don't leave me...

Part 7.

Ahojj!! Je tady další kapitolka tak snad si ji užijete kapitolky nebudou vycházet pravidelně ale snad budou často, užijte si jakoukoliv část dne kdy tohle čtete <3
—————————————————————-
{pohled dreama}

Dneska je ten den kdy jedu za Georgem a taky má narozeniny. Snad se všechno povede tak jak má. Byl jsem celkem ve stresu, bál jsem se. Nevím jak mu mám oznámit že přijedu chci to nechat jako překvapení ale jak to mám udělat? Nad tímhle jsem abych pravdu řekl nepřemýšlel. No super
Napadly mě 2 možnosti. Wilbur zná jeho adresu a já ji zapomněl tak bych mu mohl zavolat a zjistit adresu a nějakým záhadným způsobem se k Georgovi dostat. Nebo můžu George dostat nějak na letiště ale jak? "MÁM TO!!" Zařval jsem celkem nahlas
Zavolám mu že bude mít balíček na letišti. Ano na letišti to je celkem divné místo na doručení balíčku ale to nevadí mu to nedojde
D: ahoj máš teď čas že ano?
G: ahoj ano mám
...........................................................................
Jakmile bylo s Georgem všechno domluvené začal jsem se chystat s tím že jsem už měl všechny věci zabalené měl jsem ještě nějakou chvíli čas. Raději jsem si začal kontrolovat znova věci jestli mám všechno nebo jsem na něco zapomněl. Nezapomněl super mám všechno. Letadlo mi jede za pár hodin ale stejně už jsem chtěl vyrazit na letiště
Dal jsem si kufr do kufru od auta nasedl jsem a vyrazil jsem směr letiště. Od mého domu bylo letiště celkem dál a to je vlastně taky jeden z důvodů proč jsem vyjel dříve. Cesta utekla rychleji než jsem čekal a už jsem byl na letišti. Odbavil jsem kufr a vyřídil takové ty věci které se na letišti dělají. Sedl jsem si a čekal než se zavolá moje letadlo. Zapnul jsem si sluchátka a pustil jsem si nějaké random písničky co jsem měl stažené v mobile. Po pár minutách začali hlásit moje letadlo s tím že bude mít zpoždění o půl hodiny. Začal jsem panikařit a já ani nevím proč. Písničky mě ale po nějaké chvilce uklidnili a potom už jsem nastoupil do letadla. V letadle všechno probíhalo v pohodě až na brečící dítě které sedělo přede mnou. Pokusil jsem se usnout ale nevyšlo mi to. Ve sluchátkách mi začala hrát moje oblíbená písnička která mi alespoň na pár minut zlepšila náladu. Písnička mi strašně připomínala George a to nevím proč asi taky proto byla moje nejoblíbenější.
*O 2 hodiny později*
Konečně jsme přistáli, vůbec jsem nevěděl kam mám jít a snažil jsem se najít východ abych si mohl pro kufr. Všude jsem pochodoval a nemohl jsem nic najít všude byli lidi a já pořad nevěděl co mám dělat. Po chvíli jsem ti vzdal a zeptal jsem se kolemjdoucí jestli neví kde je tady východ. Kolemjdoucí mi díky bohu poradil   A už jsem věděl kam mam jít
Když jsem si vzal kufr začal jsem vycházet z haly kde se berou kufry a šel jsem směr východ. Zavolal jsem Georgovi že má "balíček" zpoždění  ale důvod jsem mu neřekl, divím se že mi celou tu věc s balíčkem na letišti věřil
Konečně jsem vešel do haly kde byl i George. Viděl jsem ho jak stojí s mobilem u ucha a ptá se mě kde má na balík čekat
"Otoč se" řekl jsem a on se fakt otočil
Když mě zahlédl jen tak jsme tam oba stáli  a navázali oční kontakt. Začal jsem se červenat ale podle jeho výrazu to ani nepoznal, doufám

*už u George doma*
"Wow má to tady hezké" řekl jsem si v hlavě.
George mi ukázal pokoj pro hosty kde jsem si šel vybalit své věci a mezitím Gogy dělal jídlo
Když jsem přišel dolů jídlo už bylo hotové
Jak jsme dojedli šli jsme se dívat na nějaký horor který stejně nebyl ani tak strašidelný a ani mě nebavil, po filmu gogy šel streamovat jeho narozeninový stream a já šel do pokoje pro hosty. Chvilku jsem projížděl Instagram a taky tiktok na instagramu jsem měl pořád samé dnf fanarty a byli pěkné jenom nepravdivé.....zatím
Po nějaké době projíždění instagramu a dalších soc. Sítí jsem usnul.
————————————————————————
Ahojky! Jenom bych chtěla tady na konec 7 kapitolky říct že další kapitola vyjde až v úterý a omlouvám se že až v úterý ale mám už nějaké plány a nebudu vůbec stíhat. Děkuju za pochopení a ahoj u další kapitoly <33