakřičel „krotitelka ohně"

To Rachel rozesmálo „Všichni jste tvrdě pracovali, Marta už připravuje jídlo i rozptýlení v podobě vína. Pořádně se najezte a odpočiňte si jak jen to bude možné začneme s opravami" dokončila dívka svůj proslov a kýval směrem k Martě, která s dalšími ženami nesla jídlo.

„Mockrát vám děkujeme slečno Rachel" ozývalo se ze všech stran. Brunetka se na každého usmála a pomalu se vytratila do stájí.

„Tady tě máme" pohladila černého hřebce po hřívě. Kůň na ni několikrát zamrkal „copak ty víš co se tam venku dělo?" Zeptala se zmateně. Hřebec několikrát zakýval hlavou a odfrkl si „no ovšem, ovšem tobě nic neunikne" rozesmála se a podrbala přítele na krku. „Jsem v pořádku, nemusíš si dělat starosti" zvíře nahnulo hlavu a několikrát si dívku prohlédlo. Znovu si odfrkl.

„Co se takhle projet?" Kůň zastříhal ušima a pohodil hřívou, bylo to zanemení že onen plán nezní vůbec špatně. Zabralo to jen chvilku a už vyráželi ze stájí.
Bylo jasne že sám kůň udal směr a cíl cesty.

"Safíre kam mě to vezeš?"